reklama
 
 

Češi zatčení v Kazachstánu potkali filmového Borata. Holé zadky si na cestách fotíme často, přiznali

16. 1. 2018 11:17
Po cestě letadlem z Kazachstánu zpátky domů si přísahali, že se to nikdy nikdo nedozví. Příběh šestice kamarádů z Česka ale obletěl světová média a Češi, kteří se vyfotili ve výstředních plavkách filmového Borata v centru Astany, se v Londýně sešli s jeho představitelem.

Praha, Londýn - Stalo se to asi dva měsíce poté, co se šestice Čechů v Boratově slavném oblečku - zelených plavkách zvaných mankini, parukách a velkých brýlích - loni v listopadu z recese vyfotila v centru kazašské Astany. Právě z té totiž fiktivní postava pochází.

Hned nato je zadržela a vyslýchala policie, která pro ně neměla pochopení a kazašský soud jim následně dal pokutu za výtržnictví. To všechno během čtyřdenního výletu do Kazachstánu. Sacha Cohen na případ upoutal pozornost, když na svém Facebooku hned v listopadu napsal, že skupinu Čechů hledá a pokutu za ně zaplatí.

"Konečně jsem je našel," napsal v pondělí slavný herec a filmař na svůj Facebook, a připojil fotografii české party v boratovských úborech, třímající před kazašskou ambasádou v centru Londýna šek na v přepočtu osmnáct tisíc korun.

"Ve skutečnosti nám poslal peníze předem a my jsme se rozhodli dát je na charitu. Přišlo nám trapné, aby za nás někdo platil pokutu, když jsme udělali takovou hloupou chybu," říká Tomáš Sekanina, jeden z party Čechů ve věku kolem třicítky, složené z manažerů a stavebních inženýrů.

Peníze darovali dětské chirurgii ve Fakultní nemocnici v Motole a za část koupili přes neziskovou organizaci Člověk v tísni kozu pro rodinu v Nepálu. "To proto, že nebylo možné darovat ji do Kazachstánu. Napsali jsme aspoň na darovací certifikát vzkaz, že bychom si přáli, aby kozu poslali pěšky na policejní stanici v Astaně, aby tam měli nějakou obživu," uvádí další z řady vtípků Tomáš Sekanina.

On i jeho kamarádi trvali na tom, že i když si peníze nenechají, s hollywoodským hercem se chtějí setkat osobně. Sacha Cohen nejprve navrhl setkání v Los Angeles a poté, co Češi napsali, že se jim taková daleká cesta příliš nehodí, stanovili Cohenovi asistenti jako místo srazu Londýn. "Byla to blesková akce, napsali nám asi týden předem," vysvětluje další ze skupiny, Miloslav Nečas.

S představitelem filmového Borata pak poseděli a popovídali si nad pivem v podniku nedaleko Trafalgar square. "Bavili jsme se o jeho filmech, o tom, co se stalo v Kazachstánu, co jsme zač, kde pracujeme a taky co jsme udělali s těmi penězi. Cohena to bavilo, byl překvapený a opravdu přátelský," vzpomínají na neobvyklé setkání.

Parta kamarádů pak dala herci na památku tričko s nápisem "Keep calm and visit Kazakhstan in mankini", on jim zase boratovské plavky se svým podpisem. Jediné, co Čechy trochu mrzelo, bylo, že se s nimi představitel Borata nevyfotil ve slavných zelených plavkách.

Aby představitel filmového Borata uvěřil, že na jeho facebookovou výzvu reagují skuteční Češi zadržení v Astaně, museli se prokázat řadou důkazů. "Posílal jsem mu fotky z e-shopu, kde jsme si kupovali mankini, letenky, razítka v pasech, protokol z policie v azbuce…," vyjmenovává Miloslav Nečas. Pak se ozvala Cohenova asistentka s tím, že herec mužům zavolá a domluví se s nimi.

"Ahoj, jagsemash?"

"Ležel jsem zrovna doma nemocný, se čtyřicítkovou teplotou. Najednou zazvonil mobil, volalo skryté číslo. Ze sluchátka se ozvalo filmové: "Ahoj, jagsemash?" vzpomíná Tomáš Sekanina na první kontakt s představitelem Borata. Paradoxní přitom je, že mladý muž nejprve filmovou narážku nepochopil, protože slavný snímek dříve neviděl.

Do Kazachstánu přivedly partu kamarádu hlavně levné letenky a bezvízový vstup v době pořádání světové výstavy Expo. "Kdo nás zná, dobře ví, že si holé zadky na svých výletech po světě fotíme poměrně často, na různých místech," směje se Miloslav Nečas, který prý "tradici" začal už v roce 2009, ještě před tím, než přišel podobný styl fotek do módy.

"Navíc, co dělat v Kazachstánu? Ta země je známá snad jen Boratem. Půl roku předem jsme si koupili plavky, paruky a brýle a řekli jsme si, že pro sebe a své kamarády pořídíme na památku fotku," doplňuje Tomáš Sekanina.

Jenže jak parta později zjistila, narážky na výstřední filmovou postavu Kazachy vrcholně uráží, i když film v zemi už není zakázaný. Pro své pózování si navíc Češi vybrali místo, odkud mohli policisté z místní kriminálky pozorovat nezvyklou scénu přímo z okna. Ještě během focení jim policista v civilu zabavil fotoaparát a vyzval je, ať si pro něj přijdou na policejní stanici.

Policejní instagram

Tam je čekalo sejmutí otisků prstů, fotografování a pokus o výslech, se kterým nakonec musel kvůli jazykové bariéře pomoci konzul z české ambasády, pak dorazila i soudní tlumočnice. "Oběma jsme moc vděční za jejich pomoc," zdůrazňuje Nečas. Policisté jim navíc zabavili zelené plavky i paruky a z telefonů fotoaparátu smazali fotky, kde šestice pózuje před nápisem I love Astana. Do médií se později rozšířila díky tomu, že ji náčelník policie sdílel na instagramovém účtu "Stalo se v Astaně", kde tamní policie zveřejňuje své případy.

Druhý den předstoupili Češi před správní soud, kde je hájil i místní advokát, doporučený už na policejní stanici. "Jeho obhajoba stála na tvrzení, že jsme taneční skupina, která cestuje po světě a podobné akce provádí všude. A že jsme s tím doposud neměli problém. Podívali jsme se na sebe, na naši průměrnou váhu devadesát kilo, a doufali jsme, že soudce nebude chtít, abychom zatančili," vzpomíná Sekanina.

Do obhajoby se poté vložil i konzul a jak míní aktéři celé akce, situaci možná nakonec zachránila soudní překladatelka - Kazaška, která studovala na pražském ČVUT. "Mou poslední větu přeložila jinak, než jak zněla. Řekla, že se cítíme dostatečně poučeni a svého činu litujeme. Možná díky tomu jsme nedostali desetidenní vězení, ale pokutu," upozorňuje Tomáš Sekanina.

"Rozhodně je ještě třeba připomenout, že jsme nechtěli nikoho z kazašského obyvatelstva urazit a zároveň naše akce neměla politický podtext. Chtěli jsme zkrátka jen vtipnou fotku na památku," dodává Nečas. Zároveň ale podle něj bylo zajímavé sledovat, jak média napříč světem o případu informují.

"Udělali jsme si rešerši a bylo zřejmé, že západní média to podávala jako odlehčenou záležitost, zatímco třeba ruská Gazeta nás odsoudila a v titulku uvedla velkými písmeny slovo hanba," říká. Díky kamarádovi, který pracuje jako datový analytik, skupina zjistila, že jejich akce měla po světě díky zmínkám v médiích a na internetu dosah asi na půl miliardy lidí.

autor: Adéla Skoupá | 16. 1. 2018 11:17

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama