Jak Češi volili v minulosti? Prohlédněte si grafiku od Františka Josefa po Havla

Jan Štětka
20. 10. 2017 20:00
Zatímco do roku 1918 se bojovalo, aby mohli volit všichni, po roce 1948 mohli všichni volit jen jedinou komunistickou stranu. Už za Rakouska se kupovaly hlasy voličů. Přibývá návrhů řešit potíže polistopadové politiky omezením volebního práva.

Praha - Před 157 lety se splnil sen mnoha generací Čechů. Dvacátého října 1860 vydal císař František Josef I. takzvaný Říjnový diplom, v němž slíbil svým národům - a tedy i našim předkům - zprovoznění zákonodárného parlamentu. Protože slib dodržel, konají se od té doby v českých zemích volby.

Až do vzniku samostatného Československa v roce 1918 byl problém hlavně s tím, kdo všechno má mít právo volit. Vedl se vleklý boj za odstranění tehdy platných překážek v podobě majetkových, stavovských, věkových či genderových omezení.

Paradoxně opačná situace nastala po roce 1948 s nástupem komunistické diktatury: volit sice mohl skoro každý, jenže kandidátka byla jen jedna - Národní fronty ovládané komunisty. Z voleb se stala "dobrovolně povinná" schvalovací fraška, kterou lidé navíc vnímali jako symbol pokoření.

Teprve po pádu komunismu v roce 1989 získala česká společnost znovu právo svobodně volit, jako tomu bylo už během celé první Československé republiky. V roce 1990 tomu odpovídala i dodnes rekordní polistopadová volební účast ve výši 96,8 procenta voličů.

"Jenže nadšení po prvních svobodných volbách postupně opadlo a nyní jsme se dostali do určité volební krize. V Čechách panuje nechuť k politice, což se odráží i na volební účasti," vysvětluje politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci skutečnost, že k minulým volbám roku 2013 přišlo jen 59,48 procenta voličů.

Foto: Creative Commons

Kroměřížský sněm (1848-1849)

Úplně poprvé mohli jít Češi k volbám už ve středu 7. června 1848. Toho dne se měli vybírat poslanci do českého zemského sněmu. Vymyšleno to bylo tak, že Praha měla mít 12 zástupců, města s více než 8 tisíci obyvateli po dvou, města se 4 až 8 tisíci obyvateli po jednom, venkovany měli zastupovat po jednom zástupci každého vikariátu, za vysoké školy měli ve sněmu zasednout rektoři a svého zástupce měla mít i každá fakulta. Volit směli muži starší 25 let, kteří v dané obci platili přímé daně a kteří ve městech náleželi k měšťanskému stavu. Jenže kvůli nestabilní politické situaci nakonec k již vypsaným zemským volbám nikdy nedošlo.

V červenci 1848 proběhly alespoň volby do nového říšského sněmu, později zvaného Kroměřížský. Poslance však nevolili voliči, nýbrž je nepřímo vybíraly původní stavovské zemské sněmy. Už v březnu 1849 však císař Kroměřížský sněm rozpustil a dalších dvanáct let se žádné volby nekonaly.

 

Právě se děje

Další zprávy