Jak Češi volili v minulosti? Prohlédněte si grafiku od Františka Josefa po Havla

Jan Štětka
20. 10. 2017 20:00
Zatímco do roku 1918 se bojovalo, aby mohli volit všichni, po roce 1948 mohli všichni volit jen jedinou komunistickou stranu. Už za Rakouska se kupovaly hlasy voličů. Přibývá návrhů řešit potíže polistopadové politiky omezením volebního práva.

Praha - Před 157 lety se splnil sen mnoha generací Čechů. Dvacátého října 1860 vydal císař František Josef I. takzvaný Říjnový diplom, v němž slíbil svým národům - a tedy i našim předkům - zprovoznění zákonodárného parlamentu. Protože slib dodržel, konají se od té doby v českých zemích volby.

Až do vzniku samostatného Československa v roce 1918 byl problém hlavně s tím, kdo všechno má mít právo volit. Vedl se vleklý boj za odstranění tehdy platných překážek v podobě majetkových, stavovských, věkových či genderových omezení.

Paradoxně opačná situace nastala po roce 1948 s nástupem komunistické diktatury: volit sice mohl skoro každý, jenže kandidátka byla jen jedna - Národní fronty ovládané komunisty. Z voleb se stala "dobrovolně povinná" schvalovací fraška, kterou lidé navíc vnímali jako symbol pokoření.

Teprve po pádu komunismu v roce 1989 získala česká společnost znovu právo svobodně volit, jako tomu bylo už během celé první Československé republiky. V roce 1990 tomu odpovídala i dodnes rekordní polistopadová volební účast ve výši 96,8 procenta voličů.

"Jenže nadšení po prvních svobodných volbách postupně opadlo a nyní jsme se dostali do určité volební krize. V Čechách panuje nechuť k politice, což se odráží i na volební účasti," vysvětluje politolog Pavel Šaradín z Univerzity Palackého v Olomouci skutečnost, že k minulým volbám roku 2013 přišlo jen 59,48 procenta voličů.

Foto: Creative Commons

Půlstoletí volebních kurií (1861-1907)

Poprvé proto Češi vyrazili volit až v březnu 1861, a to do zemského sněmu, kam zavedla přímé volby takzvaná Únorová ústava. Kampaň byla mimořádně krátká a někteří kandidáti kandidovali ve více okrscích, takže pak se omlouvali voličům, že si vybrali mandát jinde. Volilo se podle kuriového systému, kdy voliči byli rozděleni do čtyř kurií - velkostatkářské, obchodních komor, měst a venkovských obcí. V každé kurii navíc existovalo omezení podle majetkového cenzu (10 zlatek přímých daní). Volit se smělo od 24 let věku, ke zvolení byl nutný minimální věk 30 let.

Do souběžně zřízené Říšské rady ve Vídni vysílaly až do roku 1873 zástupce zemské sněmy. Teprve pak byli i její poslanci voleni přímo a rovněž podle kurií a cenzu. Roku 1882 "zlevnil" majetkový cenzus na 5 zlatek přímých daní. Až do roku 1897 chodili naši předkové volit jednou za šest let, pak se volební období zkrátilo na 4 roky.

 

Právě se děje

Další zprávy