Aktuálně.cz: Je Čechům ochrana životního prostředí blízká?
Jan Krajhanzl: Většina české veřejnosti se shoduje v tom, že jsou jí blízké myšlenky ochrany přírody a životního prostředí. Dohromady, když to sečteme, se jedná o 75 procent. Z toho přibližně 30 procent lidí říká, že k ochraně přírody má silný postoj. Lidí, kterým jsou myšlenky ochrany přírody vzdálené, je jen sedm procent.
Jaká "ale" jejich sympatie mají?
Když budeme sledovat, co lidé pro ochranu životního prostředí dělají, ať už ve svých domácnostech, nebo občansky, třeba že podpoří nějakou iniciativu za záchranu českých lesů, tak se tam ukazuje, že mezi lidmi jsou velké rozdíly.
Máme zde motivovanou skupinu přibližně pětiny populace, která je sama velmi aktivní, pak ale polovina české veřejnosti sice něco dělá ve svých domácnostech, ale velmi málo toho dělá občansky.
Zbytek lidí se k této problematice staví netečně a lhostejně a někteří z nich se angažují i přímo proti ochraně životního prostředí. Tam je to v jednotkách procent a celkově netečných je kolem 30 procent.
Výsledky výzkumu také potvrzují, že Češi jsou sice dobrými třídiči odpadu, ale zájem se odvíjí od finančního prospěchu. Jak se tedy chovají?
Třídění odpadu z toho možná trochu vybočuje, tam z toho Češi nemají jasný finanční benefit. Ale všechno ostatní chování, v němž vynikají, například šetření energií, vodou i opravování věcí doma, jsou věci, které jsou spojeny s ekonomickou úsporou pro domácnosti. Zde se ukazuje, že v rámci Evropské unie jsme nadprůměrní.
Celkově zde panuje silná sympatie k ochraně přírody. Lidé rádi zahrádkaří, chalupaří a chataří. Jsou nadšení turisté, v Evropě v tom vedou, ale pokud jde o osobní angažovanost, tak tam jsou nejaktivnější, když je to dobré nejen pro životní prostředí, ale i pro jejich kapsu. Mezinárodní srovnání také ukazují, že Češi se drží v čele obyvatel EU v tom, že více pijí kohoutkovou vodu (79 procent), než aby kupovali balenou.
Co nejsme ochotni dělat?
Celkově je velmi málo lidí, kteří jsou připraveni vzdát se masité stravy. Je méně lidí (30 procent), kteří jsou ochotni si kupovat ekologicky šetrné výrobky, protože to už představuje nárok na jejich osobní finance.
A pak v rámci celé Evropy jsme podprůměrní již ve zmíněné občanské angažovanosti, to znamená, že se nezapojujeme do řešení problémů v oblasti životního prostředí a nedáváme do toho vlastní čas a energii. Méně než průměr Evropy jsme také ochotni omezit cestování osobním automobilem (56 procent).
Výzkum také ukazuje, že česká veřejnost schvaluje i radikálnější regulace, které by zlepšily životní prostředí. Které je ochotna tolerovat?
Celkově má velmi výrazný a skoro bych řekl nekompromisní přístup ke znečišťovatelům životního prostředí. Tam jsou připraveni podpořit velmi radikální opatření. Opět ve srovnání s ostatními obyvateli EU patří Češi k nejradikálnějším. Jsou nekompromisní v názoru, že znečišťovatel má platit a případně jinak být postihovaný za to, že znečišťuje.
Ve výzkumu se objevila otázka, jak se Češi zajímají o mediální témata. Kde si stálo téma přírody?
Zkoumali jsme širokou škálu mediálních témat. Měli jsme tam témata od spotřebitelských přes bulvární, politická po zájem o historii. Ukázalo se, že příroda je pro největší procento Čechů nejpřijatelnější téma a celkově je zajímá nejvíce. Příroda se umístila na prvním místě. Mimochodem, byl to náš už druhý výzkum, kde takto vyšla.
Překvapilo nás, že životní prostředí vyšlo na třetím místě jako téma, které zajímá nejvíce Čechů ze všech. Vysvětlujeme si to tím, že bulvár někoho zajímá intenzivně a jiného vůbec. Třeba politika je bulváru v tomto velmi podobná a umístila se na jednom z posledních míst žebříčku.
Které enviromentální problémy České republiky lidi znepokojují a co jim starosti dělá nejméně?
Je to relativní. Vlastně všechny problémy, na které jsme se ptali, znepokojují více než polovinu lidí. Nejvíce věci, které si umí snadno představit, jako například odpady a znečištění ovzduší. Je důležité zmínit, že tato témata považují za podobně závažné jako korupci ve společnosti.
Naopak, co se umístilo na poslední příčce, byla například rizika jaderné energetiky nebo geneticky modifikovaných organismů. Chtěl bych ale zdůraznit, že stále jde o polovinu české veřejnosti, která to považuje za závažné problémy.
Ve výzkumu jste velkou pozornost věnovali i suchu. Jak ho veřejnost chce řešit?
Celkově platí, že stejně jako ostatní ekologické problémy si přejí, aby ho stát řešil. Preferují opatření blízká přírodě, v krajině, která pomáhají zadržovat vodu. Naopak nejméně preferovaná řešení byla ta, která by měla dopadat na ekonomickou stránku domácností. To znamená například zvýšení cen za vodu, omezení dodávek vody pro domácnosti a podobně.
Do jaké míry jsou tedy Češi ochotni platit ochranu přírody ze své peněženky a jako výdaj státu?
Najde se pár témat, kde kývneme na ekonomické náklady do ochrany životního prostředí, které bychom měli sami nést, ale jinak u naprosté většiny témat ochotni příliš nejsme. Je tam vidět přesně ten rozdíl: Lidé nejsou ochotni nést výdaj jako domácnost, ale naopak velmi podporují, aby český stát investoval do této oblasti a náklady nesl. Většinově jsou pro dotace, například aby veřejná správa, když nakupuje nejrůznější věci, se nedívala jen na ekonomický aspekt, ale upřednostnila šetrnost.
