Praha - V minulosti bylo ve světě učiněno mnoho pokusů o zákaz nebo omezení užívání alkoholu. Většina z nich ale dopadla neúspěšně.
Asi nejslavnější prohibici přinesl takzvaný Volsteadův zákon zakazující výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech, který začal platit v roce 1920. Neslavně skončila i protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu šéf státu Michail Gorbačov.
V reakci na sérii otrav metylalkoholem v ČR v pátek ministerstvo zdravotnictví s okamžitou platností zcela zakázalo prodej a nalévání tvrdého alkoholu nad 20 procent na celém území republiky. V Česku zatím celostátní zákaz prodeje alkoholu platil při parlamentních volbách v roce 1992. Nevztahoval se pouze na deseti a méně stupňová piva. K zákazu přistoupila v roce 1994 během komunálních voleb také Praha.
Hnutí propagující umírněnost v pití se ve vyspělých státech objevila podle historiků v 19. století. Jednalo se většinou o vyšší daně pro výrobce a prodejce. První zákaz se v USA (stát Maine) objevil v roce 1846. Po občanské válce hnutí za abstinenci nabylo na síle opět v první polovině 20. století a hlavními "tahouny" byly různé ženské spolky a církev. Některé státy se podařilo "vysušit" a vše skončilo v říjnu 1919 přijetím takzvaného Volsteadova zákona, který nabyl účinnosti koncem ledna 1920 a který se stal 18. ústavním dodatkem.
Výsledek prohibice? Černý trh, pašování a jedovaté dryáky
Jeden z nejslavnější zákonů v americké historii znamenal úplný zákaz výroby, prodeje a distribuce alkoholických nápojů, výsledek byl ale rozpačitý. Prohibice vedla k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren. Kvalita podomácku vyráběných "dryáků" ale byla špatná, mezi konzumenty nebyla výjimkou ztráta zraku či smrt. Období prohibice se také stalo zlatým věkem zločinu. Jedním z center zločinu se stalo i Chicago, v němž působil nechvalně známý Al Capone. Ten na prohibici vydělal desítky milionů dolarů, nakonec ale skončil ve vězení kvůli daňovým únikům.
Prohibicí navíc stát přišel o výrazné zisky z daní za oficiálně vyráběný alkohol. Již v následujících letech po zrušení zákazu v roce 1933 vynesly daně z alkoholu 500 milionů dolarů na financování sociálních programů. Rozjely se také pivovary a tisíce nezaměstnaných našly v době krize práci.
O prohibici se pokusila i sousední Kanada, kde se v roce 1898 uskutečnilo nezávazné referendum, ve kterém se přes 51 procent hlasujících vyslovilo pro zákaz, ze kterého ale nakonec sešlo.
Ve stejné době sáhly k omezení spotřeby a výroby alkoholu evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují. Alkohol se prodává jen ve speciálních státních prodejnách a nadměrné konzumaci alkoholu brání i jejich otevírací doba. V roce 1982 bylo zavedeno omezení, kdy se alkoholické nápoje včetně piva mohly prodávat až po 13:00, také v Polsku. Toto opatření trvalo až do listopadu 1990.
První "suchý zákon" na ruském území přijal podle historiků car Boris Godunov, který vládl v letech 1598-1605. Panovník tehdy zakázal využívat obilí na výrobu alkoholu kvůli hladomoru. Suchý zákon se poté objevil v letech 1914-1925 a další protialkoholní dekrety vydal Kreml v letech 1958 a 1972. Tehdy se jednalo hlavně o různé zákazy a represi.
Rusové: "Suchý" zákon z roku 1985 je jedna z největších katastrof
Nejslavnější ale byl soubor tří vyhlášek, které vyšly v květnu 1985 krátce poté, co se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal Michail Gorbačov. K jeho hlavním bodům patřilo omezení výroby a prodeje destilátů, zastavení výroby alkoholických nápojů z ovocných šťáv a bobulovin a zákaz domácí výroby alkoholu.
Zcela se například přestala vyrábět vodka s podílem alkoholu 50 a více procent, alkohol s třiceti a více procenty se směl prodávat pouze od 11:00 do 19:00, v restauracích se "nalévalo" od 14:00. Za pití na veřejnosti hrozily pokuty a zničena byla asi třetina vinic a ovocných sadů.
První výsledky "suchého zákona" byly povzbuzující. Zatímco průměrná roční spotřeba čistého alkoholu se v letech před prohibicí pohybovala kolem deseti litrů na osobu za rok, v roce 1987 činila necelé čtyři litry. Zanedlouho se ale karta obrátila a ke slovu se dostala stínová ekonomika a domácí výroba "samohonky". Po dvou letech tak ambiciózní plán skončil a "suchý zákon" označují mnozí Rusové za jednu z největších katastrof moderních ruských dějin. A notně utrpěla i Gorbačovova popularita.
Současná vládní garnitura spíše sahá po minimální ceně za lahev, zkracování doby, kdy a kde se smí alkohol prodávat, nebo po zákazech nočního prodeje.
