Praha/Lusaka - Přesně před měsícem zadržely zambijské úřady trojici Čechů, kteří se do africké země podle svých slov vydali poznávat národní parky.
Po osudovém okamžiku na letišti v hlavním městě Lusaka ale policie na snímcích v jejich fotoaparátech rozpoznala vojenské objekty země.
Rozhodnutí zambijské strany bylo zdrcující: obvinění ze špionáže s hrozbou pětadvaceti let vězení.
Následovala sedmidenní vazba a týdny vězení "na svobodě" daleko od rodin i českých úřadů. To Jan Coufal, Jiří Cetel a Michal Vébr tráví ve velmi skromných podmínkách na okraji Lusaky. Do domku si museli přivést vodu, sehnat postele a další skromný nábytek.
Muži se díky práci znají deset let, pracují pro holandskou firmu na stavbách veletržních stánků. Za stejnou prací cestovali i do Jihoafrické republiky.
Pomalý čas v Africe
Obvinění Češi rezolutně odmítají.
„Že se na fotkách objevují i vojenské objekty, jsme se dozvěděli, až když nám policie ukázala jejich zvětšeniny. Nebylo v lidských silách poznat, že nějaké střechy v dáli patří vojenským objektům," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz jeden z obviněných Jan Coufal.
Obviněné Čechy podporuje český velvyslanec v jiné africké zemi, v Zimbabwe, Luděk Zahradníček. Česká diplomacie ale stále čeká na vstřícný krok Zambie. Tamní ministr zahraničí celý minulý týden nebral telefon šéfovi české diplomacie Karlu Schwarzenbergovi. Ministerstvo zahraničí navíc plánuje vyslat do země svého zvláštního emisara.
„Nikdo neví, jak to dopadne. Nikdo neví nic. A v Africe plyne čas jinak než v Evropě. Čtyři měsíce jsou tu jako dva dny v Evropě," dodává.
I v těžkých chvílích musí muži hledat rozptýlení, které jim zkracuje čekání. Pomáhají jim například knihy od českého velvyslance anebo návštěvy místních sousedů. „Ptají se nás, kolik máme dětí a kolik manželek," odlehčil povídání o těžkých chvílích Jan Coufal.
Aktuálně.cz: V Zambii nedobrovolně trávíte už šestý týden. Kde se nacházíte? Jak náročné ty podmínky jsou?
Pobýváme v domku bratra našeho honorárního konzula. Jsou tu postavené tři oplocené domky. Jeden ten baráček jsme dali jakž takž do kupy. Natáhla se tam voda, vyklidili jsme jej a vybavili základním nábytkem, máme postele, nějaká křesla, tak nějak v tom žijeme.
A.cz: Co je pro vás v tuto chvíli nejtěžší?
Nikdo nic neví. Nikdo neví, jak to celé dopadne. To je asi na tom to nejhorší.
Vzali nám pasy
A.cz: Jste pod dohledem zambijských orgánů?
Můžeme se volně pohybovat, ale když nám sebrali pasy, tak nemůžeme nikam jet. Každý pátek se hlásíme na policii, kde se udělá záznam. Jinak si nás nikdo nevšímá.
A.cz: Jste v kontaktu se svými rodinami?
Přes mobilní telefony jsme v kontaktu s našimi příbuznými. Každý den jsme v kontaktu s naším velvyslancem v Harare. Ten za námi i dojíždí. Jakmile to situace dovolí, přijede se na nás podívat, podpořit nás. O nás nikdo nijak nestojí, nekontaktují nás ani místní úřady.
A.cz: Máte informace o tom, kdy by se o vašem případu mohlo rozhodovat u soudu?
To bohužel opravdu nevíme. Tady se neustále čeká, nemáme ani termín soudu. Soudy, co jsme slyšeli, jsou tu přeplněné, neustále čekáme na další vývoj. Nikdo nám není schopný nic říct, protože nikdo nic neví.
Výlet blíž rovníku
A.cz: Je něco, co vám pomáhá překonávat ty náročné dny?
Čteme si. Pan velvyslanec nám dovezl celou svoji knihovnu, co v Harare měl. Čteme, vaříme, chodíme nakupovat, uklízíme náš baráček, občas je nějaká procházka. Komunikujeme s místními. Hlavně se sousedy, kteří žijí okolo nás. Občas nás někdo z nich přijde navštívit. Běžní lidé jsou velmi přátelští. Jsou například zvědaví, jak žijeme v Evropě, kolik máme dětí a kolik máme žen. Občas jsou to komické situace.
A.cz: Nemáte problémy například s finančními prostředky nebo s jídlem?
Peníze nejsou problém, protože nám naši příbuzní posílají peníze přes pana velvyslance. Takže zajdeme do směnárny, na týden si vybereme nějaké peníze, pak si denně kupujeme jídlo.
A.cz: Jak jste se vlastně v Zambii ocitli, za jakým účelem jste do země jeli?
Byli jsme pracovně v Johannesburgu. Měli jsme deset dní volna, a protože v Johannesburgu jsme byli několikrát, tak jsme si chtěli udělat výlet blíž k rovníku, kde jsme nikdy nebyli. Tak jsme odletěli do Zambie, tam jsme strávili pět dní jezděním po národních parcích a po buši.
Špatná angličtina
A.cz: Jak došlo k vašemu zadržení?
Před odletem jsme se stáhli do Lusaky, že počkáme na let, a bohužel se stala ta nemilá věc. Chytili nás na letišti, jak fotografujeme letadlo.
A.cz: Zambijské úřady tvrdí, že u vás našly i snímky zachycující vojenské objekty. Proč jste si tyto věci fotili?
To, že na snímcích jsou i vojenské objekty, jsme se dozvěděli až zpětně, když nám ukázali zvětšeniny těch snímků. To není v lidských silách takhle zdálky rozpoznat, jestli nějaké střechy patří vojenským objektům, nebo ne.
A.cz: Jak se k vám zambijské úřady chovaly? Jak se s nimi dorozumíváte?
To je právě těžké, my máme pracovní angličtinu, která nemá s běžnou angličtinou moc co do činění. Mluvíme s Holanďany anglicky jen o práci. Komunikace je tudíž na dlouhé lokte. Při zadržení jsme se to snažili vysvětlit tak nějak anglicky, ale bohužel to nějak nechtěli pochopit, nebo nám nerozuměli.
A.cz: Sedm dní jste strávili ve vazbě, jaké tam byly podmínky, byly náročné?
Určitě, toto je Afrika. Navíc Zambie je rozvojová země. Takže tady pochopitelně je hygiena jiná. Nechci říct, že nedodržují hygienu, ale dodržují ji jinak. Mají jiné zvyklosti, jinou stravu, pochopitelně je to dlouhodobě občas někdy ne zrovna lehké. V Africe plyne čas jinak, tady pro ně čtyři měsíce jsou jako v Evropě dva dny.
