Největší koncentrace zahraničních ambasád v Česku leží v pražské čtvrti Bubeneč. Kdo se kolem nich vydá do Stromovky, městského parku, kde Pražané tráví volný čas, narazí u jedné z bran na rozsáhlý areál přiléhající k velvyslanectví Ruska. Řada jeho budov je nyní prázdných. Po loňském odhalení útoku ruských agentů na muniční sklady ve Vrběticích vyhostila česká vláda přes 90 ruských diplomatů a dalšího personálu. Zbylo tu jen šest diplomatů a 25 dalších pracovníků. 

"Je jasné, že spousta těch nemovitostí už neslouží svému účelu, třeba některé obytné domy. Je potřeba si říct, zda je nutné, aby tu Rusko mělo tolik majetku a jestli by se ten majetek nedal využít smysluplněji. Teď je vhodná chvíle, kdy to začít řešit," říká Ondřej Kolář z TOP 09. Právě on je starostou Prahy 6, do níž bubenečská diplomatická čtvrť patří. Až do Vrbětic tu měli Rusové zdaleka nejpočetnější zastupitelský úřad, byl pozůstatkem z dob studené války.

Malá Moskva se kolem Sibiřského náměstí budovala postupně. Nejprve získalo Rusko samotný areál velvyslanectví. Jedním ze svých prvních dekretů v červnu 1945 jej Moskvě daroval prezident Edvard Beneš. Bylo to krátce po osvobození Československa sovětskými vojsky od nadvlády nacistického Německa.

"Mimořádné opatření představovalo poděkování Sovětskému svazu a Rudé armádě. Součástí dekretu je náhrada původním majitelům, kterou ale dodnes nedostali," upozorňuje Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu. O hlavní sídlo ambasády, vilu Friedricha Petshchka, se dodnes vede soudní spor s původními majiteli.

Česko neví, zda jsou domy u ambasády prázdné

Po nuceném odchodu vyhoštěných Rusů, z velké části šlo o špiony s diplomatickým krytím, toho česká strana o nynějším využití budov příliš neví. Pod diplomatickou ochranou je kromě hlavního objektu ambasády pět bytových domů na pozemcích českého Diplomatického servisu, což je příspěvková organizace ministerstva zahraničních věcí. Stojí tu také Blochova vila.

"Budovy jsou majetkem Ruské federace a součástí takzvaných místností mise podle Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. O konkrétních podmínkách provozu nemáme oficiální informace, diplomatické mise nemají povinnost nás o nich informovat," vysvětlila mluvčí ministerstva zahraničí Lenka Do.

Další domy dostalo Rusko do rukou zákonem z roku 1948, který ještě krátce před abdikací podepsal prezident Beneš. Jde především o vily za velkým plotem. Z dostupných zdrojů lze zjistit, že v některých z nich sídlí advokátní kanceláře či firmy. Jeden takový dům je i ve Střešovicích.

Podobným zákonem připadly tehdejšímu Sovětskému svazu také nemovitosti v Nuslích, kde měla být škola. Moskvě se ale místo nezamlouvalo. Nakonec se jí budovy podařilo vyměnit a školu zřídit přímo v Bubenči. Ke škole získali i dva bytové domy v ulici K Starému Bubenči. Ty jsou dnes od pohledu prázdné.

Škola přestala letos fungovat

Protože loňské vyhošťování dopadlo i na učitele, kteří byli v Praze rovněž s diplomatickými pasy, škola už téměř rok nefunguje. Opuštěný objekt chce radnice Prahy 6 získat a otevřít ho pro ukrajinské děti, které do Česka uprchly před válkou vyvolanou letos v únoru ruskou invazí.

"Obytné domy by zase mohlo město využít jako sociální nebo startovací byty," navrhuje starosta Kolář. Už dříve vyzval ruské velvyslanectví, aby školu dalo k dispozici. Velvyslanec Alexandr Zmejevský ale žádosti nevyhověl. Prohlásil, že starosta k takovému požadavku nemá oprávnění a že se Rusko rozhodne samo.

Letos v březnu pak pražské zastupitelstvo po podnětu od Prahy 6 vyzvalo vládu, aby budovu vyvlastnila. Ministerstvo zahraničí však Koláře upozornilo, že v případě zásahu proti ruskému majetku lze od Ruska čekat odvetu vůči českému majetku na jeho území. Navržené vyvlastnění se proto komplikuje.

Nelegální pekárna, která zmizela

Další budovy v držení Ruské federace vyrostly v 70. a 80. letech a jsou v nich především byty. Celkem patří Rusům 240 bytů z této doby. Podle mluvčího Prahy 6 Jiřího Hannicha však Rusové nebyli příliš důslední při dodržování stavebního zákona.

"Archivní materiály k mnoha objektům buď nejsou úplné, nebo se jejich zbývající části nepodařilo dohledat. Z toho můžeme usuzovat, že postupná dostavba areálu probíhala za socialismu živelným způsobem a bez patřičných formálních náležitostí," popisuje Hannich.

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. | Foto: Spolu

Vzpomíná, jak se v jednom z obytných domů objevila pekárna. Nikdo přitom o její povolení nežádal. Než přišla úřední kontrola, pekárna zmizela. Zařídit takovou kontrolu je složité. Radnice musí nejprve kontaktovat ministerstvo zahraničí, to vyzve ambasádu ke zpřístupnění prostorů stavebnímu úředníkovi. Ne vždy na to však velvyslanectví přistoupí. 

Modlitebna zkolaudovaná jako autosalon 

Naproti škole na Sibiřském náměstí stojí kruhová budova v hněděmodré barvě - pravoslavný chrám sv. Ludmily. V 70. letech v době Sovětského svazu sloužila budova k vystavování zemědělské techniky, později tam byla expozice automobilových veteránů. Objekt byl zkolaudován jako autosalon, jímž zůstal dodnes. Městská část s tím podle Hannicha příliš nezmůže.

"Vzhledem k mezinárodní povaze věci je narovnání vztahů s Ruskem ohledně nemovitostí v kompetenci Diplomatického servisu při ministerstvu zahraničních věcí. Jeho postup plně respektujeme," dodává mluvčí Hannich k organizaci, jež spravuje majetek sloužící zastupitelským úřadům cizích zemí.

Starosta Kolář, který je zároveň poslanec koalice Spolu, se plánuje sejít s ministrem zahraničí Janem Lipavským (Piráti) a dalšími kolegy ze sněmovny i Senátu. Chce s nimi probrat možnost přípravy zákona, jenž by vyvlastnění ruských budov umožňoval. "Vymýšlení zákona bude mnohem jednodušší, když dokážeme popsat veřejný zájem. V případě školy je jasný," prohlašuje Kolář.