Praha - Ze třiadvaceti zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) byli čeští pracovníci devátí ve schopnosti porozumět textu, sedmí v početních schopnostech. Přesto zůstali zdejší experti nad výsledkem Šetření o dovednostech 2013 (Skills Outlook 2013) spíše v rozpacích.
„Je rozdíl mezi tím, jak dopadla dospělá populace, řekněme mezi šestnácti a sedmdesáti lety, a jak dopadají dnešní žáci v patnácti letech. Dospělá populace v průměru dopadla dobře, jenže patnáctiletí žáci nedopadají tak dobře jako jejich vrstevníci v Evropě a ve světě," upozorňuje na hlavní důvod své skepse Petr Matějů, který výzkum známý také pod zkratkou PIAAC v Česku koordinoval.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz upřesnil, co Česku v nejbližších deseti letech hrozí. „Až se generace žáků přenese do generace dospělých, mohou být výsledky horší. Potíž je v tom, že současná generace patnáctiletých prochází v této chvíli nejdiverzifikovanějším systémem základního a středního vzdělání. V evropském a světovém kontextu budou důsledky vidět," předpovídá Matějů.
Nerozšiřovat učňovské školství
Aktuálně.cz: Proč vadí, že školy diverzifikují svou nabídku, aby vyšly vstříc různým skupinám žáků?
Petr Matějů: Potíž je v tom, že ti, co jsou na tom špatně, budou na tom ještě hůř, protože jsou odsunuti na vedlejší kolej, a že nás některé země pravděpodobně předběhnou. Ti, kteří nás dnes neporazili v dospělé populaci, a to jsou naši sousedé, ti nás neporazí ani v kategorii žáků, protože ti jsou na tom stejně špatně jako my právě z hlediska diverzifikace. Ale ti, kteří dokážou vytvořit systém univerzálního vzdělávání a zvláště ti, kteří v tom systému jsou, tak budou stále stoupat nad nás.
A.cz: Tím říkáte, že je neefektivní duální vzdělávací systém s výraznou rolí technických středních škol a učilišť, který se uplatňuje v Německu a Rakousku?
P. M.: A také v Polsku, Maďarsku a na Slovensku.
A.cz: Nesouhlasíte tedy s rozšířeným názorem, že by se měl právě duální systém posílit?
P. M.: Mně se líbilo, že média výrazně zahrála závěry, které říkala kolegyně Jana Straková při tiskové konferenci na ministerstvu. Výsledky PIAAC podle ní nepodporují názor, že bychom měli rozšiřovat praktické vzdělání na úrovni učňovského školství. To se ukazuje opravdu jako cesta do slepé uličky. Lidé s tímto vzděláním budou mít zřejmě potíže, když nebude poptávka po jejich profesi a oni nebudou natolik flexibilní, aby ji dokázali změnit. To už říkáme dlouho.
Systém bychom měli změnit nejen proto, abychom ty slabší vytáhli výš, ale také abychom si nedělali iluze, že dokážeme zjistit dopředu, co chce trh práce. Než dokončí žák školu, může se trh práce změnit natolik, že se stane nezaměstnaným.Takže systém se musí změnit. Nehledě na to, že ty dostihové stáje, víceletá gymnázia a různé jiné elitní školy, skutečně odsávají ty nejlepší talenty, kteří pak dostávají tu nejlepší péči. Je jich ale poměrně málo, asi jen deset patnáct procent, a ten zbytek upadá. To si ve středu Evropy nemůžeme dovolit.
A.cz: To je tedy současný stav, který se prokázal i ve vašem výzkumu?
P. M.: To se prokázalo tím, že máme jednu z nevětších závislostí výsledků na sociálním původu.
Viditelná a neviditelná nerovnost
A.cz: O nerovnosti v přístupu ke vzdělání se hovoří dlouho. Podařilo se na tom například v posledních patnácti letech něco změnit k lepšímu, nebo systém nerovnost stále recykluje?
P. M.: Odpověď není jednoduchá. Pokud jde o sociální nerovnost v přístupu ke střednímu vzdělání, tam je evidentní, že vyšší statusové skupiny si čím dál tím víc monopolizují elitní školy. Pokud jde o nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání en bloc, tak tam je nerovnost relativně stabilní.
A.cz: Tady by se dalo namítnout, že střední školu s maturitou dokončuje stále větší podíl populace a že přístup populace na vysokou školu dosahuje šedesáti procent. Jaká v tom je monopolizace?
P. M.: V tuto chvíli vyplývá ze statistik, že zásadní část věkové kohorty má střední vzdělání s maturitou. Potíž je za prvé v tom, jak vypadá skupina, která maturity nedosahuje. Tam se ocitají jednoznačně ty nejnižší sociální vrstvy. To je fakt, který je zaznamenán. A v té většině, která získává maturitu, je také trend, který jasně ukazuje, že lidé z nejvyšších sociálních vrstev si monopolizují víceletá gymnázia, čtyřletá gymnázia a případně ještě nějaké speciální školy.
Dochází ke dvojí polarizaci. Jedna je viditelná, protože učňovské školy jsou pro ty nejchudší z nejméně stimulujícího prostředí. Pak jsou střední školy s maturitou, kde se zdánlivě nic neděje, ale také tam se děje hodně.Tato polarizace má další efekt na vysokoškolské vzdělání. Zde je nerovnost zdánlivě stabilní, ale je za ní vidět, že se přístup k vysokému školství zabezpečuje na tom středním. Kdybychom vzali jednoduchou statistiku, kolik se dostává z jednotlivých sociálních skupin na vysokou školu, tak bychom opět viděli, že nerovnost pořád roste.
A.cz: Co si mám představit pod výrazem vyšší nebo nižší statusová třída?
P. M.: Vysoký sociálně-ekonomický status má třída, kde má otec i matka vysokoškolské vzdělání. Tato třída roste, protože se zvyšuje podíl lidí s vysokoškolským vzděláním. Samozřejmě se na to se váže určitý status povolání, ve kterém hraje roli jak kvalita povolání, tak samozřejmě příjem. Z hlediska trendů víme, že se na tyto rodiny váže kulturní i sociální kapitál, který dokáže díky kontaktům zajistit lepší podmínky.
Až začne fungovat konkurence
A.cz: Výzkum PIAAC se týkal dospělých pracovníků a jen nepřímo vzdělávacího systému. Zkoumal tedy i další krok běžné kariéry, jak se v praxi uplatní znalosti a dovednosti, které člověk získal ve vzdělávacím systému. Dokážou absolventi vysokých škol uplatnit své přednosti v pracovní kariéře?
P. M.: Lze říct, že kompetence u nás samy o sobě nefungují, nebo jen nepatrně. Všechno se vlastně uplatňuje přes dosažené vzdělání. Protože na trhu práce je u nás, zejména v některých oborech, proporce vysokoškoláků nižší než ve vyspělých zemích, tak se pořád ještě uplatňují lépe a snadněji. Ale už teď pozorujeme trend, který naznačuje, že to tak nebude dlouho. Už dochází k mírnému nasycení. U nás máme 12-13 procent populace s dosaženým vysokoškolským vzděláním, ve vyspělých zemích kolem čtyřiadvaceti pětadvaceti. Ale generace, která teď prochází vysokými školami, je ta generace, která zaznamenala největší nárůst. V OECD jsme jednou ze zemí, kde je nejdynamičtější růst vysokoškoláků. Nebude trvat dlouho a na trhu práce nastane skutečná konkurence. Noví absolventi nebudou pouze konkurovat starým, ale i mezi sebou. A v tu chvíli začne hrát roli kompetence.Bohužel jsme ještě neměli možnost realizovat z šetření PIAAC mezinárodní srovnání. Chci teď testovat hypotézu, že v zemích, kde je větší saturace vysokoškolským vzděláním, tak kompetence budou hrát daleko větší roli při získání zaměstnání s vyšším statusem nebo vyššími příjmy. Protože tam už konkurence funguje.
A.cz: Znamená to, že diplom už bude mít každý, a že tedy bude rozhodovat něco jiného?
P. M.: Kde nefunguje konkurence diplomu, tam nastupuje další kritérium, co za tím diplomem je. Teď se vysokoškoláci u nás chytají stále lépe než někde jinde, ale je to otázka deseti let, kdy se nebudou chytat tak snadno a začnou hrát roli kompetence. Právě proto jsme se rozhodli, že v tomto směru založíme longitudální šetření. Budeme sledovat určitou věkovou kohortu delší dobu, abychom si ověřili, kdy narazí na to, že ty kompetence pravděpodobně nejsou třeba tak dobré.
A.cz: Z toho, co říkáte, vyplývá, že jsme do značné míry uzavřená společnost, pokud jde o životní dráhy. Pokud se někdo narodí v lepší rodině, tak se s velmi velkou pravděpodobností dostane na vysokou školu a získá dobře placenou práci. Tento model je riskantní, protože potomci rodičů s nižším vzděláním nedostanou svou šanci. Jsme tím v Evropě výjimeční, anebo je to běžná věc, se kterou se každý musí nějak vyrovnat?
P. M.: Nerovnost existuje všude, nápadný je ten fenomén, že se společnost uzavírá tím, že se polarizuje. Ani v tom nejsme jedineční. Poláci i Maďaři jsou na tom podobně a poslední dobou se zdá, že Slováci na tom budou podobně. Němci jsou na tom podobně, pokud jde o diverzifikaci, přece jen ten problém překonali, protože mají vysoké odborné školy, kde část nižších sociálních vrstev vzlíná nahoru. Mají mezistupeň, který my nemáme. Jsme na tom v rámci Evropy asi nejhůř, ale máme souputníky.
