Řím - O tom, že povede kázání při rozloučení s kardinálem Josefem Beranem v Římě, se biskup Zdenek Wasserbauer dozvěděl týden předem. Promluvil pak o vyvedení Izraelitů z egyptského zajetí, čímž odkazoval i na vyvedení Čechů v roce 1989 z "komunistického zajetí".
"Je pro mě nepochopitelné, že potkáte katolíka, co svůj hlas dává komunistům," říká Wasserbauer pro Aktuálně.cz k současné situaci v Česku. "Dnes žijeme ve svobodě a demokracii, ale ty věci jsou stále ve vzduchu. Nesmíme přestat dávat pozor na nedemokratické jevy, na to, jak komunisté vystrkují růžky a chtěli by získávat moc a postavení."
Aktuálně.cz: Vedeme tento rozhovor v letadle, které veze ostatky kardinála Berana do vlasti. Proč se návrat, kterému bránili komunisté, neuskutečnil například už v 90. letech?
Zdenek Wasserbauer: Může na to být mnoho názorů. Můj osobní je, že ta událost potřebovala dozrát. Po pádu komunismu začali lidé cestovat, zejména v 90. letech byli mnozí v Římě a hrob kardinála navštěvovali. Tehdy jsme baziliku svatého Petra brali jako místo, ke kterému můžeme putovat, naplňovalo nás hrdostí. Ale doba jde dál a řekl bych, že kdo chtěl jet do Říma, už tam byl.
Kdy padlo rozhodnutí, že povedete večerní kázání při rozloučení v Nepomucenu?
Dozvěděl jsem se to zhruba týden předem. Zavolal mi rektor Nepomucena, páter Petr Šikula, že by si přál, abych to byl já. Žádná má zásluha v tom nebyla, jen blesk z čistého nebe.
Ani jste se neptal, proč volba padla na vás?
Roli patrně sehrálo to, že jsem v Nepomucenu při studiích prožil hodně let - v Itálii jsem byl osm roků čistého času, když se sečtou všechny studijní pobyty včetně postgraduálního studia a přípravy na obhajobu doktorské práce. S kolejí, kde kardinál bydlel, jsem hodně sžitý. Tak asi proto.
Zdenek Wasserbauer
- Narodil se 15. června 1966 v Novém Městě na Moravě.
- Komunisté mu zabránili studovat práva či historii, absolvoval pak Vysokou školu zemědělskou v Praze.
- Po vojně zahájil v roce 1990 studia bohosloví na obnovené Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1991-1996 studoval Papežskou lateránskou univerzitu v Římě.
- V roce 1996 byl vysvěcen na jáhna a krátce na to kardinálem Miroslavem Vlkem na kněze. Následně působil jako farní vikář na Praze 4.
- V Římě později postgraduálně studoval spirituální teologii, doktorát získal v roce 2003.
- Působil jako spirituál pražského kněžského semináře, v roce 2010 byl jmenován farářem farnosti u kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech.
- V roce 2015 se stal sídelním kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, o rok později generálním vikářem pražské arcidiecéze a v lednu 2018 jej papež František jmenoval biskupem. Biskupské svěcení jej čeká v květnu.
Byla v Nepomucenu v 90. letech osobnost kardinála silně přítomná? V českých zemích byl přece jen mezi širokou populací zapomenutý.
Byla v Nepomucenu i ve Vatikánu. Kromě řady vyobrazení a bust je na koleji pokoj, kde kardinál bydlel, a kaple, kam se chodil modlit. V 90. letech tam ještě byla řada lidí, kteří ho osobně znali.
Rozloučení s Římem
O čem při rozloučení v bazilice svatého Petra, odkud byly ostatky vyzvednuty, mluvil její arcikněz, kardinál Angelo Comastri?
Hodně hovořil o tom, co slyšel od svědků. Od několika kněží, kteří kardinála Berana osobně znali, kteří s ním byli například v koncentračním táboře Dachau. Vyprávěl i jejich svědectví.
Pak kolona s pohřebním vozem vyrazila přímo do Nepomucena?
Dozvěděl jsem se až před odletem, že policisté, kteří nás vedli Římem, nezvolili nejkratší trasu, ale klidně a důstojně jsme zajeli až do centra. Říkali nám, že i oni to chápali tak, že se kardinál s Římem loučí. A že ho chtěli vzít na jakousi projížďku, i když ho osobně nemohli znát.
Ve čtvrtečním večerním kázání jste citoval z knihy Exodus, popisující vyvedení Izraelitů z egyptského zajetí. Mluví se tam o vynesení kostí patriarchy Josefa z Egypta. To je zajímavá paralela s převozem ostatků Josefa Berana… Kdy vás napadla?
Text znám velmi dobře a je mi drahý. Probleskl mi v době, kdy se rozhodlo, že dojde k repatriaci. Netušil jsem, že ho budu moci někde říct a použít. Ale tehdy jsem si řekl - to je přesně ono.
Také jste v kázání varovně přešel k výsostně aktuálnímu motivu vlivu komunistů. Vnímáte to tak, že i Češi byli v roce 1989 vyvedeni z komunistického zajetí?
Určitě. Kniha Exodus je v celých dějinách vnímána jako symbol osvobození od tlaku totality, nepřátelského režimu. Je vlastně nádhernou knihou o osvobození národa a člověka.
Myslím, že jsme si z ní vzali jen jednu polovinu - osvobození od totality. Možná nám ale chybí to, že jsme nebyli osvobozeni do prázdna. To nebylo tak, že by je Bůh vyvedl z Egypta a řekl: "Teď si dělejte, co chcete." Dal jim pravidla, která jim měla dát směr, aby v té svobodě mohli co nejplněji žít, v úctě a respektu jeden ke druhému.
Katolíci a komunismus
Chybí nám v moderním životě v Česku právě nějaké výraznější hodnotové ukotvení?
Myslím si to. A proto vnímám knihu Exodus jako nesmírně inspirativní v tom, abychom kromě první části - osvobození od komunismu - přijali i hodnoty, ve kterých budeme žít a bude to pro dobro nás všech.
Zaznamenal jsem ve vašem kázání i postesknutí nad tím, že určitá část věřících je ochotna volit komunisty. Víte kolik?
Nevím procenta, ale když se podíváte na povolební mapy, je zřejmé, že nemalá část křesťanů, nebo řekněme katolíků, ať zůstanu u svých, volí levicové až silně levicově zaměřené strany, ať už sociální demokracii nebo komunisty. Nebude jich nijak moc, ale je pro mě nepochopitelné, že potkáte katolíka, co svůj hlas dává komunistům.
Trápí vás to?
Trápí mě to hodně. A trochu i štve. (úsměv)
Připadá mi to naprosto absurdní. Po tom, co komunistická strana nejen církvi, ale našemu národu dělala. Kolik lidí zabila, kolik klášterů a kostelů nenahraditelně zničila, kolik stovky let starých knih vyházeli z klášterů a odvezli do sběrných surovin. Vždyť přece všichni musí vidět, kolik to nechalo stop na duši našeho národa.
Právě v tom smyslu jste ve čtvrtek večer při kázání narážel i na současné formování vlády, která se zkusí opřít o hlasy komunistů?
Přijde mi absurdní a strašné, jakou moc má komunistická strana ve vyjednávání. Do toho kontextu se to hodilo. Dnes žijeme ve svobodě a demokracii, ale tyto věci jsou stále ve vzduchu. Nesmíme přestat dávat pozor na nedemokratické jevy, na to, jak komunisté vystrkují růžky a chtěli by získávat moc a postavení.
Co v tomto smyslu může podnikat katolická církev?
Nikdo nejsme bezchybní, ani církevní hodnostáři. Na prvním místě by člověk měl jít příkladem a i my, představitelé církve, bychom měli dobře žít, svědčit tím o hodnotách křesťanství. A také dokázat k lidem dostatečně jasně hovořit a hodnoty jim představovat. Pravdu, spravedlnost, právo, rodinu. Nebát se pojmenovávat věci, vystoupit a říci: "Tohle je špatně, to jsme tu už měli a už to nechceme."
S papežem Františkem by si Beran rozuměl
Kardinál Josef Beran byl známý tím, že byl i společenskou autoritou, nikoliv jen církevní. Dokážete tu inspiraci nějak využít?
Podle svědků mu koukalo z očí, že byl člověk dobrého srdce. I přes všechno, čím v životě prošel, tedy koncentráky a dlouholetou internací, nezahořkl, nepokřivilo ho to. Uměl oslovovat napříč politickými a náboženskými názory. Jeho příběh je obrovské poselství.
Dal by se ten jeho rozměr společenské osobnosti a autority přirovnat k papeži Františkovi?
Myslím, že by si s papežem Františkem rozuměli. V důrazu na dobré srdce a na dobro pro druhého člověka by si měli hodně co říct a vzájemně se obohatit.
K osobě kardinála Berana také shromažďujete podklady pro jeho blahořečení. V jaké je to fázi? Dá se předjímat, kdy by jej církev mohla blahořečit?
Ještě stále jsme v diecézní fázi, ale za měsíc bychom to rádi uzavřeli a předali vatikánským úřadům. Předjímat nelze, ale ve čtvrtek jsem cítil, že nás kardinálové - snad to nepřeženu - trochu povzbuzují. Že se teď o kardinálovi Beranovi ví a že by na jeho případ mohl být ve Vatikánu kladen důraz.
Objeví se při shromažďování podkladů ještě něco zásadního, co jsme o jeho osobnosti nevěděli?
Z onoho historického, politického a společenského pohledu patrně už ne, archivy jsou prozkoumané.
Předpokládám, že se budou objevovat spíš osobní svědectví a vzpomínky - možná i v souvislosti s tím, jak se teď o kardinálovi Beranovi bude víc mluvit. Ať už od někoho ze spoluvězňů, nebo třeba od bachařů, protože se stávalo, že i tihle lidé z druhé strany zažili nějaký přerod a po válce se třeba chtěli vyznat z toho, jak byli pozitivně osloveni. A samozřejmě čekáme na zázrak.
Tato podmínka pro blahořečení ještě schází?
Přesně tak. Máme svědectví lidí, kteří jsou subjektivně přesvědčeni, že jim pan kardinál pomohl, ale církevní zázrak musí naplňovat určité charakteristiky. Například když se po modlitbách uzdraví člověk, který měl nevyléčitelné stadium rakoviny nebo jiné vážné nemoci, a může to podložit lékařskými zprávami o té náhlé změně.
Dokumenty se u Svatého stolce ještě prověří a pak se bude čekat právě na doložení zázraku.
Věřící se rozloučili s kardinálem Beranem. Podívejte se na mši v katedrále sv. Víta
