Kladenská městská knihovna sídlí na náměstí Sítná, což je místo, kde osmapadesátiletý Pavel strávil velkou část dětství. "Je to trochu návrat domů," pozdravil se s hosty a vzápětí ukázal, že se za ten rok a kus po odchodu z armády a z vedení NATO naučil, jak s lidmi navázat rychle kontakt - na rozjezd dal k lepšímu historku o tom, jak se zamlada dalo z Prahy do Kladna dojet stejně rychle jako nyní. "Tehdy to ale bylo na kole, teď v autě a v kolonách."
Bez uniformy, v džínách a tvídovém saku působí překvapivě civilním dojmem, hlas má pevný, neuhýbá před obecenstvem pohledem, to, co upoutá nejvíc, jsou husté bílošedé vlasy a vousy, za nimiž se skrývají úzké, přimhouřené oči. Spíš než velitele výsadkářů na odpočinku připomíná penzionovaného motorkáře-slušňáka.
Ze začátku jeho kladenský návrat působí jako opravdová beseda nad knihou - vypráví o tom, jak při mírové misi v bývalé Jugoslávii zachraňoval se svou jednotkou obklíčené francouzské vojáky, že byl hyperaktivní dítě či spíš syčák, který dostal už ve druhé třídě dvojku z chování, že se vojákem stal tak trochu nedopatřením nebo jak se to vlastně sešlo, že ho v roce 2014 zvolili šéfem vojenského výboru NATO. A že z armády loni odešel, protože kvůli odslouženým rokům musel, a navíc už v ní prý stejně neměl kam stoupat.
"Pak už zbývá jen vrchní velitel," ponoukla ho jedna z posluchaček, aby se rozpovídal na téma, kvůli němuž - jak se vzápětí ukázalo - všichni na besedu dorazili. Pavel se usmál: "Tohle slýchám často…"
A následující více než hodinu hovořil o politice a společnosti. Když prohlásil, že je připravený kandidovat na prezidenta, pokud se nenajde žádný silný adept, jenž by byl zárukou demokratické kontinuity, ozval se unisono potlesk a souhlasné pokyvování hlavou.
Pro větší zdanění bohatých
Generál nabídl poměrně jasné vymezení se vůči dominantním postavám současné české politiky: Miloši Zemanovi, kterého kritizuje dlouhodobě, vyčinil za to, že jde společnosti špatným příkladem. Andrej Babiš má podle něj autoritářské sklony a klidně by zde znovu nastolil vládu jedné strany, respektive jednoho hnutí. Tomio Okamura si na vlastence jen hraje a Vojtěch Filip… je prostě soudruh.
A jeho inspirace? Civilizačně to je Dánsko a vůbec celá Skandinávie, naznačil také, že by byl pro vyšší zdanění movitých lidí a větší přerozdělování bohatství. A politicky? "Já bych se radši vyhnul jménům, poznal jsem hodně slušných politiků, většinou to byli ti, kteří měli zkušenosti z komunální politiky. Třeba mezi Starosty a nezávislými je několik velmi šikovných politiků," uvedl.
A pak se pustil do (aspoň z pohledu politického marketingu) poměrně riskantní úvahy - vyzdvihl Miroslava Kalouska z TOP 09 jako někoho, kdo má sice pošramocenou image, ale kdo na tuzemské politické scéně vyčnívá jak intelektuálně, tak zkušenostmi.
V armádní knihovně samizdat neměli
S tím, jak se v médiích čím dál častěji skloňuje Pavlovo jméno v souvislosti s možnou prezidentskou kandidaturou, začínají se ozývat i ti, kterým vadí. Jde většinou o tu část establishmentu, která sympatizuje s nynější hlavou státu - na Petra Pavla útočí prokremelské weby jako Parlamentní listy, Aeronet nebo Sputnik, napadá jej Václav Klaus mladší nebo hradní mluvčí Jiří Ovčáček.
Kvůli vojenské a komunistické minulosti jeho i otce ho zkritizoval v rozhovoru pro Parlamentní listy i Jaroslav Plesl, šéfredaktor deníku MF Dnes z holdingu Agrofert z Babišova svěřenského fondu. Že tátova armádní kariéra a jeho názory před rokem 1989 můžou být slabinou, na kterou se jeho protivníci zaměří, už několikrát zmínil i sám generál. Při debatě s Kladeňáky se tomu sice vyhnul, ale znovu vysvětloval, proč se v roce 1985 sám stal členem KSČ.
"Nejsem na to hrdý, byl jsem mladý a plně odchovaný komunismem. Neznal jsem lidi z disentu, navíc v armádní knihovně jsme samizdat moc neměli," krčí rameny.
V tomto bodě se trochu podobá Andreji Babišovi, který své členství v komunistické straně omlouvá stejně. A ještě v jedné věci lze mezi těmito dvěma muži najít paralelu - stejně jako premiér a čtvrtý nejbohatší Čech i Petr Pavel zdůrazňuje, že se mu vlastně do politiky nechce a že pokud do ní půjde, tak jen proto, že nebude zbytí.
Politici chodí kolem horké kaše
Těch 120 minut v kladenské knihovně bylo na jednu stranu oslavou liberální demokracie a všech jejích institucí včetně veřejnoprávních médií - na druhou stranu ale i ukázkou zemitého, ač slušného vystupování, které má šanci i u těch voličů, pro něž je dnes Česká televize škůdcem číslo jedna.
Příklad? "Chodil jsem na základní školu, kde byla polovina spolužáků jiné barvy pleti. Tak jsme se s nimi dost rvali… Ale já jsem za to rád, zocelilo mě to." Nebo: "Problém NATO i EU je, že je svírá politická korektnost. Politici chodí kolem horké kaše a bojí se věci pojmenovat."
Petr Pavel si na těchto besedách buduje předpolí, jak by řekli vojáci. Testuje si, co na lidi zabírá, jak reagují, co si může dovolit. Že má škraloup v podobě členství v KSČ, už dnes pro mnoho lidí není příliš na obtíž - spíš půjde o to, jestli lze skloubit postavu obhájce občanské společnosti a liberální demokracie s aureolou rázného vojenského generála, kterého si mnozí tak nějak automaticky spojují s pevnou rukou.
Možná ale ano, ostatně jak řekl při odchodu jeden z návštěvníků autogramiády: "Mně Zeman na Hradě nijak nevadí a koukám se i na Barrandov, ale vás bych teda za prezidenta bral."
