Žáci na běžné škole obvykle zahajují výuku tak, že si sednou do lavic a po příchodu učitele vstanou, aby ho pozdravili. Na základní ScioŠkole v pražských Nuslích se jdou děti posadit do kruhu na koberec. Ani složení třídy není obvyklé. Jsou tu prvňáci, druháci a třeťáci. "Věkově smíšená skupina má velký význam pro sociální, kognitivní i řečový vývoj dítěte," vysvětluje ředitelka školy Jana Chárová. Smíšená třída podle ní také pomáhá vyrovnat rozdíly v učení a respektuje individuální pokrok každého žáka.
Ráno děti začínají tím, že předčítají z papírů rozložených před sebou, jaké základní kompetence by ve ScioŠkole měly získat. "Konám dobro a stavím se zlu," čte jedna z žaček a obrací se ke spolužákům, aby jí vysvětlili, co to znamená. "Že se zastanu kamaráda, když mu někdo ubližuje," odpovídá jí chlapec.
Další kompetenci nechávají děti přečíst ministra školství Petra Gazdíka (STAN), který se na výuku ve ScioŠkole přišel podívat. "'Vybírám si, co si pustím do mysli.' Jak tomu rozumíte?" ptá se dětí ministr. "Neříkám o sobě, že jsem hloupá, i když jde někomu jinému něco líp," odpovídá jedna z dívek. Průvodkyně, jak tu děti říkají učitelkám, do dění v hodině nezasahují, jen žáky pozorují.
Starší děti, čtvrťáci a páťáci, ve vedlejší učebně vytvářejí časopis v rámci projektové výuky. Rozdělují si mezi sebou role šéfredaktora, korektora a ilustrátora, ostatní jsou redaktoři. Na článcích budou děti pracovat ve dvojicích, vždy čtvrťák s páťákem, aby mohl starší pomáhat mladšímu.
Žák jako osobnost, ne materiál
Právě učení zábavnou formou i možnost spolupodílet se na výuce je to, co žáci na škole oceňují. Alespoň to uvádí na nástěnce, která visí na chodbě. Vyzdvihují také, že se matematiku učí Hejného metodou, nebo to, že nedostávají známky.
Výuka v mnoha ohledech nepřipomíná běžné základní školy. Za alternativní vzdělávání lze podle programového ředitele vzdělávací organizace EDUin Miroslava Hřebeckého označit takové, které se vyznačuje specifickým přístupem k žákům. "Učitel bere žáka jako osobnost, kterou respektuje. Nevnímá ho jen jako materiál, který je potřeba tvarovat silou," vysvětluje.
Mezi prvky alternativního vzdělávání patří také upozadění hromadné výuky před tabulí, odlišný způsob hodnocení než známky, větší svoboda učitelů nebo používání jiných vyučovacích metod, jako je badatelská výuka. Typické je i zapojení rodičů do dění ve škole. "Některé z těchto prvků ale mají i veřejné školy, které nelze označit za alternativní. Máme tu širokou škálu škol od klasických po zcela alternativní," říká Hřebecký.
Právě alternativně pojaté vzdělávání se líbí čím dál většímu počtu rodičů. I přes to, že se v takových školách, které jsou často soukromé, platí školné. Například ve zmíněných Nuslích si účtují 9000 korun měsíčně.
Přesto je podle manažera ScioŠkol Mariana Golise zájem rok od roku vyšší. "Zatímco ve školním roce 2019/2020 jsme měli v průměru 45 přihlášek na školu, letos je to 75 přihlášek na školu," popisuje. Naplněné nebo téměř naplněné tak mají skoro všechny své školy. Podle Golise je to i díky dobrým referencím. "Přispívá k tomu i otevřenost škol veřejnosti či jejich vyšší aktivita v dané lokalitě, kdy jsou díky komunitnímu zapojení i spolupráci na různých mimoškolních projektech více vidět," říká Golis.
Do školy jako do Skautu
Ministr školství Petr Gazdík alternativní vzdělávání podporuje. Šéfa ScioŠkol Ondřeje Šteffla dokonce nedávno jmenoval svým poradcem. V rozhovoru pro Aktuálně.cz Gazdík řekl, že sám byl jako učitel příznivcem alternativnějšího přístupu.
"Opakovaně říkám, že bych si přál, aby české školy byly něco mezi klasickou základní školou a skautským táborem. Tady (ve ScioŠkole, pozn. red.) je to blíž ke skautskému táboru a mně je to blízké. Uznávám, že to nemusí být pro všechny, nicméně je to skvělá a propracovaná forma výuky pro děti, které mají v rodičích dostatečnou oporu, kteří jsou schopni spolupracovat se školou a sdílet hodnoty, které ScioŠkoly mají," míní Gazdík.
Ministr upozorňuje, že děti na alternativních školách získávají jiné kompetence než děti z klasických škol. Všichni však později dělají jednotné státní přijímací zkoušky na střední školy. Ty přitom tvoří nejméně šedesát procent úspěchu - podoba zbylé části zkoušek už záleží na dané škole. Gazdík tak hovoří o tom, že by se jednotné přijímací zkoušky měly změnit. Žádný konkrétní návrh však zatím nezveřejnil a ani už jej nestihne - v neděli oznámil rezignaci k 30. červnu.
Nyní tak záleží na školách, jak "své" děti na jednotné zkoušky připraví. Například na brněnské waldorfské základní škole se podle ředitele Tomáše Jedličky děti na zkoušky připravují v osmé a deváté třídě. "Středních waldorfských škol v Česku moc není, v Brně lyceum otevíráme až nyní. Většina dětí se proto dosud hlásila na standardní školy, často na gymnázia, a zkoušky pro ně nebyly problém," říká Jedlička.
Co se týče požadavků středních škol na to, co by měly děti umět na konci základní školy, naráží podle Jedličky waldorfská pedagogika nejvíce v chemii a fyzice. "Věnujeme se co nejvíce vědecké výuce a pozorování jevů, aby děti porozuměly jejich podstatě a možnostem využití v praxi. Standardní osnovy základních škol ale vyžadují znalost obrovského kvanta vzorečků a údajů, které žáci v praxi většinou nevyužijí. Ti, kteří chtějí na gymnázium, se je musí doučit," vysvětluje Jedlička.
Školy přibývají, ale nestačí
Také waldorfské školy mají čím dál víc zájemců a kapacita zdaleka nestačí. Přestože počet těchto škol neustále roste - v Česku je nyní dvacet základních a šest středních škol tohoto typu.
"Nové školy vznikají každý rok, ale stále to nestačí, protože ve velkých městech je těžké najít vhodné objekty. Základní školy se tak rozvíjejí nedostatečně, zejména ve velkých městech," upozorňuje ředitelka Waldorfské aktivity Zuzana Tinglová.
Největší převis zájemců je v krajských městech, například v Praze jsou jen dvě waldorfské základní školy. I proto se waldorfská část Základní školy Dědina v Praze 6 nyní snaží vybudovat novou školu v areálu veleslavínského zámku.
"Před šesti lety jsme museli začít otevírat vždy dvě první třídy. V jednom ročníku tak dnes máme v průměru 55 žáků a letos bylo 63 zájemců. Reálně je uchazečů však mnohem víc. Rodiče totiž vědí, že máme plno, což je odradí od přihlášky. Kdyby byla v Brně ještě jedna waldorfská škola, velmi rychle by se naplnila," uvádí Jedlička. Zatímco v jiných letech přišlo maximálně deset žádostí o přestup na tuto školu, v letošním školním roce jich bylo přes třicet.
Rodiče podle Jedličky oceňují třeba to, že waldorfská škola vyučuje skrze prožitek. "Místo toho, aby si žáci jen prohlíželi v učebnici obrázky obilí, je necháme, aby ho sami zaseli a potom i sklidili a upekli z něj chléb. Díky tomu si tuto zkušenost budou pamatovat i po mnoha letech," popisuje Jedlička.
O přijetí žáků rozhoduje losování
Další alternativou je vzdělávací metoda Dalton, kterou vyučuje například Základní a mateřská škola Husova v Brně. Výuka stojí na třech základních principech - zodpovědné svobodě, spolupráci a samostatnosti. I tato škola má plno. "Důvodem je přítomnost populačně silných ročníků a doufám, že i atraktivní výuka, dobré klima a s tím související dobrá pověst školy," říká ředitel školy Roman Tlustoš.
Školy v Česku podle Hřebeckého také často využívají prvky montessori výuky. Ta klade důraz na rozvoj zodpovědnosti, samostatnosti a učení na základě vnitřní motivace. Prvky montessori využívá třeba Základní škola Mozaika v Mnichovicích u Prahy, která se s nedostatkem míst potýká posledních dvanáct let.
Rodiče, kteří své děti chtějí dát na pražskou Montessori základní školu Archa, se klidně i s ročním předstihem ptají místní ředitelky, jak zvýšit šanci na přijetí svých dětí. "Taková možnost ale není, přijaté děti losuje školská rada," říká ředitelka školy Eva Houdková. Kromě oblíbené montessori pedagogiky má tato škola podle ředitelky i dobrou pověst, protože většina zájemců přichází na doporučení.
Méně známý je pedagogický směr Jenský plán. Školu vnímá jako společenství s rodinnou atmosférou, které je přirozené a podnětné pro svobodný rozvoj. Systém využívá čtyř základních způsobů učení - rozhovory, hry, práce a slavnosti. Populární je zejména v Nizozemsku, Německu nebo Belgii. V Česku jsou nyní takové školy dvě - jednou z nich je Základní škola Hučák v Hradci Králové, i tam ale zájem převyšuje možnosti. "Nabízíme něco, co v Česku chybí," říká ředitel školy Jan Sýkora.
Důvodů obliby alternativní školy je podle Hřebeckého několik. "Čím dál víc lidí si uvědomuje, jak je vzdělání pro jejich dítě důležité a že vzdělání, které produkuje většinová škola, pro ně nemusí být to pravé ořechové," říká. Jako další důvod zmiňuje střet generací a jejich odlišného pohledu na to, co by měla škola dětem dát.
"Porevoluční generace rodičů chce od vzdělávání něco jiného, než jsou schopni nabídnout starší učitelé, kteří stále mnohdy stojí před tabulí," uvádí Hřebecký. Někdy je ale podle něj důvodem i to, že rodiče, kteří mají peníze, chtějí pro své děti něco neobvyklého.
