Čtení na víkend – I přesto, že je Kilian Hennessy dědicem světoznámého koňakového impéria, rozhodl se po studiu na pařížské Sorbonně vyměnit jistotu na manažerském postu jedné z rodinných firem za vášeň k vůním.
Vnuk zakladatele koncernu LVMH je dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců parfémů na světě. „Společnosti by měli vést kreativní lidé, a ne účetní,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Insider a HN Francouz, který obdivuje kulturu starověkého Řecka i Steva Jobse a svými exkluzivními parfémy se snaží odvrátit příchod temné éry plné „obscurantisme a barbarisme“.
Nechte mě hádat, Parfém od Patricka Süskinda je vaším nejoblíbenějším románem...
To nebylo těžké uhodnout. Tu knihu miluji a četl jsem ji hned několikrát. Vytvořit parfém, jenž bude mezi vůněmi nakonec představovat to, co esperanto mezi jazyky – parfém, který bude úspěšný napříč kulturami, je snem každého parfuméra. Není to ale žádná utopie. Pětka mých nejúspěšnějších produktů je všude ve světě stejná. Nakonec se ukázalo, že Češi milují stejné vůně jako Rusové, Arabové či Američané. Je to skoro, jako by parfém Jeana-Baptisty Grenouilla opravdu existoval. Nejde ale o magii. Jedinečnost uspěje vždy a všude a je jedno, zda jde o bundy, kabelky, filmy nebo parfémy.
Ta kniha je rovněž o bezbřehé vášni k tvoření. Je taková vášeň ve vašem byznyse nepostradatelná?
Mnohem důležitější než vášeň k tvorbě je žízeň po vědomostech, po nových postupech a dovednostech. Hlavní postava Süskindova románu je na nikdy nekončící pouti za poznáním. Chce znát všechny vůně a všechny způsoby, jak je zachytit. A velmi podobné to bylo i se mnou. Když jsem v této branži začínal, znal jsem 200 ingrediencí, dnes jich znám tisíce. Pro mě je ta kniha tedy především o žízni po znalostech.
Žízni, která Jeana-Baptista přivedla k šílenství...
Ano, ale já mám dvě děti a na světě vás nic nedostane rychleji zpět do reality než právě děti. Navíc neustále buduji společnost, jež má dnes přes sto zaměstnanců, a to je obrovská zodpovědnost, která vás drží pevně při zemi.
Vzpomínáte si ještě na moment ve svém životě, kdy jste se rozhodl stát se parfumérem?
Ten vlastně nikdy nenastal, šlo spíš o takový přirozený proces. Studoval jsem v Paříži komunikaci, sémantiku a sémiotiku a hledal téma na diplomovou práci. Jako většina studentů jsem si to chtěl usnadnit, a protože jsem měl za sebou krátkou stáž u Diora, kde jsem skončil v oddělení parfémů, rozhodl jsem se, že má práce bude právě o nich. Během své rešerše jsem se seznámil s teprve 32letým, ale v té době už relativně slavným parfumérem Jacquesem Cavallierem, který měl za sebou spolupráci s lidmi jako Issey Miyake nebo Jean Paul Gaultier, což v jeho věku bylo hodně nezvyklé. Lidsky jsme si sedli a on mě začal pozvolna zaučovat do tajů svého umění. Souběžně jsem navštěvoval parfumérskou školu Cinquième Sens a doma většinou až do rána experimentoval s nejrůznějšími vůněmi.
To muselo být zajímavé období...
Spíš náročné, byl jsem jak posedlý. Netrvalo dlouho a u mých dveří se začaly objevovat velké společnosti a přemlouvat mě, abych pro ně začal pracovat. Tehdy mi Jacques řekl, že bych neměl nic uspěchat. On sám byl z parfumérské rodiny s dlouhou tradicí, přesto mu trvalo minimálně patnáct let, než ho to řemeslo začalo opravdu bavit. V začátcích mícháte věci, a když to voní dobře, je to náhoda, anebo spíš zázrak. Zajímavé to začne být až v momentě, kdy svůj nápad dokážete vyjádřit ve formuli a ta pak voní přesně jako to, co jste si představoval. Až když toto dokážete, můžete být opravdu kreativní. Základem kreativity – a je naprosto jedno, zda jde o malířství, sochařství nebo psaní – je nápad. Řemeslo se může naučit každý, bez nápadů se tvůrcem ale nestanete, zůstanete pouhým nástrojem.
V jednom článku vás nazvali nejlepším nosem v byznysu. Je to pravda?
To je velmi přehnané.
V souvislosti s vámi jsem také často četl o renesanci vůně. Co to znamená?
To je zajímavá otázka. Právě jsem se vrátil z Řecka. Období starověkého Řecka mnoho historiků považuje za vznik současné moderní západní civilizace. Civilizace starověkého Řecka měla ohromný vliv na jazyk, politiku, vzdělávací systém, filozofii, vědu a umění. Pak se ale vše vytratilo a k obnovení zájmu o tuto kulturu došlo v západní Evropě až v průběhu renesance. V mezičase vládla temnota a v jistém smyslu vládne dodnes. Co se s lidstvem stalo, že z úrovně, na níž bylo 800 let před naším letopočtem, spadlo tam, kde je dnes? Jen se podívejte na budovy, které stavíme, věci, které vydáváme za umění. V parfémovém průmyslu se to nemá jinak, vyrábíme podřadné produkty pro masu. Co se ksakru stalo?
Co tedy?
Přestali jsme si vážit kultury a ona se pozvolna z našich životů vytratila. Lidé v parfémovém průmyslu dnes nechtějí strávit patnáct let studiem tisíců ingrediencí jako Jacques Cavallier. Otěže moci dnes namísto kreativců drží byznysmeni, kterým jde výhradně o čísla. Měl jsem velkou radost, když byl návrhář Christopher Bailey zvolen nejen kreativním, ale současně i generálním ředitelem britského domu Burberry – to je krok tím správným směrem. Obdivuji Steva Jobse, který nebyl pouze šéfem Applu, ale také jeho hlavní hnací kreativní sílou. Společnosti by měli vést kreativní lidé a ne účetní. V opačném případě nás čeká temná éra plná „obscurantisme a barbarisme“.
Jenže v byznysu, který je zvyklý pracovat s osmdesátiprocentní marží, se bez účetních neobejdete.
V L’Oréalu jsme pracovali dokonce s 92procentní marží. Jak ale chcete vytvořit luxusní parfém za dva dolary? Potřebujete pipetu, kádinku, baňky, zkumavky... Chcete-li vytvořit parfém za dva dolary, musíte do Číny. V takovém světě pak už není pro luxus místo. O čem bychom se ale měli opravdu začít bavit, je obrovská suma peněz, která se dnes utrácí za reklamu. V našem byznysu je běžné narvat třicet procent z marže do reklamy. Já jsem se rozhodl jít opačným směrem a investovat peníze zpět do produktu. Vyklubala se z toho strategie, která ze mě během několika málo let udělala z hlediska kvality jedničku na trhu. Kvalitní produkt je totiž tou nejlepší reklamou široko daleko.
Jak těžký je boj o přežití pro malou společnost, která nemá zakázky jednoho z gigantů průmyslu?
Nejtěžší byly první tři roky. Mé peníze mizely a mizely a mizely. To bylo velmi frustrující. Dnes už je to velká zábava. Společnosti se daří a vyrábíme produkt, na který můžeme být právem pyšní. Kromě Asie působíme na celém světě.
Domníval jsem se, že Asie je primárním trhem pro luxusní produkty tohoto typu...
Asijci mají obrovský zájem o kosmetiku, ne však o parfémy. Péčí o pleť tam můžete vydělat velké peníze, parfémy nikoliv.
Asijci nepoužívají parfémy?
Velmi zřídka. V jejich kultuře je to vnímáno za neslušné. Tamním ideálem je nebýt cítit vůbec.
Vy parfémy považujete za umění. Umění jako duševní vlastnictví bývá chráněno autorským právem, ne však parfémy.
To je velké téma. Za a) parfém jako plyn nemá tvar, který byste mohli chránit, a za b) lze různým složením dosáhnout stejné vůně. Nemá tedy smysl chránit ani recept. Stal se z toho obrovský problém, protože se všichni beze studu vzájemně napodobují. Jen si představte, že by se něco podobného dělo ve filmovém průmyslu. Kdyby někdo okopíroval třeba Avatara, celý svět by se mu vysmál. Jak už jsem ale říkal, z našeho průmyslu se zcela vytratila kultura, a tak se napodobuje vše, co je úspěšné.
Hledá se nějaké řešení?
Rozhodně ne. Nedávno jsem se setkal s bývalým zaměstnancem, který dnes pracuje pro Diora. Prozradil mi, že téměř na každé poradě řeší mé parfémy. Mou ochranou jsou paradoxně peníze, které do produktu investuji – minimálně dvakrát tolik než jakákoliv jiná společnost na trhu. Do takových investic se nikomu nechce. Peníze jsou mým copyrightem.
Každých 55 sekund se někde na světě prodá lahvička parfému Chanel No. 5. Čím je tak výjimečný?
Parfém ve spolupráci s Coco Chanelovou vyvinul chemik Ernest Beaux. Byl to potomek alchymistů na carském dvoře, který po revoluci v roce 1917 emigroval do Paříže. Chanelová ho oslovila v roce 1920, kdy se – jako již proslulá módní návrhářka – rozhodla expandovat do obchodu s parfémy a kosmetikou. Jejím záměrem bylo vytvořit vůni, která by ztělesňovala moderní styl 20. let 20. století. Do té doby se používaly pouze přírodní vůně, Coco toužila po vůni abstraktní. A tak Beaux květinové tóny upravil nadměrnou dávkou aldehydů C-10, C-11 a C-12. Ve spolupráci kreativce s kumštýřem vznikla jedinečná kreace, jež funguje dodnes. A tak to má být – řemeslo a umění se musí spojit. Bezpochyby parfému rovněž pomohlo, když Marilyn Monroeová prohlásila, že je Chanel No. 5 to jediné, co má v posteli na sobě.
Petr Matějček
