Red 2

Režie: Dean Parisot

Obsazení: Bruce Willis, John Malkovich, Anthony Hopkins, Helen Mirren ad.

Co říká distributor: Nabitá akční komedie je pokračováním filmu o bývalém agentovi CIA, který stále leží někomu v žaludku. Frank Moses dává znovu dohromady svůj svérázný tým elitních tajných agentů. Jejich prvním úkolem je přežít a hned tím druhým je vypátrat ztracenou smrtící zbraň příští generace, která může změnit rozložení sil ve světě. Budou muset odolat hordám nemilosrdných zabijáků, teroristů a mocichtivých vládních úředníků toužících vyzkoušet si technologicky vyspělou superzbraň…

Verdikt: Jít

První díl byl zábavnou variací na sestavování superhrdinského týmu, který se dostane do nemilosti svých bývalých zaměstnavatelů, přičemž zralí hrdinové zároveň mohou zavzpomínat na staré zlaté časy studené války, porozbíjet huby bandě cucáků a ukázat, že ještě nepatří do sběrného odpadu.

Druhý díl mnohem více vychází z týmovek typu Mission: Impossible, rozdělených na fázi objevování pozadí mise, fázi realizace mise a fázi záchrany světa. Aby to nebylo tak mechanické, propojuje se hlavní dějová linie s paralelní, ve které jde Frankovi po krku korejský elitní zabiják (jak jinak) Han, ale nemusíte se bát, že by se nenaplnilo klasické crossoverové klišé: superhrdinové se potkají, poměří si pindíky v urputné rvačce a potom táhnou za jeden provaz. (Pardon, za spoiler, ale nečekali jste, že by Franka mohl kdokoli zabít, že ne?)

Režisér Parisot udržuje ve snímku překvapivě stabilní poměr úcty a ironie, kdy se scény nikdy nezačnou tvářit jako seriózní akční drama a zároveň nikdy nespadnou do tenat hloupé karikatury.

Vděčí za to koneckonců i vynikajícím hercům, z nichž jen Bruce Willis předvádí svou klasickou figuru drsného akčního hrdiny, zatímco všichni ostatní jsou vlastně skvělí charakterní herci, kteří si prostě s očividným potěšením hrají na špiony a špionky, drsňáky a drsňačky či na bondovsky protřelé padouchy.

Otázkou je, jestli si chcete hrát s nimi – to už je spíše na vás, ale my s nimi hráli s nebývalým diváckým potěšením.

-

Elysium

Režie: Neill Blomkamp

Obsazení: Matt Damon, Jodie Foster, William Fichtner, Alice Braga ad.

Co říká distributor: V roce 2159 existují dva druhy lidí: velmi bohatí, kteří žijí na nedotčené umělé kosmické stanici s názvem Elysium, a zbytek živořící na přelidněné zničené Zemi. Tajemnice Delacourt je ochotna udělat cokoli, aby pro obyvatele Elysia zůstal zachován jejich luxusní životní styl. A naopak lidé na Zemi jsou ochotni udělat cokoli, aby se jim povedlo získat své místo na Elysiu. Max se zapojí do nebezpečné operace, která by mohla přinést rovnost dvou polarizovaných světů.

Verdikt: Jít

Sci-fi Elysium se vyčítají marxistické motivy, naivní levicové poselství a čte se jako jízlivá metafora zdravotnictví v současné Americe. Mnoho tomu nahrává: Na zemském povrchu vládne chudoba, represivní byrokracie a šířící se nemoci, přičemž zdravotní podpora je mizivá. Státníci a bohatí obecně naopak žijí na luxusním Elysiu s neomezenými zdravotnickými možnostmi.

Na Elysiu železnou rukou vládne ministryně obrany, která se neobává odstřelovat pravděpodobně desítky, stovky a zřejmě dokonce tisíce civilistů ze Země, kteří se zoufale snaží dostat na Elysium a uzdravit sebe nebo své blízké.

Film nakonec udržuje svou dvojdomou povahu i v rozložení postav: jedna hrdinka z Elysia a její slabé místo (psychopat Kruger), jeden hrdina ze Země a jeho slabé místo (žena Frey s dcerou). V určitý moment se jejich zájmy náhodně střetnou v jedné konkrétní osobě – a situace vyústí v konflikt.

Z perspektivy norem hollywoodského filmu je trochu problém, že v Elysiu se toho děje vlastně velmi málo, poněkud nahodile a navíc prostřednictvím značně průhledné motivace postav. Které se psychologicky zrovna dvakrát nerozvíjejí.

Jenže právě pro svou jednoduchost může Elysium tak impozantně pracovat s úderným rytmem, rychlým střídáním náladově různorodých motivů a jasně oddělenými bloky posouvajícími jeho děj dopředu.

Blomkampův snímek je řízen principem kontrastů: kontrastní prvky prostředí (včetně třeba počítačových systémů), odlišné způsoby inscenování, snímání i osvětlování herců na Zemi a na Elysiu, poušť vs. zeleň, chladné barvy vs. teplé barvy, opotřebované a špinavé vs. nové a skoro aseptické, knižní angličtina vs. skoro nesrozumitelné dialekty, kombinace angličtiny a španělštiny a spousta detailů v práci se střihem či s pohyby kamery.

Je to zážitek. Režiséru Blomkampovi je čtyřiatřicet, dostal k dispozici obrovské peníze, měl tvůrčí svobodu a chce porušovat pravidla. Učinil tak s maximální pečlivostí.