Pěna dní

Režie: Michel Gondry

Obsazení: Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat ad.

Co říká distributor: Ve městě, kde auta mají volant v kufru, lidé bruslí pozpátku a klavír míchá koktejly, žije idealistický a vynalézavý Colin pouze v kruhu svých přátel Nicolase a Chicka. Jednoho dne Colin potká svou osudovou lásku Chloé. Křehká Chloé, která Colinovi připomíná jeho milované blues od Dukea Ellingtona, však onemocní záhadnou nemocí: v plicích jí vykvete leknín. Bezstarostný svět milenců je nemocí fatálně zasažen. Francouzský spisovatel a bohém Boris Vian vytvořil v románu Pěna dní obraz čisté lásky, který učaroval několika generacím čtenářů. Filmová adaptace Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli, Nauka o snech) staví na režisérově typicky hravém vizuálním stylu.

Verdikt: Jít

Pěna dní není film pro každého. Dvouhodinová nálož surrealistických hrátek může působit únavným dojmem, zvlášť když tvůrci se rozhodně nijak přes hvězdné obsazení publiku nepodbízejí.

Film je podvratný už tím, že to, co vypadá zpočátku jako rozverná romantická komedie, končí oproti pravidlům žánru v bezvýchodné depresi.

Kritické reakce na film si stěžují, že Gondrymu se nedaří na diváka přenést emoce a nejde se ztotožnit s postavami. Původní román ale není žádné melodrama a nežádá od svého čtenáře, aby se projektoval do postav, které jsou vykresleny zcela nerealisticky.

Vianův text je plný absurdních excesů, které v mysli čtenářů vytvářejí novou opojnou realitu, a Gondry oproti předloze ve fantazii nezaostává, spíše naopak. Zaplňuje svůj fikční svět výstředním designem interiérů i předmětů, používá „švédovací" techniky animace. Diváci se kromě pianokoktejlu (klavír, který míchá alkoholické drinky) a ochočené myšky, známých z předlohy, dočkají i dalších atrakcí typu domovního zvonku chovajícího se jako otravný hmyz nebo botek samochodek, věrně poslouchajících svého pána.

Zkrátka: Gondry ve své adaptaci Pěny dní uspěl. Zejména proto, že podobně jako autor předlohy pojal potenciálně srdceryvný příběh jako jedno velké estetické gesto.

-

Světová válka Z

Režie: Marc Forster

Obsazení: Brad Pitt, Mireille Enos, Matthew Fox, David Morse, Daniella Kertesz ad.

Co říká distributor: Gerry Lane pracuje pod hlavičkou OSN jako expert na řešení nejrůznějších krizových situací. Kdykoliv se někde na světě mimořádně vyhrotí místní poměry, Gerry přijede a většinou dokáže identifikovat zdroj krize a nalézt řešení na uklidnění situace. Tyto schopnosti se mu budou náramně hodit, protože v podobnou horkou destinaci se právě proměnil celý svět. Lidstvo začala ve velkém decimovat virová epidemie gigantických proporcí, a pokud se ji nepodaří co nejrychleji zastavit, nebude už koho zachraňovat. Situace je o to horší, že se virus projevuje nebývalou agresivitou nakažených, kteří záměrně napadají ty, jimž se nemoc zatím vyhýbá. Uprostřed apokalypsy musí Gerry najít zdroj nákazy, protože bez jeho lokalizace nelze v boji s neviditelným nepřítelem uspět.

Verdikt: Jít

Světová války Z je příkladem toho, jak lze udělat skvělý film z materiálu, který by se asi leckomu beznadějně rozpadl pod rukama. Je vážně téměř zázrak, že se režisérovi Forsterovi nakonec podařilo vybudovat – přes opakované přepisování a zásadní přetáčení - víceméně soudržný svět.

Film lze rozdělit do tří bloků, z nichž každý má jiný jazyk vyprávění, jiné tempo a jinou perspektivu. První příběh popisuje proces šířící se globální nákazy zespoda z perspektivy jedné rodiny. Druhý příběh popisuje proces šířící se globální nákazy seshora z perspektivy vyšetřovatelů střídajících tři různá prostředí (odlehlé vojenské prostředí, opevněný Jeruzalém a uzavřený prostor letícího letadla) ve snaze odhalit původní zdroj. Nejzajímavější je ovšem ve vztahu k celku třetí příběh (který byl dopsán a natočen dodatečně). Ten totiž činí celé vyšetřování hlavního hrdiny zbytečným, příliš nebere v potaz globální charakter katastrofy (vyprávěný prostor je naopak vůči předchozím takřka vylidněn) a soustřeďuje pozornost na uzavřený vědecký komplex (trochu v duchu prvního dílu Resident Evil).

No a světe, div se: Výsledkem je inspirativní, ozvláštňující a celkově svěží dílo.