Foto: Aktuálně.cz / Shutterstock

Nevlastní otec ji jako mladistvou pravidelně znásilňoval doma i v lese, kde pracoval. Nutil ji opakovaně k souloži i k orálnímu sexu. Okresní soud ho za tyto činy poslal na tři roky do vězení, ale odvolací Krajský soud v Brně změnil trest na podmínku s tím, že pachatel není deviant, k činu se doznal a oběť podle něj nemá vážné následky. Dívka, která vystupuje pod změněným jménem Anna, se pár dní po rozsudku pokusila o sebevraždu.

Nedávný případ opět rozvířil debatu o výši trestů, které se v Česku udělují za znásilnění. Datová redakce Aktuálně.cz zanalyzovala téměř čtrnáct set trestů uložených za znásilnění mezi lety 2016 až 2022. Jedná se o údaje z aplikace Jaktrestame.cz, jejíž autoři získávají anonymizované rozsudky přímo od ministerstva spravedlnosti. Započítány byly rozsudky za samotné znásilnění i ty, kdy znásilnění bylo nejzávažnějším činem v případech, kdy se pachatel dopustil více zločinů.

Infografika: Aktuálně.cz

Mezi roky 2016 až 2022 vynesly soudy skoro čtrnáct set odsuzujících rozsudků nad pachateli znásilnění. Nejčastěji trestaly podle přísnějšího druhého odstavce, kdy pachatelé oběť donutili přímo k souloži, čin spáchali na dítěti ve věku 15 až 18 let či se zbraní.

další

Nepodmíněné tresty za znásilnění soudci v předchozích sedmi letech udělili mírně nadpolovičnímu počtu pachatelů. Ostatní odsouzení odešli s podmínkou.

další

V nejmírnějším prvním odstavci trestného činu znásilnění zamířila „natvrdo“ za mříže jen necelá čtvrtina pachatelů.

další

V druhém, již závažnějším odstavci, který hovoří například o znásilnění dítěte ve věku od 15 do 18 let, se podíl nepodmíněných trestů zvýšil na 43 procent.

další

Ve třetím odstavci, podle kterého se trestá například znásilnění dítěte mladšího 15 let či těžká újma na zdraví oběti, vystoupal podíl nepodmíněných trestů na 82 procent.

Zdroj: Jaktrestame.cz; dopočty Aktuálně.cz | Foto: Shutterstock, Aktuálně.cz

Ze srovnání vyplývá, že ze všech pachatelů odsouzených za znásilnění mezi roky 2016 a 2022 zamířila za mříže mírně nadpoloviční většina.

Sazby za znásilnění se podle závažnosti činu pohybují od půl roku do dvanácti let. Pro lepší představu, jak vysoké tresty soudy v uplynulých letech ve skutečnosti udělovaly, může posloužit medián, tedy trest „prostředního“ odsouzeného, kdy stejný počet pachatelů odešel od soudu s vyšším trestem a stejný počet s nižším.

V případě všech analyzovaných čtrnácti set případů z posledních let – ať už podmíněných, či nepodmíněných trestů – činil medián 36 měsíců. Polovina odsouzených si tedy odnesla nižší než tříletý trest a druhá polovina vyšší. Pokud se zanalyzují jen tresty, kdy pachatelé zamířili rovnou za mříže, pak jejich medián činí pět let.

Jak se trestalo znásilnění(2016–2022)

V prvním nejmírnějším odstavci hovoří trestní zákoník o odnětí svobody na půl roku až pět let, mediánový trest činil jeden rok. V případě nepodmíněných trestů to byly dva roky.

Ve druhém odstavci –⁠⁠⁠⁠⁠ tedy pokud si pachatel násilím vynutil styk odpovídající souloži, vykonal ho na dítěti od 15 do 18 let či použil zbraň –⁠⁠⁠⁠⁠ sahají sazby od dvou do deseti let. Otčímu dívky vystupující pod jménem Anna krajský soud uložil tříletý podmíněný trest. To je na úrovni mediánu trestů v tomto odstavci. Pokud soudy pachatele poslaly podle druhého odstavce přímo za mříže, mediánový trest pak činil 42 měsíců.

Ve třetím odstavci, kde pachatelé znásilní dítě mladší patnácti let nebo způsobí oběti těžkou újmu na zdraví, je rozmezí trestů pět až dvanáct let. Medián činil šest let, stejně jako při započtení jen nepodmíněných trestů.

Jak se trestalo znásilnění...(2016–2022)

Mediánové tresty z let 2016 až 2022 se tak ve všech odstavcích blížily spíše dolní sazbě uvedené v trestním zákoníku. Tomu, zdali jsou takové tresty adekvátní, se v loňském roce věnovaly dvě studie.

„Znásilnění se trestá nejpřísněji po vraždách“

Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a z Ústavu státu a práva Akademie věd porovnával více než 400 tisíc trestů za znásilnění a za ostatní závažné zločiny v letech 2015 až 2022, přičemž se zaměřoval na skutky s podobnými sazbami.

„Navzdory mediálnímu diskurzu a často vyjádřeným názorům, že české soudy trestají znásilnění příliš mírně, ukazují údaje o trestech uložených v České republice, že znásilnění je po vraždě druhým nejpřísněji trestaným trestným činem,“ spočítal Drápal.

Z jeho analýzy vyplývá, že nepodmíněné tresty jsou nejčastěji ukládány za vraždy, pak následují znásilnění. Jejich pachatelé mají například více než 1,5krát vyšší pravděpodobnost, že budou uvězněni, než lidé, kteří způsobí těžké ublížení na zdraví. A když už skončí pachatelé znásilnění „natvrdo“ za mřížemi, po odsouzených za vraždu a krácení daní si odpykávají i nejdelší tresty. Například ve srovnání s pachateli loupeží dostávají v průměru o deset a půl měsíce delší nepodmíněné tresty, vyplývá z Drápalových statistik.

Všechny náhledy

Před ministerstvem spravedlnosti se sešly stovky lidí, převážně žen, na demonstraci pro spravedlnost za sexuální zločiny. Foto: Jakub Plíhal

další

„Neměli bychom tedy tvrdit, že znásilnění je trestáno (v porovnání s jinými trestnými činy) příliš mírně. V diskusích by tato skutečnost měla zaznívat. Pokud dojdeme k závěru, že i tak jsou tresty ukládané za znásilnění příliš mírné, měli bychom se zaměřit na systémové otázky, nikoli na specifika trestání znásilnění,“ uzavírá. Diskutovat by se podle něj mělo například o vhodném nastavení podmíněných trestů odnětí svobody, o celkovém nastavení systému trestů, o roli trestní minulosti pachatelů i o závažnosti jednotlivé trestné činnosti.

„Tresty zejména u spodní sazby. Někdy i pod ní“

Pět stovek soudních rozhodnutí z let 2019 a 2020 analyzovaly ve své studii i socioložky Petra Havlíková a Iva Šmídová z brněnské Masarykovy univerzity. „Z analýzy jednoznačně vyplývá, že tresty za trestné činy znásilnění a domácí násilí jsou v naprosté většině případů ukládány v dolní části trestní sazby. Někdy dokonce pod její spodní hranicí,“ uvádějí ve studii.

Upozorňují například na to, že u znásilnění podle prvního odstavce trest u tří čtvrtin odsouzených nepřesáhne polovinu zákonem stanovené maximální sazby. Nejvíce alarmující jsou podle autorek data za činy podle třetího odstavce, tedy spáchané na dětech do 15 let či ty, kdy pachatel způsobil oběti těžkou újmu na zdraví: až polovinu trestů za tento zvlášť závažný zločin soudy uložily pod spodní hranicí trestní sazby.

„Když někdo znásilní dítě, půjde do vězení, ale prakticky s  trestní sazbou tři až osm let. Zákon je ovšem nastaven na rozmezí pět až dvanáct let,“ uvádějí autorky. „Z těchto dat je zřejmé, že čím závažnější trestný čin, tím častěji jsou ukládány tresty u dolní hranice nebo pod hranicí příslušné sazby,” tvrdí. Ke zmírnění trestu pod úroveň zákonem stanovených sazeb může soud přistoupit v případech, kdy uzná polehčující okolnosti pachatelova činu.

Relativizace traumatu, omlouvání pachatele

Autorky studie v odůvodnění rozsudků nezřídka narážely na relativizaci traumatu obětí či omlouvání pachatelů. „Obžalovaný je jedincem, který se do současné doby neprojevoval protispolečensky, není takto disponován, a proto u něj do budoucnosti znalkyně považuje protispolečenské jevy za málo pravděpodobné,“ stojí například v jednom z rozsudků nad mužem, který znásilňoval svou pětiletou neteř. Od soudu odešel s tříletým podmíněným trestem, ačkoliv trestní sazba pro tento čin je pět až patnáct let.

Související

Soud odůvodnil, proč dal otčímovi za znásilnění podmínku: Není deviant ani násilník

Socioložky uvádějí, že soudci v rozsudcích zlehčují či popírají dopad znásilnění na oběti. Soudci i znalci nezřídka konstatovali, že „poškozená trauma nemá“. Domnělá absence psychických následků se pak promítala do zdůvodnění nižšího trestu. „Ze studií přitom vyplývá, že nějakou míru psychických následků má naprostá většina obětí znásilnění,“ dodávají autorky.

Petra Havlíková a Iva Šmídová v závěru studie navrhují kroky, které by mohly pomoci. Například systematicky vzdělávat soudce, státní zástupce i soudní znalce. A při zachování nezávislosti soudů najít způsob, jak zamezit nadměrnému využívání snižování trestů pod trestní sazbu a bagatelizaci sexuálních trestných činů.