Od našeho spolupracovníka - Do uprchlického tábora Dadaab na východě africké Keni přichází každý den další a další zoufalí Somálci, zdejší populace v posledních letech narostla na 280 tisíc, z nichž 50 tisíc je neregistrovaných. Odhad Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky počítá s tím, že do konce roku jich přibude ještě minimálně 80 tisíc.
"Nemají žádnou naději, chtějí jen přežít. Navštívil jsem chatrč, kde žijí čtyři generace jedné rodiny, všechny zažily hladomor, válku a uprchlictví," vypráví šéf keňské mise Světového luterského svazu (LWF) Girma Gudina, který se nedávno vrátil přímo ze Somálska.
Východní Afrika a Africký roh jsou oblasti stále těžce poznamenané konflikty, masivním uprchlictvím a vnitřním vysídlením. Do stabilní a bezpečné sousední Keni utíkají lidé především z Jižního Súdánu, Etiopie a ve velkých počtech právě ze Somálska. První příliv způsobila občanská válka v roce 1991, o dvacet let později pak před suchem a hladomorem uteklo okolo 160 tisíc lidí. OSN a humanitární organizace v oblasti varují, že současná situace je mimořádně vážná a hrozí největší katastrofa za posledních 40 let. Britská stanice BBC uvedla, že domovy opustilo už okolo milionu lidí.
Keňský Dadaab stojí už od 90. let a jeho populace se mění s krizemi v Somálsku, nejvíce uprchlíků tu bylo okolo půl milionu. Více než provizorní tábor připomíná spíš provizorní město, má několik center a tržišť, cesty lemují obchody se zbožím s ovocem a zeleninou, drogerií, stavebními materiály či službami mobilních operátorů.
Běženci tu podle své ekonomické situace bydlí ve zděných či hliněných domech s plechovými střechami, ti nejchudší a nově příchozí někdy v chatrčích z klacků, celtoviny a dek. Všechny domy jsou od sebe oddělené ploty z klacků napíchaných do země. Tábor stojí na písečné půdě a vegetace je tu většinou vyschlá, i stromy a keře čekají na déšť, aby se zazelenaly. Žirafy okusují poslední listy akácií. Během projíždění regionem jsou u cest vidět kosti a vysušené mrtvoly zvířat.
Takové sucho nepamatuji
Při setkání s šéfem Dadaabu Guyem Avognonem zaznívá důrazné varování, že rok 2023 bude mimořádně komplikovaný. UNHCR má na řízení obřího tábora menší rozpočet, musí snižovat stavy, zatímco v regionu řádí inflace a čeká se, že peníze na humanitární pomoc do značné míry odčerpá válka na Ukrajině. Nevyzpytatelné a potenciálně drastické dopady může mít i zvýšení cen potravin dovážených z Ruska jako pšenice, kukuřice a slunečnicový olej.
Fatima, starší majitelka obchodu s potravinami, obavy místních potvrzuje: "Například cena brambor se od minulého roku zdvojnásobila, do všeho zasahují i ceny benzinu. Mám mnohem méně zákazníků a mnohem více lidí, co žebrají. Zažila jsem leccos, ale takové sucho, takovou situaci nepamatuji." O tom, že OSN bere situaci v Dadaabu vážně, svědčí i nedávná návštěva generálního tajemníka UNHCR Filippa Grandiho. Humanitární organizace očekávají, že brzy dojde k oficiálnímu prohlášení situace v Somálsku za hladomor.
Nově příchozí procházejí v táboře nejprve karanténou a bezpečnostním screeningem, který zjišťuje, jestli mezi uprchlíky nejsou infiltrovaní teroristé. Testují se také na nemoci a infekce jako covid, cholera nebo spalničky. "Mluvil jsem s jednou matkou, která měla dvě děti, z toho jedno s handicapem. Obě i manžela jí extremisti z al-Šabábu zastřelili před očima a ji samu znásilnili. Mysleli si, že je mrtvá, a nechali ji ležet, jinak by ji taky zabili," vypráví pracovník LWF Stephan Areba. Podobně jako jeho kolegové každý den eviduje mnoho podobných příběhů. Mimo sucha, nedostatku vody a hladomoru je pro Somálce největším nebezpečím intenzivní konflikt v jejich zemi. Prioritou teď je, aby se neprojevil i v Keni, třeba v podobě teroristických útoků.
Al-Šabáb je teroristická organizace a spojenec al-Káidy, která se hlásí k fundamentálnímu salafistickému džihádismu. Operuje převážně od roku 2000 v Somálsku. Cílem jejích bojovníků je islámský stát a sjednocení muslimů ve východní Africe. Teroristé vedou vleklý konflikt se somálskou ústřední vládou a dalšími milicemi.
Teror zaměřený na uprchlíky
V únoru 2022 OSN odhadovala, že al-Šabáb tvoří sedm až dvanáct tisíc mužů. V současnosti se s novou somálskou vládou vyostřily boje s cílem organizaci úplně zlikvidovat. Podle informací LWF ztrácí v Somálsku i podporu místních komunit a Girma Gudina tvrdí, že výrazně prohrává. Vynořují se proto obavy, že se více bojovníků maskovaných za uprchlíky pokusí dostat do sousední Keni.
Zdejší bezpečnostní síly berou situaci velmi vážně, země byla terčem několika velkých teroristických útoků, z nichž největší v roce 2015 otřásl městem Garrisa nedaleko uprchlického tábora Dadaab. Na univerzitu tehdy zaútočilo několik ozbrojenců, kteří zavraždili 148 lidí a 79 zranili. Mluvčí al-Šabábu po útoku napsal, že "keňská města zrudnou krví". Nyní v Keni nejsou hlášeny žádné bezpečnostní incidenty. Stephan Areba vysvětluje, že al-Šabáb terorizuje především lidi na útěku. Ti procházejí dny i týdny Somálskem, často pěšky. Mnohdy bývají zoufalí i sami džihádisté - loupí jídlo a jakékoliv zásoby.
"Potkal jsem otce od rodiny, měli 300 velbloudů, všichni mu pošli. A to velbloudi normálně vydrží hodně. Není jediný, mnoho pastevců přišlo o zvířata, která je živí: ovce, kozy, slepice a velbloudy. Lidé, kteří jsou závislí na vypěstování úrody, nemají co jíst. Jiní měli obchody, ale ty zkrachovaly," pokračuje Areba. Podle něj Somálci nechtějí opouštět své domovy, ale často nemají na výběr.
Hrozbu představují i únosy, al-Šabáb nechává projít ženy a děti, mladé muže násilně rekrutuje a nutí bojovat. Rizikům čelí i humanitární pracovníci v Dadaabu, ven ze střeženého ústředí vyjíždějí vždy jen s policejní ozbrojenou eskortou. Na otázku, proč se lidé k teroristům přidávají, Areba odpovídá, že kvůli chudobě. "Al-Šabáb je jedna z nejnebezpečnějších teroristických organizací na světě, nabízí peníze a má své metody radikalizace. Zvlášť zranitelní jsou mladí lidé. Víra jejích bojovníků ale s opravdovým islámem nemá nic společného," podotýká Stephan Areba z LWF.
Česká pomoc
Pro záchranu a bezpečí co největšího počtu lidí v následujících měsících je nyní klíčová spolupráce mezinárodní komunity, keňské vlády a humanitárních organizací. Některé z nich jako Handicap International už přerušily své aktivity, nyní se v Dadaabu mluví o potenciálním odchodu Lékařů bez hranic, kteří provozují jednu z životně důležitých nemocnic. I LWF varuje, že nedostatek peněz a ochoty v oblasti pomáhat může krizi znásobit. Luteráni v táboře provozují 22 škol, pomáhají se zdravotnictvím, zaměstnávají učitele, sociální pracovníky i fyzioterapeuty a koordinují stovky dobrovolníků - celkem je to přes 800 lidí. Společně s OSN a dalšími organizacemi zajišťují v táboře služby, na které keňská vláda nemá prostředky.
S LWF v Dadaabu spolupracuje i jediná česká organizace Diakonie Českobratrské církve evangelické. "Program MEDEVAC českého ministerstva vnitra pomáhá přetížené a stále nedostatečně vybavené státní nemocnici v Dadaabu, která pokrývá 180 tisíc obyvatel," popisuje Erik Siegl, vedoucí zahraničních projektů Diakonie. Přestože místní zdravotníci jsou vytíženi na maximum, část pacientů nejsou stále schopni dostatečně ošetřit také proto, že nemají dostatek kvalitního vybavení. Některé musí vozit po provizorních cestách skoro sto kilometrů, jiní prostě nezískají dostatečnou péči.
MEDEVAC
Program českého ministerstva vnitra MEDEVAC funguje od roku 1993 a zaměřuje se na poskytování zdravotnické pomoci přímo v zemích, jejíž obyvatelé trpí v důsledku válek, přírodních katastrof nebo nepříznivých socioekonomických podmínek. Jeho cílem je podpořit zdravotnickou infrastrukturu či nabídnout přímou pomoc zasaženým lidem na místě, a předejít tak migraci do dalších zemí. Hlavní aktivitou je vysílání lékařských týmů do zahraničí, stáže a školení zahraničního zdravotnického personálu, podpora zdravotnických projektů a zdravotně-humanitární evakuace.
Český projekt pomohl nemocnici zahájit výrobu vlastních protéz, ortéz na míru a pacienti s postižením mohou rehabilitovat na vhodných strojích. MEDEVAC také dovybavil porodní a operační sál a laboratoř přístroji na různé testy. Při návštěvě nemocnice je po rozhovoru s lékaři situace ještě urgentnější. Pokazil se starý generátor a zařízení je už 48 hodin bez proudu. Na nový nejsou peníze.
Specifickou skupinou, na kterou se LWF a Diakonie zaměřují, jsou lidé s handicapem. V Dadaabu je na pohled patrné, že jich je větší množství než v obvyklé populaci. "Momentálně jsme identifikovali skupinu padesáti lidí s amputacemi. Celkově ale nemáme přehled, kolik lidí s handicapem je v táboře právě teď. A MEDEVAC je jediný významný projekt, který v současnosti aktivně pomáhá těmto lidem," vysvětluje Areba. Většina amputací je způsobená explozemi a střelnými zraněními, další vznikají kvůli nemocem, jako je například diabetes. LWF pracuje například i s třemi dětmi s amputovanýma nohama po výbuších improvizovaných bomb. Areba pro ně zajišťuje výrobu protéz. "Jsme za příspěvek z Česka velmi vděční. Dává to nejzranitelnějším lidem naději," říká k tomu.
Co je to budoucnost?
Nad Dadaabem pomalu plují mraky, ze kterých stále neprší. Pastevci nahánějí kozy, ovce i velbloudy ke studnám. Na okrajích tábora stále přibývají nové chatrče, lidé čekají před vysokými železnými branami humanitárních organizací. Osli zapřažení do dřevěných kár táhnou zboží tam a zpět, po cestách a cestičkách pomalým krokem kráčí osamělé postavy v barevném oblečení. Děti hrají na písku fotbal, při kterém jejich podhuštěný míč víří prach.
Budoucnost všech teď závisí na shovívavosti přírody a pomoci lidí. Pokud nebude pršet a mezinárodní komunita zaměří svou pozornost jinam, potečou v suchém Dadaabu opět hlavně slzy, jako už několikrát v minulosti. "Pokud nedojde k rychlé reakci, nastane hladomor velkých rozměrů. Lidé se ptají, co je to vlastně budoucnost. A jak na ni máme myslet, když nepřežijeme dnešek?" podotýká šéf keňské mise LWF Girma Gudima.
