Ženy z Mariupolu, Bachmutu a jiných částí napadené země v rozhovorech líčí svůj boj o přežití. Jedné uvízla střepina v hlavě, takže její lebka přitahuje magnety. Další v ostřelovaném Bachmutu zešílela matka a myslela si, že se vrátila do dětství za druhé světové války. Rusko zaútočilo na Ukrajinu loni v únoru, největší evropský konflikt od konce druhé světové války od té doby trvá.
Další ze zpovídaných žen se dostala těhotná z města Rubižne a porodila zdravou dívku, její starší dcera ale ostřelování nepřežila. Jiná zase přijela k lékaři z okupovaného Luhansku do Moskvy. Když zjistila, že v ruské metropoli válka nikoho nezajímá a všichni si tam žijí spokojeně, odjela domů zhnusená Ruskem.
Hrůzy války ženy popisují ze svých nových domovů. V Rusku, Německu, nebo Polsku. Málem také v Brně, kde se má autorka setkat s uprchlicí z Charkova, ta ale kvůli dramatickým událostem v rodině nedorazí. Vyjde najevo, že ji zajali ruští vojáci a po manželovi žádali výkupné, přičemž ji bili plastovými lahvemi naplněnými vodou.
Fakt, že Gordějevová je Ruska a mluví s Ukrajinkami, přináší konfrontaci. Jeden rozhovor končí v silných emocích. "Co jsme vám udělali? Proč nám to děláte? Nenávidím vás, nenávidím, nechci už žít. Už nikoho nemám. Hladím Ingu po vlasech, objímám ji. Obvazuju jí ruku. Na jejích zápěstích si všímám stop dalších popálenin od žehličky. Jdeme do kuchyně. Pijeme vodu s ledem," popisuje autorka setkání s Ingou, která se dostala zraněná z Mariupolu a říká, že nenávist je to jediné, co ještě dokáže cítit.
Další žena, Táňa, se po rozhovoru vrátila do Kyjeva, odkud píše, že všechno vydrží, hlavně když Ukrajina zvítězí. "My víme, za co bojujeme, ale co vy," ptá se ruské novinářky. "Snažím se být upřímná. Píšu, že nevím, jestli se v ruské televizi mluví o utrpení lidí na Ukrajině: o tmě, o zimě a o smrti, kterou přinesly ruské rakety. A prosím ji o odpuštění za to, že nemůžu udělat nic, abych svou zemi zastavila," uvádí Gordějevová.
Redakce Aktuálně.cz ruskou novinářku kontaktovala v jejím lotyšském exilu, kde žije od roku 2015. Přiznala, že mluvit jako Ruska s Ukrajinkami o utrpení, které jim způsobila její země, bylo hodně těžké.
"Tato válka je opravdu strašná bolest. Pocházím z Rostova na Donu, který je blízko Ukrajiny, a lidé z obou stran hranice si tam bývali blízcí. Také jsem často pobývala v Mariupolu. Moje rodina je propojená s Ruskem i Ukrajinou. Jedna babička se narodila v Mykolajivě na Ukrajině a zemřela v Rostově. Druhá se narodila v Moskvě a zemřela v Kyjevě. Proto je pro mě hrozné sledovat to, co se děje," uvedla pro Aktuálně.cz.
Špatně skončil rozhovor s Irmou, které ruští vojáci v Chersonu rozstříleli dům. Autorka v knize přiznává, že se Ukrajinka v jednu chvíli rozčílila a prohlásila, že o její "ruský" soucit nestojí. "Víš co? Jdi do pr*ele s tím tvým litováním, s tím tvým soucitem, s těma tvýma otázkama. Jdi do pr*ele i s tou tvojí snahou rozumět nám. Ty i ta tvoje země, jděte do pr*ele. Chcípněte."
Gordějevová popisuje málo známý svět ruských uprchlických táborů, kam se přemístily statisíce Ukrajinců. Někteří kritizují Ukrajinu, jiní se jen chtěli dostat co nejrychleji do bezpečí, někteří i tam viní z války Rusko. V Rostově je znát, že i místní Rusové začínají být z velkého počtu ukrajinských uprchlíků ve městě nervózní.
"Nejde říci, že by se většina Rusů dívala na Ukrajince jako na nevděčné zrádce. Vím, že u hranic na západě Ruska lidé už mají války dost a mají z ní strach. Vím, že v Moskvě a Petrohradu málokdo skutečně podporuje válku. Lidé mají strach o práci, strach z vězení, strach z mobilizace do války," odpověděla autorka na dotaz Aktuálně.cz.
Kniha
Katěrina Gordějevová: Odnes můj žal
(Přeložil Václav Štefek)
Nakladatelství Maraton 2023, 328 stran, 298 korun.
Ukrajinci, kteří uprchli do Ruska, jsou také pod dohledem režimu. "Když jsem zpovídala Julju v táboře v Taganrogu, neustále byl u nás člověk z ruské tajné služby a poslouchal, o čem mluvíme. Ptala jsem se jí, jestli se nebojí. Odpověděla, že po hrůzách, které zažila v Mariupolu, už se nemá čeho bát. Nedovede si prý představit, kdo a jak by mohl způsobit, že jí bude ještě hůř," citovala běženkyni.
Ohledně vztahů mezi Ukrajinci a Rusy nebo možných politických změn v Rusku je skeptická. "Jedna věc je mi jasná. Vztahy jsou narušené na mnoho let. Jestli Ukrajinci Rusku odpustí, tak to bude za hodně dlouho. Za desítky let. Já se toho určitě nedožiji," říká šestačtyřicetiletá novinářka. "Když Rusům zemře na frontě někdo blízký, vidí to tak, že přišli o někoho blízkého. Nevidí, že zemřel při agresi v jiné zemi. A touží se pomstít. Je to začarovaný kruh," uvedla.
Změnit v Rusku režim podle ní není možné, nikdo by to neměl očekávat. "Mnoho mých kamarádů je ve vězení, nebo z Ruska odjeli. Na změnu už nemá moc kdo tlačit. Nevidím šanci."
