Jak velký problém představuje zabírání půdy v Kambodži?

Je to obrovský problém. Myslím, že je to jeden z největších problémů, kterým Kambodža dnes čelí. Ačkoliv má celkem dobré zákony týkající se vlastnictví půdy, nikdo je nerespektuje. V zemi funguje korupce a nepotismus. Obchodníci jsou úzce spojení s politiky z vládnoucí strany. Pro společnosti je jednoduché zabrat obrovské množství půdy. Dopadá to na stovky tisíc lidí, kteří jsou nuceně vystěhováváni a jejich půda je zabírána.

Protesty proti zabírání půdy vedou k politickým demonstracím, při kterých jsou lidé zatýkáni. Například dnes (před dvěma týdny - pozn. red.) bylo podle médií zastřeleno šest lidí, když armáda tvrdě zasáhla ve sporu o půdu kvůli plantáži kaučuku se společností, kterou vlastní syn premiéra Hun Sena.

Když jsem byl v Kambodži poprvé v roce 2009, lidé se velmi báli nahlas kritizovat vládu. Za těch šest let, co jsem tam natáčel, se to ale dramaticky změnilo. Lidé, kteří čelili vystěhování, se začali stavět za svá práva a vytvořili protestní skupiny. Vůdci protestů u jezera Boeung Kak se stali osobnostmi známými po celé zemi, které inspirovaly stovky a tisíce dalších lidí k politickým protestům v roce 2013.

To lidé nemají žádná práva na svou půdu, nemají dokumenty opravňující je k držení půdy, na které žijí?

Velmi často ano. Během vlády Rudých Khmerů většina dokumentů zmizela, ale poté se dohlíželo na to, aby se v tom udělal pořádek. V podstatě každý, kdo mohl dokázat, že na nějakém kousku země žije nějakou dobu, řekněme pět let, má na ni vlastnické právo. Takže mnoho lidí má potřebné dokumenty, ale problém je se soudy, které neplní svoji funkci, nejsou nezávislé a zohledňují obchodní zájmy. Obchodníci často falšují dokumenty, protože jsou napojeni na lokální úředníky, soudy nebo vládu. Lidem pak nabízejí jen směšné kompenzace. Přitom půda v Phnompenhu je velmi drahá.

Lidé, kteří protestují, nejsou proti vládě, městu nebo výstavbě. Chtějí mít jen jistotu, že budou mít kam jít, že si budou moci dovolit koupit si dům nebo půdu někde jinde. Jenže většinou jsou nuceni odejít na předměstí, kde nejsou takové služby, školy a podobně. Logicky se pak zase vrátí a zkusí štěstí ve městě. Stává se z toho začarovaný kruh.

Ve filmu Kambodžské jaro, který zachycuje boj lidí o jejich domovy na pobřeží jezera Boeung Kak, jsou vidět v protestujícím davu převážně ženy. Kde jsou všichni muži?

Protesty u jezera byly záměrně vedeny jen ženami, a to z několika důvodů. Chtěly, aby nebyly násilné a probíhaly klidně. Na protestující muže by úřady mohly zareagovat mnohem hůř. Pak je ale také pravda, že ženy projevily mnohem větší zájem, byly do toho více zapálené, organizovaly se, psaly dopisy nevládním organizacím. Částečně by se dalo říct, že to dělaly proto, že se problém týkal jejich domovů a domov a domácnost jsou zde tradičně doménou ženy.

Co mohou lidé čelící nucenému vystěhování dělat? Jsou pouliční protesty tou jedinou možností?

Je to složité. Demokracie v Kambodži ve skutečnosti nefunguje. Soudy nejsou spravedlivé, nefungují transparentně. Všechny státní orgány jsou vlastně kontrolované vládnoucí elitou. Neexistují svobodné demokratické volby. Teď se navíc situace o dost zhoršila. Po protestech, které končí smrtí obyčejných lidí, se ve společnosti šíří strach.

Související

Ničivé záplavy a hromadné kácení lesů. Kambodžané zápasí s klimatickými změnami, pomáhají jim Češi

Protesty jsou pro Kambodžany jednou z možností - ale velmi nebezpečnou. Další možností je obrátit se na mezinárodní společenství, přesvědčit Západ, aby více tlačil na kambodžskou vládu, kterou finančně podporuje. Může na ni uvalit ekonomické sankce.

Děje se to?

Ne tak moc, jak by mělo. Mluví se například o sankcích vůči některým členům vlády. Ty se ale netýkají zmenšujícího se prostoru pro demokracii, lidská práva nebo občanskou společnost. Je potřeba zaujmout širší a více konzistentní přístup. Teď je navíc šance před letošními volbami stanovit, že musí být svobodné a demokratické, jinak nebudou považovány za důvěryhodné. Vždyť velkou část státního rozpočtu tvoří finanční pomoc ze Západu.

Kambodžská vláda je ale také podporována Čínou.

Ano a stále více. Čína hodně investuje do rozvojových zemí po celém světě. Poskytují snadno dostupné peníze, nemají podmínky týkající se dodržování lidských práv. Není to pomoc, jsou to půjčky, které musejí být splaceny. A Čína k tomu má své důvody, většinou jim jde o zdroje surovin.

V Kambodži staví obrovské infrastrukturální projekty na místech, která jsou bohatá na nerostné suroviny, soustřeďuje se také na zemědělství, kaučukovníkové plantáže a podobně. Také Kambodži poskytují vojenskou podporu. Na oplátku očekávají, že jim vláda bude vycházet vstříc. Například v otázkách územního sporu v Jihočínském moři a tak podobně.

Video: V Kambodži se vaří na hnoji. Navštívili jsme domácí bioplynárnu

1:06

V Kambodži se vaří na plynu z hnoje | Video: Tomáš Cetkovský, Simona Fendrychová