Káthmándú - Isabella sedí uprostřed místnosti s rozšklebenými prasklinami na stěnách. Okolo leží sutiny a naproti ní je Bahadur Karki.
Nejvyšší úředník distriktu Gorkha má shrbená ramena a uštvaný výraz.
Hornatý okres Gorkha protkaný hlubokými údolími leží v epicentru zemětřesení, jež v sobotu otřáslo celým Nepálem a vzalo si za oběť několik tisíc lidí.
Na vlastní nebezpečí
Úředník Isabelle vysvětluje, do kterých vesnic v okolí už nějaká pomoc dorazila a kde jsou zatím Nepálci odkázáni jen sami na sebe - tedy na hrstku těch, co přežili nezranění a mají sílu pomáhat. Tam teď Isabella s týmem asi dvaceti zahraničních dobrovolníků distribuuje pomoc a ošetřuje zraněné.
Než odešli do Gorkhy, vyslechli si jednoduché instrukce: "Vše je na vlastní nebezpečí. Chystáte se do zničené oblasti s velkým rizikem. Další otřesy, sesuvy půdy, nemoci. Nevíme, na jak dlouho jedeme."
Je několik dní po katastrofě a země se pořád ještě třese.
"Sobota, to byl šok, černý den pro Nepál. Noční můra, ze které jsme se ještě neprobrali. Otřesy pokračovaly i v noci a v neděli, když začaly přicházet zprávy i z odlehlých údolí. Snažili jsme se dovolat známým, kteří žijí poblíž epicentra nebo tam mají rodiny. Mluvili o totální destrukci, o mrtvých, zraněných, lidech bez domova," začíná vyprávění o uplynulých pár dnech Isabella Messengerová, Američanka, která už několik let žije v Nepálu.
Zemětřesení ji zastihlo v Pokhaře, turistickém centru oblasti pod Annapurnou, kde pracuje jako paraglidingová pilotka - na padáku létá s turisty nad jezerem Fewa s výhledem na Himálaje.
Několikasettisícová Pokhara zůstala nejhoršího ušetřena, ale některé oblasti pár desítek kilometrů na východ od ní, směrem k metropoli Káthmándú, zemětřesení vymazalo z mapy.
"Trvalo asi den, než jsme se vzpamatovali z prvotního šoku, a v neděli odpoledne jsme začali organizovat pomoc pro vesnice v okresu Gorkha," popisuje Isabella Aktuálně.cz.
Zoufale málo
Plán byl dát dohromady potřebný materiál, skupinu dobrovolníků a terénní auta s pohonem všech čtyř kol, která by je dovezla co nejblíž k těžce postiženým oblastem. Odjezd stanovili na pondělní ráno.
Během několika hodin se k výpravě přihlásilo asi pětadvacet dobrovolníků - místní řidiči, další paraglidingoví piloti, kteří v Nepálu tráví zimu a jaro, ale i turisti, co byli v Pokhaře na dovolené.
"Podařilo se nám sehnat i lékaře a pár zdravotníků. Měli jsme z toho dobrý pocit, ještě jsme netušili, jak zoufale málo to bude," říká Isabella. Tedy píše. Ve zprávě z vesnice Džalla Bazaar, kam dorazila na svém enduru v pondělí v noci a kde alespoň funguje mobilní síť.
"Motorky se nakonec ukázaly jako nejlepší způsob dopravy, tak dorazila převážná část týmu. A s nimi několik džípů naložených dekami, celtami, igelitovými plachtami, jídlem, vodou a zdravotními potřebami. Ty to měly kvůli sesuvům půdy a poničeným cestám o dost složitější."
Do Džalla Bazaaru poslal Isabellu a její tým dobrovolníků vrchní úředník okresu Gorkha. Dorazili sem v pondělí v noci, je to jen zastávka na cestě do Saurapani, kde teď jejich zásoby a pomoc zdravotníků potřebují nejvíc.
"Džalla Bazaar má asi 500 obyvatel. Všechny domy tu jsou zničené. Naštěstí jen málo zraněných. Zprávy ze Saurapani jsou ale zlé. Mnoho zraněných a mrtvých, žádná pomoc zatím nedorazila," posílá Isabella nad ránem aspoň krátkou zprávu do Pokhary charitě KarmaFlights.org, se kterou pomoc koordinuje.
Centrum v epicentru
S úterním rozbřeskem vyráží Isabellin tým nahoru do Saurapani. Kus cesty je ještě sjízdný na motorkách, pak je ale čekají další tři hodiny stoupání pěšky.
Nad čím v tu chvíli přemýšlela? "Že teď je nejdůležitější odnést nahoru zásoby a dolů snést zraněné. A že jsme měli vzít víc nosítek nebo aspoň dek, na kterých je odneseme," popisuje Isabella.
Saurapani je takovým centrem v epicentru. Postupně do něj scházejí lidé z výše položených vesnic, doslechli se, že konečně přijela pomoc. Brzo se ale ukáže, že nedostatečná.
"Během pár hodin nám začaly docházet zásoby. Potřebovali jsme víc léků, hlavně antibiotika, víc jídla pro přeživší, víc celt a plachet, protože začalo hustě pršet. Zraněných a potřebných byly zástupy, našich zásob v porovnání s tím žalostně málo," popisuje Isabella s tím, že jediné, čeho bylo dost, byl pocit frustrace. A zmaru okolo.
"Ti lidé tady ztratili všechno. Nezbylo jim víc než roztrhané mokré oblečení a vědomí, že jejich rodina leží pod hromadou sutin. Náš tým byl svědkem toho, jak se dvě malé děti pokoušejí vyhrabat svoje mrtvé rodiče z rozbořených zbytků jejich domu," líčí ve středu Isabella.
Pět dní po zemětřesení jsou ona a tým dobrovolníků z Pokhary stále jedinými, kdo do oblasti Saurapani dorazil pomáhat.
Celá země je v křeči, potřebných je víc než těch, co mohou ošetřovat a zachraňovat. "Děláme aspoň analýzu situace tady v oblasti pro Lékaře bez hranic, požádali nás o spolupráci. Snad brzy dorazí."
Během středy aspoň týmu dobrovolníků přijelo podpořit pět dodávek plných dalších zásob z Pokhary a zpráva o tom, že další jsou na cestě. KarmaFlights.org vybrala na internetu peníze na nákup dalších dek, rýže a zdravotnického materiálu.
"Jsme hrozně vděční za všechny dary, náš tým za ně hned nakupuje zásoby, které posílá dodávkami a džípy sem nahoru. Ale pořád nutně potřebujeme lékaře, sestry, kohokoliv, kdo je schopný poskytnout zdravotnickou péči," říká Isabella.
Zatím práci zdravotníků musí zastat třeba i její kolega z Pokhary, polský pilot Pawel Chrzaszcz. "Dnes jsem se vrátil do údolí z výše položených vesnic. Nahoře jsem ošetřoval zanícené rány, zlámané končetiny," píše do Prahy ze Saurapani.
Mezitím se ale země znovu zmítá jako v křeči. Jsou to jen následné otřesy, ale jsou silné a zabraňují lidem vrátit se do toho, co zbylo z jejich domovů. Isabella popisuje tyhle dozvuky zemětřesení jako ohromnou vlnu vycházející z nitra země, kterou nejenom cítíte pod nohama, ale slyšíte i její ohlušující ozvěnu odrážející se od štítů hor kolem.
