Od našich zvláštních zpravodajů - Vlastně tu není žádný dům, který by nedostal zásah. Všechno vymlácené, zprohýbané, prostřílené a roztříštěné. V ulicích je mezi betonovými bloky, železnými ježky a střílnami více vojáků než civilistů, i když stále funguje malé tržiště a žena v oranžové vestě zametá náměstí. Je na něm ale sama.
Na jedné straně je zničená budova radnice, na druhé kostel s vybitými okenicemi. Občas zahlédneme ze sklepa vedoucí rouru a otvor kolem je utěsněný pěnou. To znamená, že tam žijí lidé.
Vůbec nejhorším dnem byl zatím loňský 12. říjen, kdy podle ukrajinské armády vypálili Rusové na město 326 granátů. Nedávno - 30. dubna - zasáhli stanoviště hasičského a záchranného sboru.
Potkáváme manželský pár, který si jede s vozíky pro zásoby vody. "Náš dům vyhořel při bombardování, teď bydlíme jinde. Nechápu, proč vlastně Rusové pořád ostřelují náš Orichiv. Nemá to žádný význam, ani ekonomický. Je to bezvýznamné město. Ale oni pořád pálí jako šílení," říká muž, který na mobilu ukazuje videozáznam bytu po dopadu ruských granátů. Je z něj vidět, že všechno je na troud.
"Doufáme, že začne ukrajinská ofenziva. Je to naše poslední naděje. Jinak se modlíme k Bohu a citujeme žalmy, aby to už skončilo," dokončuje muž své vyprávění.
Podzemní město
Prázdnými ulicemi duní ruská i ukrajinská palba, občas je granát slyšet velmi blízko. Život, který tu ještě zbyl, se soustřeďuje v jedné větší budově, kde si obyvatelé vybudovali jakési podzemní město.
Ve sklepení mají jídelnu, prádelnu s pračkami, sprchy i společenskou místnost. Proud vyrábějí generátory a specialisté jim tady zřídili čističku vody čerpané z nedaleké studny. Jinak a jinde voda ve městě neteče. Mají tady dokonce i holičství a kadeřnictví, jedna dobrovolnice ženy i muže stříhá a holí.
"Máme tady i dětskou místnost, kde se zpočátku války děti učily a hrály si. Už ji nevyužíváme, protože děti už tady nejsou," říká dobrovolnice Ljuba, která se stará o provoz tohoto podzemního městečka. Dobrovolníci sem z celé Ukrajiny svážejí potraviny a léky, každý se tady může dívat na televizi, připojit se k wi-fi a dobít si mobil.
Teplou vodu a vytápění mají na starosti klasická kamna na dřevo, známé jako buržujky. "Myslím, že žádná protiofenziva nebude, neměli bychom propadat nerealistickým nadějím. Naše armáda má už teď velké ztráty. Jasně, Rusové také, ale naše ztráty jsou velké. Jedinou šancí je, že prostě Rusové sami odtáhnou," říká jeden z obyvatelů podzemí Orichiva.
Jiného názoru je Serhij Andruch, člen městské rady dříve pětitisícového městečka Černihivka. Ta leží také v Záporožské oblasti, ale na druhé straně fronty. Jinými slovy - je okupovaná ruskou armádou. Andruch nyní žije v Záporoží, ale věří, že se do Černihivky vrátí. "Naši vojáci ji získají zpět, ale bude to za velkou cenu. Mnozí položí své životy. Ale Rusové se stáhnou, protože už teď čelí naší přesné palbě na jejich základny a místa, kde soustřeďují zbraně a vojáky," říká.
Andruch očekává, že v jeho městečku najde po návratu spoušť. "Z toho, co víme, tak už teď okupanti rozkradli zemědělskou techniku nebo vybavení zdravotnických ordinací. Vojáci nám říkají, abychom se připravili na to, že tam nebude nic. Že budeme muset začít úplně od nuly."
Reportéři Aktuálně.cz na Ukrajině
Reportéři Aktuálně.cz Martin Novák a Jakub Plíhal na konci května projížděli jižní Ukrajinou a přinášejí reportáže přímo z dlouho okupovaného Chersonu, ostřelovaného Dnipra nebo frontové linie v Záporožské oblasti.
- Ostřelování navzdory. Pivovarníci z Chersonu se nevzdávají, řídí se českou tradicí
- Ostřelovaný Cherson jako by "seděl na bombě". Městem hýbe téma zrady a kolaborace
- Raketa přilétla v 15:41 a rozervala dům. Den, na který ukrajinské Dnipro nezapomene
- K řece nechoďte, u Dněpru číhá smrt. Reportéři Aktuálně.cz v ostřelovaném Chersonu
- Reportáž přímo z fronty: Orichiv se změnil v podzemní město, které má i svého holiče
- Před obří dírou stále leží plyšáci. Panelák v Dnipru je mementem ruského vraždění
- Rusové pálí ve dne i v noci. Reportáž z místa, které leží blízko Záporožské jaderné elektrárny
Naději představuje ofenziva
Do Černihivky Rusové podle jeho slov vstoupili šest dní po začátku invaze, v noci z prvního na druhého března 2022. "Většina lidí uprchla, někteří do zahraničí. S Rusy spolupracují někteří kolaboranti a upřímně řečeno nevím, jak s nimi naložíme, pokud sami s okupanty neodejdou. To je velká otázka. Jako první přijdou do osvobozeného města vojáci, pak policie, všechno musí zkontrolovat odminovávací čety. Teprve pak se mohou lidé začít vracet, ale určitě zpočátku nebude voda, elektřina ani plyn," nastiňuje.
Orichiv, který zůstal pod kontrolou Ukrajiny, je úplně zničený, uprchlíci z Černihivky doufají v osvobození svého města, i když nevědí, v jakém stavu ho najdou. Úlevu pro místní obyvatele by mohla znamenat ukrajinská protiofenziva, která by ruské dělostřelectvo zatlačila dál, nebo by dokonce dosáhla Azovského moře.
"Nás neporazí. Podívejte se tady na ty lidi, co všechno vydrží. Copak nás mohou porazit?" říká paní Ljuba a hrdě ukazuje na podzemní prostory Orichivu, které pomáhala vybudovat a nyní je řídí.
