Několik desítek let starý špionážní příběh nyní zveřejnil na novozélandské rozhlasové stanici RNZ dokumentarista John Daniell. Jeho nevlastní otec a matka pro tajnou službu pracovali a synovi se se svými zážitky svěřili.
"Můj nevlastní otec pracoval pod pseudonymem Jim Stewart a o téhle akci mi vyprávěl krátce před svou smrtí v roce 2005. Tvrdil, že SIS úspěšně získala z československé ambasády šifrovací knihy," popisuje Daniell. Na české části příběhu s dokumentaristou spolupracovali novináři serveru Hlídací pes.
"Češi nás zajímali, protože drželi různá tajemství a informace, které měli i Sověti. A možná nebyli tak profesionální jako oni," říká Kit Bennetts, jeden z někdejších agentů SIS. V době, kdy se operace měla odehrát, už pro službu nepracoval, podle svých slov se ale podílel na přípravných činnostech. Dělal "to, co byste čekali, že bude tajná služba dělat, když se snaží dostat do blízkosti dalších zpravodajců a jejich informací".
Že právě velvyslanectví ČSSR mělo tehdy pro tajné služby západních kapitalistických zemí zvláštní význam, potvrzuje také Gerald Hensley. Působil jako šéf kanceláře Davida Langeho, předsedy vlády Nového Zélandu v letech 1984 až 1989. Právě Lange, který před 15 lety zemřel, by musel operaci schválit.
"Nepamatuji si na ten program jako takový, ale vím, že pokusů bylo určitě víc. Ty ostatní (pokusy) byly spíš náhodné, ve stylu 'mohli bychom něco najít', zatímco český byl lépe připravený," vzpomíná Hensley.
Československo mělo na Novém Zélandu své zastoupení už od dob první republiky, v polovině 50. let minulého století zde vznikl konzulát. Od 70. let povýšil jeho diplomatický status na velvyslanectví, které ale bylo z finančních důvodů uzavřeno v 90. letech.
(Ne)úspěšná operace
Existenci zátahu dokumentaristovi potvrdil kromě Hensleyho také anonymní svědek z novozélandských tajných služeb, který měl operaci řídit. Na rozdíl od vzpomínek Daniellova otce ale oba zdroje trvají na tom, že zátah byl neúspěšný - západní služby údajně nezískaly klíč k šifrované komunikaci zemí patřících do sféry vlivu tehdejšího Sovětského svazu.
"Měli jsme důvod k naději, že knihy s kódy budou dostupnější na této (československé, pozn. red.) ambasádě než na jiných. Ale mýlili jsme se. Celkem jasně si pamatuji, že ta operace selhala. Že jsme ty kódy nezískali," uvedl Hensley.
Takto popsaná operace nicméně představuje zásadní porušení takzvané Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích, klíčového dokumentu, který chrání diplomaty působící v zahraničí před zásahy hostitelského státu. Dodnes proto patří mezi jedno z přísně střežených tajemství studené války.
Komentovat samotnou existenci operace nebo její výsledek novozélandská SIS striktně odmítá. Na otázky odpovídá způsobem, který znemožňuje jakoukoliv interpretaci. Odkazuje přitom na takzvaný článek 10, který umožňuje neposkytovat informace, pokud by mohly představovat riziko pro bezpečnostní zájmy země.
"Nemohu potvrdit ani vyvrátit existenci nebo neexistenci informace, kterou žádáte. Ani to, že odkazujeme na článek 10, by nemělo vést k závěru, že takovou informaci máme nebo nemáme," zní oficiální vyjádření rozvědky. Česká diplomacie uvádí, že o případném vloupání neexistují žádné záznamy.
Podle Kita Bennettse může být důvodem mlčenlivosti SIS o údajné operaci i po více než třech desítkách let právě skutečnost, že hrubě porušovala mezinárodní právo. Článek 22 zmíněné dohody určuje, že "území zastupitelské mise by mělo být nedotknutelné" a hostitelská země na něj nesmí vstoupit. "Popisovaná operace by byla vážným diplomatickým porušením tohoto principu," je přesvědčený bývalý agent.
Sám Daniell navzdory vyjádřením pamětníků věří, že úspěch není možné vyloučit. Sám si vzpomíná, jak u nich doma ve Wellingtonu přespával jeden z agentů, který se měl na vloupání podílet.
O skutečné identitě a práci svých rodičů se dozvěděl, když mu bylo deset let. Na to, jaké je být synem špionů, teď vzpomíná v sérii dokumentárních pořadů.
Ještě si dlouho počkáme
Celý případ je ještě citlivější kvůli zapojení rozvědky třetího státu, v tomto případě Velké Británie a její MI6. "Taková operace je vysoce riziková, protože kdyby ji Sověti nebo Čechoslováci odhalili, mělo by to za následek politické obviňování a další dopady, a to pro Británii i Nový Zéland," okomentoval případ pro RNZ Rory Cormac, britský expert na tajné služby.
Podle něj museli o zátahu vědět nejvyšší političtí představitelé Spojeného království, s největší pravděpodobností ministr zahraničí. Britskou premiérkou v té době byla konzervativní politička Margaret Thatcherová.
Podle Cormaca tajné služby nebudou chtít o akci hovořit veřejně, pokud k tomu nebudou donuceny. A to i kdyby kódy skutečně získaly. "Nechtějí, aby jiné státy věděly, že je dokázaly rozluštit. Vedlo by to jen k tomu, že by nepřátelské země posílily své šifrování a ochranu. Jsem si jistý, že o tom existují nějaké záznamy. Ale budeme muset čekat velmi, velmi dlouho, než se k nim dostaneme," uzavírá Cormac.
