Ukrajinská Sumská oblast odolává ruské agresi od samého počátku 24. února, třebaže se nachází na hranici s Ruskem, přímo na hlavním tahu na Kyjev. Gubernátor Žyvyckyj vysvětluje serveru Meduza.io, jak je možné, že se jeho krajané stále drží a odolávají tlaku ruské armády, které se nedaří oblast plně ovládnout. Rozhovor byl zkrácen a vychází se souhlasem vedení serveru Meduza.io. Některé odpovědi nelze kvůli nedostatku informací ověřit.
Jaká část území Sumské oblasti je stále pod vaší kontrolou?
Procentuálně vám to neřeknu. V naší oblasti žije milion a sto tisíc obyvatel. Některá města v pohraničí, ale také mnohé silnice a směry okupuje nyní ruská armáda. Všude tam je ale "vítá" naše dělostřelectvo či bezpilotní letouny Bayraktar. A pomáhají nám dokonce i Rusové z příhraničních ruských měst. Tlak na nás je ale obrovský. Od 24. února spíme nanejvýše čtyři hodiny denně. Není dne, aby někdo z mého týmu neztratil vědomí od únavy.
Ruská armáda přistoupila v poslední době k nové záludné taktice: její jednotky se zastavují převážně mezi obytnými domy nebo u průmyslových podniků, aby nemohly být ostřelovány. Došlo to tak daleko, že nutí civilisty, bez ohledu na mráz, nocovat v blízkosti ruské bojové techniky.
Aby toho nebylo dost, loupí v obchodech a domech, berou si jídlo, hledají alkohol. Chovají se zkrátka jako teroristé - střílejí nevinné lidi. Před několika dny rozstříleli auto farmářů, kteří přivezli lidem chleba. Zabili hospodáře, těžce zranili jeho ženu. Než zemřela, stačila mi říct, že Rusové znali symbol rozvážení chleba, a přesto stříleli.
Tohle je naprostá genocida. Opakování hladomoru na Ukrajině v třicátých letech minulého století. Berou lidem jídlo, vodu… V noci je vyhánějí na mráz. Ulice jsou plné rozstřílených osobních aut, mrtvých civilních obyvatel, mnozí jsou nezvěstní.
V dvacetitisícovém městě Trosťanec, které není pod naší kontrolou, rozkradli stanici záchranné služby: sebrali auta, zlikvidovali sklad s léky. A rozstříleli auta pohřební služby. V ulicích tedy leží těla místních, ale i ruských vojáků. Kvůli neustálému ostřelování je nemůžeme pohřbít. Lidé se o to přesto pod palbou pokoušejí a pohřbívají mrtvé třeba na okraji měst v zelinářských zahrádkách. Na hřbitov se už kvůli válce nedostanou.
Pod čí kontrolou jsou města?
Téměř všechna pod naší. Některé vesnice či silnice ale ovládá ruská armáda. Města pouze obklíčila a na přístupech k nim zřídila kontrolní stanoviště. Projet jimi bývá dost problematické, ale přesto se nám daří dodávat obklíčeným jídlo, léky, palivo.
Pronikla ruská armáda i do města Sumy?
Těm fašistům se to opravdu povedlo, ale vytlačili jsme je. Ze získaných dokumentů, které jsme našli v ruských tancích či automobilech, jsme se dozvěděli, že plánovali projet Sumskou oblastí téměř bez překážek a být v Kyjevě už za pět dnů. Takže jsme už měli být v hlubokém ruském týlu, zatímco ve skutečnosti jsme přes měsíc ostřelováni.
Kolik vašich civilních obyvatel už zahynulo?
Těžko říct. S oblastmi, kde jsou nejprudší boje, nemáme spojení, a nelze tedy dohledat ani přesné počty padlých.
Více informací máme o škodách. Město Ochtyrka, kde žije pětačtyřicet tisíc lidí, se změnilo v ruiny. Na ulicích zejí deset metrů hluboké krátery od pětisetkilogramových leteckých bomb. Zničeny jsou domy, podniky. Město je bez vody, elektřiny, tepla… Bombardována jsou celá sídliště. Když se nestřílí, tak se záchranáři snaží likvidovat závaly. Plynaři či elektrikáři pracují až do úmoru, riskují své životy.
Bombardují a ničí zkrátka celou kritickou infrastrukturu. Před nedávnem zničili ochtyrskou elektrárnu, která dodávala elektřinu celému městu. Rozvrácena je i ta v Lebedynu s pětadvaceti tisíci obyvatel. Rozbombardována je i teplárna v Sumách, kde žije 265 tisíc lidí. Přervána jsou všechna vedení či spojení - elektřina, internet… Zničeno je téměř vše.
Nelidské chování i k vlastním vojákům
Kreml oficiálně prohlašuje, že odvedence do války neposílá. Jsou tedy v ruských jednotkách odvedenci?
Mezi padlými je jich mnoho. Vidíme to podle dokumentů, které u nich nacházíme. Nejvíce mě ale udivuje, jak se Rusové chovají ke svým padlým. Ani se je nepokoušejí sbírat. Mrtvé dokonce nepohřbívají ani v oblastech pod svou kontrolou. Nechávají je jednoduše ležet na ulicích. Raněné nechávají napospas. Je to nelidské chování a nejenom vůči nám Ukrajincům.
S počtem padlých ruských vojáků máme stále větší potíže. Zpočátku jsme je shromažďovali v márnicích, už v nich ale není místo. A chladicí vagony sem kvůli rozbombardovaným kolejím nedostaneme.
Kolik ruských vojáků jste ve vaší oblasti zajali?
Kolem stovky. Všichni jsou oficiálně zaregistrováni, abychom proti nim mohli zahájit trestní řízení. Chlapci z domobrany berou do zajetí ruské vojáky každý den, někteří se vzdávají sami. Něco vám povím: asi čtrnáct dnů po začátku války se ruská tanková kolona se zdviženými kanony (nepřipravenými ke střelbě - pozn. red.) najednou vracela z Ukrajiny. Ruský velitel praporu zastavil, promluvil si s našimi veliteli, načež prohlásil: "Asi mě zavřou nebo zastřelí, ale já už takhle bojovat nemohu." Rovněž vojáci, s nimiž se vracel domů, odmítali bojovat.
Ruský velitel tankistů po krátké debatě s našimi propustil šestici zajatců a namířil si to zpět do Ruska.
Ruské státní sdělovací prostředky například píší, že - citujeme - "ukrajinští nacisté stříleli na kolej s indickými studenty". Máte k tomu komentář?
Je vůbec nutné odpovídat na takové nesmysly? Nicméně: ve městě Sumy studovalo přes dva tisíce zahraničních studentů z více než padesáti zemí světa. A bylo tomu tak i proto, že Ukrajina - Sumskou oblast nevyjímaje - je velmi tolerantní. S respektem a úctou se chováme ke všem národnostem a menšinám.
Na naší univerzitě existují například centra kultury - indické, ale třeba i čínské. Množství zahraničních studentů rostlo každým rokem už po desítky let. Líbí se jim u nás, protože se k nim dobře chováme.
Zaznamenali jsme ovšem pokusy odvézt kvůli propagandě čínské studenty do Ruska. Stejný cirkus se odehrával s ruskou humanitární pomocí v našich pohraničních vesnicích. Ti, kteří je bombardovali, pak před televizními kamerami Ukrajincům pomáhali. Ruská propagandistická mašina generuje podobné lživé zprávy každý den.
Zrovna dnes mi ukazovali videozáznam, na němž ukrajinská dívka se svojí babičkou vítaly s otevřenou náručí jednotku kadyrovců. Pro nás je to něco divokého a blouznivého, zatímco v Rusku tomu lidé věří.
Viním všechny Rusy
Hovoříme spolu rusky. Jako příhraniční oblast jste měli dříve mnoho kontaktů s Rusy. Jaké byly vaše vztahy?
Až do roku 2014 (do ruské anexe Krymu - pozn. red.) směřovalo sedmdesát procent našeho exportu, potravin a nejrůznějších strojírenských výrobků do Ruské federace. A třeba mléčná produkce prakticky celá. Naše sýry ze Šostky byly velmi populární po celém Rusku.
Měli jsme normální vztahy. Vždyť jedna strana ulice leží v mnohých našich vesnicích na Ukrajině a ta protější už v Rusku. Stovky Ukrajinců v příhraničních oblastech mají navíc letní chaty v Rusku. Stejně tak lidé chodili zcela svobodně přes ukrajinsko-ruskou hranici.
Až po ruské okupaci Krymu se dostavilo ani ne tak ochlazení vztahů, ale uvědomění, že Rusko se nikdy nezměnilo. Že bylo stejné i v minulosti, když byl na Ukrajině v třicátých letech minulého století uměle vyvolán zmíněný hladomor, který kosil Ukrajince po statisících. Když to shrnu, tak Rusko okupovalo Ukrajinu v období Sovětského svazu po celých sedmdesát let. Nic z toho, o čem nám vyprávěli naši dědové a babičky z let hladomoru, se zkrátka nezměnilo.
Necítíme k Rusům nenávist. Tak tomu bylo v prvních dnech války, kdy bombardovali naše sídliště, když na školu i školku v Ochtyrce dopadaly střely z raketometů Grad. Dnes už nám jsou Rusové lhostejní, nevnímáme je, ale bojujeme proti nim. Na celé Ukrajině bylo zatím zabito sto dětí. Jaký tedy asi může být náš vztah k Rusům? Žádný. Přestal jsem je vnímat. Jsou pro mě darebáci na tisíc dalších let.
Cítím to tak, že každý Rus je vinen za smrt našich lidí. A jsou jich už tisíce. To není možné odpustit, každý Rus je vinen. Někdo svými činy, jiný naopak nečinností. Další falšoval volby, jeho kolega zase roznášel lživé propagandistické materiály. Rusy proto nemohu považovat za oběti propagandy. Rusko je zkrátka a dobře zemí ztracených lidí, kteří nemohou samostatně myslet, nemohou analyzovat.
Proč podle vás vypukla válka?
Rozumím tomu tak, že rozvoj Ukrajiny v posledních letech velmi rozezlil Rusko. Rusové najednou viděli, že Ukrajina se vydala cestou budoucí prosperity. Odstartovala "Velká stavba" (jak se nazývá program ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského na výstavbu silnic - pozn. red.), kolosální rozvoj ukrajinské infrastruktury. Lidé se začali věnovat farmaření, pěstovali pšenici, kukuřici, slunečnice, věnovali se strojírenství, soukromému podnikání.
Tohle vše nedalo spát ruskému politickému vedení. Uvědomilo si, že tento kontrast by mohl časem Rusy pobouřit a přimět je k vystoupení proti režimu. A aby se to nestalo, aby se ruští mocní udrželi dál u moci, byla nutná válka. Mnozí ruští občané se této politice s klidem poddávají, a někteří ji dokonce aktivně podporují. Právě proto považuji každého občana Ruské federace za viníky této války, nejenom ty v Kremlu.
