Syrský aktivista nad těly lidí, kteří podle tvrzení opozice zemřeli při chemickém útoku na damašské předměstí Ghúta. (21. srpna 2013) | Foto: Reuters

Chemický útok v Ghútě (srpen 2013)

Trumpův předchůdce Barack Obama se dlouho snažil vyvarovat jakémukoliv vojenskému zapojení do války v Sýrii, která začala na jaře 2011. Všechna přísnější rozhodnutí v Radě bezpečnosti OSN blokovaly Rusko a Čína. Obama se tak chtěl vyhnout nejen dalšímu opakování války v Iráku či Afghánistánu, ale i možné konfrontaci s Ruskem, které se vehementně postavilo na stranu syrského režimu.

Obama zpočátku tvrdil, že Syřané si musí svou budoucnost vybojovat sami, že vojenská podpora zbytečně militarizuje rozdmychávající se konflikt nebo že nelze prověřit spojence na syrské půdě a není tak jasné, komu lze věřit. Zároveň ale opakovaně označoval legitimitu syrského prezidenta Bašára Asada za nenávratně ztracenou a postupně vytyčil několik červených linií, v případě kterých by USA "výrazně přehodnotily svůj postoj".

Nejvýraznější z nich padla v srpnu 2013, kdy při útoku v Ghútě zemřely stovky lidí, podle pozdějších údajů dokonce tisíce. Západ útok připsal Asadovi a jeho vojákům, Asad i Rusko to odmítli.

Přes počáteční vykrucování Obama nakonec ohlásil, že USA v Sýrii udeří. Rozkaz k útoku ale nakonec nedal, po dohodě s Ruskem syrská vláda odevzdala své zásoby chemických látek mezinárodním inspektorům ke zničení. Přinejmenším naoko. Obamovi to umožnilo zachovat tvář a mohl se tehdy ještě vyhnout vojenskému zapojení v Sýrii.