* Silviu Berlusconimu se podařilo zabránit v Senátu většinovému vítězství pro rivala Piera Luigiho Bersaniho v Senátu * Mnoho hlasů pro komika Beppe Grilla odhalilo míru znechucení Italů politikou * Architekt tvrdých úsporných opatření Mario Monti propadl
Řím - Italské parlamentní volby skončily patem. Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála levicová Demokratická strana a pravicový Lid svobody Silvia Berlusconiho je druhý. Ale podařilo se mu zabránit triumfu levice v Senátu, což je klíčové.
Výsledek znamená nejen problém pro budoucí vládu a politickou nejistotu, ale i oslabení eura a možná i opakované volby za několik měsíců.
"Vypadá to, že nikdo nebude moci vytvořit stabilní vládu a možná budeme muset jít znovu k volbám," uvedl Stefano Fassina z volebního štábu Demokratické strany.
Podle konečných výsledků získala koalice v čele s Demokratickou stranou bývalého ministra průmyslu Piera Luigiho Bersaniho ve sněmovně 29,5 procenta hlasů, Berlusconiho Lid svobody 29,1 procenta.
V dolní komoře stačilo Bersaniho uskupení těsné vítězství, protože díky prémii pro vítěze získává automaticky 340 ze 630 křesel.
V Senátu je však situace složitější. Středolevé strany dostaly od tří čtvrtin oprávněných voličů 31,6 procenta hlasů a budou mít 113 z 315 volených křesel, blok kolem Berlusconiho strany Lid svobody (PdL) dostal 30,7 procenta hlasů a díky volebnímu systému bude mít 116 křesel.
Italský volební systém je dost komplikovaný, na rozdíl od jiných zemí zde Poslanecká sněmovna a Senát mají rovnoprávné postavení, v obou potřebuje vláda většinu. Volí se najednou 650 poslanců a 315 senátorů. Do Senátu se hlasuje podle regionů.
Euroskeptický komik je proti všem
Senzačního úspěchu dosáhlo protestní populistické Hnutí pěti hvězdiček komika a baviče Beppe Grilla . Při své volební premiéře získalo 25,6 procenta hlasů ve sněmovně a čtyřiadvacet procent v Senátu.
Hnutí označuje všechny hlavní strany za zkorumpované a zlodějské a odmítá s nimi povolební spolupráci. Chce místo eura vrátit italskou liru.
Občanská výzva Maria Montiho, který vedl úřednický kabinet od konce roku 2011 po rezignaci Berlusconiho, skončila až čtvrtá s přibližně deseti procenty, což je pro ni velké zklamání.
Znechucení a obavy z budoucnosti
Země má za sebou zřejmě nejdůležitější a nejsledovanější volby v poválečné historii, ve hře je totiž osud eura.
Itálie je její třetí největší ekonomikou a obavy z povolební nejistoty mohou náklady Říma na půjčky dostat znovu na vysokou úroveň. Itálie by se tak ocitla na hraně potřeby mezinárodní finanční pomoci, což by byl pro eurozónu problém.
Vláda Silvia Berlusconiho padla v listopadu 2011, kdy výnos italských vládních dluhopisů se splatností na deset let dosáhl 6,67 procenta, přičemž za kritickou a dlouhodobě neudržitelnou je považována hranice sedmi procent.
Nyní italský dluh představuje přibližně 120 procent HDP (pro srovnání: v Řecku je to 170 procent HDP, v České republice kolem 40 procent).
Zpravodaj agentury Reuters zaznamenal v rozhovorech s některými lidmi před volebními místnostmi vysokou míru znechucení a únavy z politiky, stejně tak jako pesimistické předpovědi budoucnosti.
"Mám už plné zuby skandálů a zlodějin," řekl například devětačtyřicetiletý právník Paolo Gentile z Říma, který volil Hnutí pěti hvězdiček. List Corriere Della Sera označil podporu této strany za "projevy protestu, ne-li revolty".
"Naštvaná a zmatená veřejnost nevidí žádný přínos a žádný efekt v úsporných opatřeních. A ztrácí důvěru v tradiční politické strany," uvedl ekonom Riccardo Barbieri.
Itálie je v recesi už od poloviny roku 2011 a nezaměstnanost nyní činí 11,2 procenta. Vysoká je především mezi mladými lidmi. Loni ekonomika poklesla o dvě procenta, letos se očekává jednoprocentní pokles.
Utahování opasků se nelíbí
Úřednický kabinet Maria Montiho po pádu Berlusconiho prosadil řadu drastických škrtů a zvýšil některé daně. Velmi neoblíbená je například daň z nemovitosti.
Podařilo se mu snížit náklady země na splácení dluhu, ale tvrdé utahování opasků se Italům nelíbí, a i proto skončil Monti se svojí stranou Občanská volba s velkým odstupem čtvrtý.
Berlusconi přesvědčoval Italy naopak o tom, že sníží daně, skoncuje s politikou škrtů a nebude poslouchat rozkazy z Bruselu nebo Německa. Rovněž uvedl, že Itálie by mohla opustit eurozónu.
Němečtí politici před hlasováním Italy v bezprecedentní míře vyzývali, aby Berlusconiho nevolili, nechtějí-li se znovu ocitnout nad propastí.
Také z Bruselu přicházely neoficiální zprávy, že se členové Evropské komise téměř modlí za to, aby bývalý premiér nezvítězil.
Šestasedmdesátiletý mediální magnát v kampani mohutně finišoval a neustále náskok Bersaniho a Demokratické strany v průzkumech stahoval.
Opakování roku 2006?
Vypadá to, že se opakuje situace z roku 2006.
Tehdy kandidát levicové koalice a bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi v průzkumech nad Berlusconim jasně vedl, ale nakonec vyhrál o pouhých 25 tisíc hlasů a jeho nestabilní vláda se po dvou letech rozpadla.
Tentokrát ale zřejmě nikdo nebude moci sestavit funkční většinovou vládu.
