Vojáky pro diktátory, na oplátku diamanty. Jak Rusko rozšiřuje svá chapadla v Africe

Simona Fendrychová Simona Fendrychová
25. 10. 2019 6:43
Kreml dál posiluje svůj vliv v Africe. Od středy do pátku se v černomořském letovisku Soči konal historicky první rusko-africký summit. Do lázeňského města pozval prezident Vladimir Putin přes čtyřicet afrických lídrů.
Vladimir Putin spolu se středoafrickým prezidentem Faustin-Archange Touadérem, jehož prezidentskou stráž tvoří ruští žoldnéři z Vagnerovy skupiny.
Vladimir Putin spolu se středoafrickým prezidentem Faustin-Archange Touadérem, jehož prezidentskou stráž tvoří ruští žoldnéři z Vagnerovy skupiny. | Foto: Reuters

Rusko je po anexi Krymu v roce 2015 obtěžkané ekonomickými sankcemi a mezi africkými zeměmi bohatými na nerostné suroviny hledá nové obchodní i politické partnery.

Moskva chce během tří dnů v Soči domluvit obchodní dohody především pro těžařské, energetické a zbrojařské firmy. "Rusko-africké vztahy jsou na vzestupu," prohlásil Putin v rozhovoru pro ruský tisk před konáním summitu.

Společná fotografie všech účastníků historicky prvního rusko-afrického summitu v Soči.
Společná fotografie všech účastníků historicky prvního rusko-afrického summitu v Soči. | Foto: Reuters

A čísla jeho slova potvrzují. Ruský export do Afriky loni dosáhl 20 miliard dolarů. O tři roky dříve to bylo kolem deseti miliard, připomíná britský deník Financial Times. Dvě třetiny z toho putují do Egypta a Alžírska.

Jenže Rusko přesto rozhodně není největším ekonomickým partnerem Afriky. Tím zůstává Čína a Evropská unie se svými investicemi do rozvojových programů. "Rusko se snaží navenek svou spolupráci zarámovat jako ekonomickou, ale ruské zájmy jsou evidentně geopolitické a strategické," myslí si Vojtěch Šmolík, odborník na Afriku z Univerzity Hradec Králové. "Ten summit je součást vytváření toho dojmu," dodává. 

Místo peněz vojáky

Rusko má v Africe jinou strategii než například Čína, která v Africe investuje až desetinásobně vyšší částky, často na budování infrastruktury. Moskva takové peníze nemá. Africe nabízí něco jiného - bezpečnost. A tak do válkou a nepokoji zmítaných zemí posílá žoldnéře, vojenskou techniku, nabízí školení bezpečnostních složek a slibuje zajištění těžby surovin, které by jinak v konfliktních oblastech ležely ladem. 

Ve Středoafrické republice dělají ruští vojáci ochranku prezidentovi Faustin-Archange Touadérovi. V zemi působí asi dva a půl tisíce žoldnéřů z takzvané Vagnerovy skupiny. Další vojáky chce Moskva poslat do Demokratické republiky Kongo. V uzavření dohody o vojenské spolupráci na summitu v Soči doufá i Nigérie, jejíž vláda už téměř dvě desetiletí bojuje s islamisty z teroristické organizace Boko Haram. Za posledních pět let uzavřela Moskva dohodu o bezpečnostní spolupráci s devatenácti africkými zeměmi.

Že ruští žoldnéři dokážou zajistit africkým zemím stabilitu a bezpečí, ale Vojtěch Šmolík pochybuje. "Ruská přítomnost v Africe neznamená posilování africké bezpečnosti. Je to přesně naopak. Když třeba ve Středoafrické republice působí soukromá Vagnerova skupina, nikdo, kdo se zajímá například o byznys s diamanty, se nemůže cítit bezpečně," myslí si odborník na Afriku z Univerzity Hradec Králové.

Dárek pro autoritáře

Kreml navíc do Afriky dováží hlavně zbraně. Podle mezinárodního institutu SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute) je Rusko po Spojených státech druhým největším exportérem zbraní. Mezi lety 2014 a 2018 pocházelo z Ruska 49 procent všech dovezených zbraní do severní Afriky a 28 procent do Subsaharské Afriky.

Obchodovat s Moskvou je proto výhodné hlavně pro africké autoritáře, jako je například už zmíněná Středoafrická republika nebo Súdán. "Vlády těchto států stojí na investicích do armády, která je podpírá. Je v tom pragmatismus, afričtí lídři hledají alternativní zdroje pro financování svých armád. Je to směna peněz nebo technologické výbavy za zdroje," popisuje Šmolík.

Tím ale výhody nekončí. Pro mnoho afrických států je spolupráce s Moskvou stejně jako Pekingem důležitá hlavně proto, že si Putin neklade žádné podmínky. "Rusko není demokratický stát, tudíž nepodmiňuje svou pomoc Africe žádnými demokratickými reformami, jako to dlouhou dobu dělal Západ," vysvětluje Vojtěch Šmolík.

"Pro africké státy je to výhodnější. Nemusí přistupovat na žádné podmínky a peníze získávají neomezeně. Proto je pro ně Rusko a Čína přitažlivější než západní pomoc. Například Čína umožňuje splatit půjčky až za třicet let a často nevyžaduje peníze, stačí jí přístup k nějakým komoditám. Ghana třeba ve své době splátky splácela kakaovými boby," dodává odborník na Afriku.

Globální vliv

V Africe je kromě nerostných surovin ale také sucho a i v tom chce Rusko Africe pomoct. Klimatické změny a nedostatek srážek vysušují řeky a přehrady, na kterých stojí vodní elektrárny. Zimbabwe a Zambie mají proto nedostatek energie a ani vyspělá Jihoafrická republika jim nedokáže pomoct. Celkem až 600 milionů Afričanů nemá přístup k elektřině.

Rusko má pro suchem sužovaný kontinent naději, a tou je jádro.

Na poli jaderné energetiky Rusko už předběhlo i čínské investice. Už v roce 2015 podepsal Egypt s Moskvou smlouvu na výstavbu jaderné elektrárny. O rok později o podobnou dohodu na spolupráci v jaderném výzkumu požádala i Zambie.

"Rusko svými vazbami vytváří síť lídrů, kterým už není úplně po chuti globální demokratický liberální svět. Snaží se zvětšit svůj vliv. Prezident Putin se netají svou ideou velkého Ruska," doplňuje Šmolík důvody, proč se Moskva na Afriku zaměřuje právě teď.

 

Právě se děje

Další zprávy