"Schvalujeme, aby od této chvíle ctihodní sluhové Boží, manželé Józef a Wiktoria Ulmovi, společně s jejich sedmi dětmi … mučedníci, kteří jako dobří Samaritáni bez strachu přinesli nejvyšší oběť z lásky ke svým bratrům a přijali do svého domu ty, kteří strádali kvůli pronásledování, získali titul blahoslavení," četl během mše z dopisu papeže Františka kardinál Marcello Semeraro. Následně byl nad scénou odhalen obraz rodiny Ulmových a byl tam přinesen relikviář s ostatky členů rodiny. Blahořečení je posledním stupněm před svatořečením.
Mši v latině koncelebrovalo asi tisíc kněží, 80 biskupů, mezi nimi například primas polský Wojciech Polak. Na slavnostní bohoslužbu se sjely i politické špičky země, včetně prezidenta Andrzeje Dudy nebo premiéra Mateusze Morawieckého a dalších členů vlády, uvedla televize TVN24 na svých internetových stránkách.
Vrchní polský rabín Michael Schudrich řekl, že dnešní událost, při které se připomíná statečnost Ulmových, "potřebujeme více my než oni, protože každý den v našem životě znamená volbu mezi dobrem a zlem". Dodal, že na lidi, jako byli Ulmovi, je třeba vzpomínat a mít je jako vzor těch, kým chceme být. Zapomínat se ale podle něho nesmí ani na ty, kdo za druhé světové války s nacisty kolaborovali, aby sloužili jako vzor těch, kterými být nechceme.
Papež František při dnešní modlitbě Anděl Páně ve Vatikánu Ulmovy nazval "paprskem světla" v temnotách druhé světové války a řekl, že mají sloužit jako příklad, jimž se mají ostatní řídit, píše agentura Reuters.
Rodinu Ulmových pravděpodobně udal Polák, který se chtěl zbavit židovských majitelů nemovitosti, jíž se sám zmocnil. V masakru 24. března 1944 nacisté zastřelili osm Židů ukrývající se v podkroví domu katolické rodiny a pak Ulmovy.
Během druhé světové války byly zavražděny asi tři miliony polských Židů, což odpovídá zhruba polovině všech obětí holokaustu. Reuters píše, že pro vládnoucí národní-konzervativce v Polsku slouží Ulmovi jako příklad statečnosti tisíců Poláků, kteří se snažili pomoci Židům uniknout nacistickému pronásledování. Za tento přístup si polská vláda vysloužila kritiku od židovských organizací i některých historiků, protože se podle nich snaží co nejvíce minimalizovat roli těch, kdo s nacisty kolaborovali.
V okolí Markové někteří historici posbírali výpovědi svědků, kteří vypověděli, že někteří Poláci rabovali domy svých židovských sousedů, udávali je Němcům, nebo je dokonce sami zabíjeli. Podle historika z Polské akademie věd Dariusze Libionky znamená současná debata o roli Poláků ve vztahu k Židů během holokaustu promarněnou šanci. "Pokud bychom ukázali, co někteří Poláci dělali, předvedli bychom hrdinství Ulmových v plném rozsahu," zdůraznil.
