* Syrský režim je represivnější než ten egyptský * Facebook je blokován už tři roky * Na východě Sýrie je problémem nedostatek vody
Damašek - Vlna protestů a nepokojů, zaplavující arabský svět a nutící dlouholeté autoritářské vládce k ústupkům, míjí Sýrii. Jednu z nejvlivnějších arabských zemí, souseda Izraele a spojence Íránu.
Na internetu se sice objevily snahy svolávat protesty podobné těm v Tunisku nebo Egyptu, ale jde hlavně o iniciativy Syřanů žijících v exilu a demonstrace se tak zřejmě odehrají před syrskými ambasádami v zahraničí.
Zatímco egyptská vláda začala blokovat Facebook teprve minulý týden, v Sýrii k tomu přistoupila už před třemi lety.
Přesto se některým lidem daří blokádu obcházet přes proxyservery a nyní je na Facebooku zaregistrováno zhruba třicet tisíc Syřanů, žijících přímo v Sýrii.
Prezident Bašár Asad režim "zdědil" v roce 2000 od svého otce Háfize Asada. V rozhovoru pro deník Wall Street Journal před týdnem řekl, že Sýrii nic takového jako Egyptu nehrozí, protože zde vláda není od lidí tolik odtržena.
Jako důkaz uvedl, že na rozdíl od Egypta Sýrie neudržuje vztahy s Izraelem a její vztahy se Spojenými státy jsou naopak špatné. Teprve nedávno se do Damašku vrátil po pětileté pauze americký velvyslanec.
Arabští analytici upozorňují na to, že několik důvodů skutečně činí masovou revoltu v Sýrii méně pravděpodobnou než v Egyptě.
Asadův režim je brutálnější a ještě represivnější než Mubarakův. Kritici a disidenti stále dostávají vysoké tresty, naposledy minulý týden dostal levicový odpůrce sedm let vězení za účast na schůzce s jinými oponenty režimu v jednom bytě.
"Co se týká represí, syrský režim se více podobá Iráku Saddáma Husajna než Egyptu Husního Mubaraka," tvrdí Nadí Šihadí, expert londýnského analytického centra Chatham House.
Koneckonců vládní stranou je v Sýrii strana Baas, stejně jako tomu bylo do roku 2003 v Iráku (ovšem vedení syrského a irácké Baasu rozdělovala dlouholetá nenávist).
Možnost rebelie oslabuje také fakt, že v Sýrii nežije tak velká část populace v takové bídě jako v Egyptě a Asad není nenáviděn tak pestrým spektrem obyvatelstva tolik, jako je Mubarak v Egyptě.
Svědkové nicméně uvádějí, že nespokojenost je patrná na východě Sýrie. Velká část území trpí nedostatkem vody a vláda si s tímto faktem nedokáže poradit. Až 800 tisíc lidí muselo kvůli vodě opustit své domovy a situace v regionu je napjatá.
Mají-li se někde objevit viditelné známky odporu, je na to prý zaděláno právě tady.
Problémem režimu je i jeho základna, na které stojí. Je založen na vládě náboženské menšiny. Asadova rodina a vedení tajných služeb, armády i speciálních bezpečnostních sil patří k příslušníkům komunity alávitů, což je jedna z odnoží šíitské větvě islámu.
Většinu obyvatel země ale tvoří sunnitští muslimové, jichž se na moci podílí jen část. Naopak křesťanská komunita, představující zhruba 12 procent populace, Asada podporuje v obavách, že by po něm mohlo nastoupit k moci Muslimské bratrstvo.
Tato organizace představovala pro Bašárova otce největší výzvu v jeho mocenské kariéře. V roce 1982 Muslimské bratrstvo povstalo proti režimu ve městě Hamá, severně od Damašku. Vzpouru potlačila až armáda pomocí tanků a letadel, přičemž zahynulo zřejmě přes 20 tisíc lidí a město bylo zničeno.
O současných protestech v jiných zemích silně cenzurovaná syrská média moc neinformují. O útěku tuniského prezidenta prosákly jen stručné zprávy a pokus o malou demonstraci na podporu Mubarakových odpůrců rozprášila v Damašku policie.
