Zadržení Chenga, které až do jeho propuštění čínská vláda nepřiznala, spustilo silnou mezinárodní odezvu. Lidé pořádali protesty volající po vyšetřování a kriticky se ozvala i britská vláda. Cheng navíc zmizel jen pár týdnů poté, co městem pochodovaly dva miliony lidí kvůli rostoucímu vlivu Číny.
Po návratu Chenga do Hongkongu čínská média zveřejnila dvě jeho přiznání - že si kupoval prostitutky a zradil svoji rodnou zem. On sám tvrdí, že k nim došlo pod tlakem a po mučení. To zahrnovalo spánkovou deprivaci, různé stresové pozice, bití nebo zpívání čínské hymny. Když si spletl slova, následoval fyzický trest.
Cílem věznitelů bylo podle Chenga dostat z něj přiznání, že Velká Británie pořádá protivládní protesty v Hongkongu. Právě jeho si vybrali proto, že se jich sám zúčastnil a skutečně na ně byl britským konzulátem vyslán. Skutečným důvodem ale bylo monitorování situace, o které měl následně sepsat zprávu.
"Při protestech jsem byl docela vepředu. Násilností jsem se neúčastnil, protože s nimi nesouhlasím, ale nezvládal jsem pohled na lidi, které policie bila nebo kteří spadli, byli zasaženi slzným plynem a podobně. Těm jsem pak pomáhal vstát a dostat se pryč," vzpomíná.
Cheng se nakonec do protestu i osobně zapojil. Například tím, že se staral o zeď, na kterou lidé lepili lístky se vzkazy a již úřady pravidelně čistily. "Lepil jsem lístky zpátky, některé jsem i sám napsal a také jsem dodával nové papírky a doplňoval jsem tužky," vyjmenovává. "Je to dobrý způsob, jakým se lidé mohou vyjádřit. Kdybych byl politik, uvítal bych, kdyby se vyjadřovali takovým neagresivním způsobem. Proto nechápu, proč to úřady netolerovaly a snažily se vzkazy odstraňovat," říká pro Aktuálně.cz.
Cheng také doplňuje, že tento způsob Hongkonžané odkoukali od Československa a pražské Lennonovy zdi. Tu si při své návštěvě české metropole, kam ho pozvala Praha 3, také prohlédl. "Je kratší, než jsem si myslel," popisuje své dojmy.
Stesk po domově
Po propuštění z vazby se v rodném Hongkongu necítil bezpečně, dostával výhrůžky a měl pocit, že je sledován. Odstěhoval se proto na Tchaj-wan. Když ho ale neznámí lidé sledovali i tam, odjel do Velké Británie, kde požádal o politický azyl, který na podzim loňského roku dostal.
Ani tak ale není v bezpečí, protože je na seznamu šesti aktivistů, na které hongkongská policie vydala mezinárodní zatykač. Proto Simon Cheng nepřijel do Prahy už loni, kdy ho pozvali poprvé. Přerušil také kontakty se svou rodinou a známými v Hongkongu, aby je nevystavil nebezpečí.
"Bylo to těžké rozhodnutí, cítím, že jsem za ně odpovědný. Rozhodl jsem se ale postavit se za své hodnoty," vysvětluje. Občas si tak o sobě na internetu přečte, že je "bezdomovecký pes", což je v čínštině urážka.
"Občas když usínám, tak před sebou vidím obličeje svých rodičů a zasteskne se mi po domově," dodává.
Jako v dobách Mao Ce-tunga
Opuštění Hongkongu ale přineslo jednu výhodu: Cheng se nyní může zaměřit na podporu svobody a demokracie ve městě. Přímo v Hongkongu by taková činnost mohla být trestná kvůli novému bezpečnostnímu zákonu, který zavedl Peking.
"Čína se vrací do dob Mao Ce-tunga. Nařizuje, kolik hodin děti smějí hrát videohry, a útočí na celebrity. Většina lidí se necítí bezpečně, protože nevědí, kde leží linie, kterou nemají překročit. Nebo koho nesmějí urazit, protože jinak beze stopy zmizí. Nedokážu si představit, že by ve Velké Británii zmizela kvůli vládě celebrita. V Číně se to děje," říká. "Je to diktatura."
"Nejde jenom o problém Hongkongu, ale v budoucnu se vliv Číny může dotknout i Česka. Už nyní to pociťují země v jihovýchodní Asii, jako je Tchaj-wan, Japonsko nebo Indie," domnívá se. Například Tchaj-wan funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení. Čína ho však považuje za svou součást a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti.
Jako možné řešení situace v Hongkongu Cheng vidí vznik stínového parlamentu, který by fungoval ze zahraničí a jehož cílem by bylo udržet hongkongskou demokracii naživu. "Stínový parlament vyšle jasný signál čínským i hongkongským úřadům, že demokracii nedostáváme od Pekingu darem," doufá. "To je jeden ze způsobů, jak se budeme moct vrátit v bezpečí do Hongkongu," myslí si.
Hongkonžané v Británii
Cheng se nyní angažuje i v Británii. S organizací Hongkongers in Britain (Hongkonžané v Británii) pomáhá svým krajanům s přesídlením do země. Rok od spuštění této možnosti získat trvalý pobyt Velká Británie eviduje už 65 tisíc zájemců, uvádí deník Bangkok Post.
"Mezi běžné překážky patří například to, že lidé musí předložit svou bankovní historii nebo dlouho čekají na číslo pojištění. Bez nich si nemohou pronajmout byt nebo získat práci," popisuje Cheng přestěhování se do Británie. "Hongkongští rodiče mají také jinou filozofii ohledně vzdělávání dětí - zajímají se jen o určité školy a v určitých oblastech, které ho zajistí opravdu kvalitní. Ty ale často nemají pro jejich děti místo," vysvětluje.
A také se lidé po přestěhování do Británie bojí o svou bezpečnost. "Bojí se, že by mohli být deportováni do Číny. Nemohou si být jisti, jestli je někdo nezatkne nebo nebudou muset jít k výslechu," dodává.
