Mae Sot - Běsnící občanská válka, falešné léky a neexistující zdravotnictví v Myanmaru vytvářejí dokonalou živnou půdu pro nové rezistentní kmeny smrtelných chorob, jako jsou malárie nebo tuberkulóza.
Za hranicemi Myanmaru je nejbezprostředněji ohroženo Thajsko, které se stalo domovem velkému počtu přistěhovalců a uprchlíků z někdejší Barmy, avšak podle expertů mohou být dlouhodobé důsledky zanedbané situace v této zemi řízené vojenskou juntou cítit po celé zeměkouli.
Hraje se zde o čínský lék zvaný artemisinin, který je nejsilnější zbraní lidstva v boji proti malárii. Tato nemoc zabije každoročně více než milion lidí, převážně dětí v subsaharské Africe. Lék je nejúčinnější při aplikaci s dalšími léčebnými postupy, kterým se odborně říká "kombinované terapie založené na artemisininu" (ACT).
Falešné tablety z Číny
Lékaři však tvrdí, že nesprávné užívání ACT nebo aplikace dávek obsahujících falešné tablety je jedním z nejsnazších způsobů, jak umožnit komáry přenášenému parazitovi, který způsobuje malárii, aby si vůči léku vybudoval imunitu.
Podle thajských zdravotníků je podobná praxe v Myanmaru zřejmě zcela běžná, neboť výdaje na zdravotní péči pro 53 milionů obyvatel této země činí pouhých několik dolarů na hlavu ročně.
Desítky let trvající občanská válka s etnickými milicemi ve východním Myanmaru situaci ještě zhoršila. Podle studie provedené thajskou organizací Backpack Health Worker Team dosahuje podíl nakažených osob mezi 500 000 vnitřními uprchlíky v této oblasti plných 12 procent.
Malárie už je rezistentní vůči všemu
"Parazit malárie začal až dosud vykazovat rezistenci vůči všem lékům s výjimkou léků ze skupiny artemisininu," uvedl Francois Nosten, francouzský expert na malárii působící v příhraničním městě Mae Sot na severozápadě Thajska.
"Pokud však začně bý imunní i na ni, bude to důvod k opravdovému znepokojení."
Jeden rezistentní kmen pocházející z jihovýchodní Asie již podle Nostena pronikl do Afriky. Pokud by se na černý kontinent dostal kmen rezistentní vůči artemisininu, mělo by to katastrofální důsledky.
"Objevíme-li důkaz, že se virus proměnil a stal se rezistentním vůči artemisininu, budeme muset zabránit jeho šíření jak by se to však dalo prostě, to prostě nevím," uvedl Nosten, jenž je ředitelem Šokloského výzkumného týmu pro malárii, jakési terénní stanice tvořící součást bangkocké Mahidolovy univerzity.
A TBC se také vrací na scénu
Podle Nostena se sice zatím neobjevily žádné náznaky, že se malárie v tomto příhraničním regionu porostlém džunglí stala imunní vůči ACT, avšak totéž se nedá říci o tuberkulóze chorobě, která již byla v Thajsku stejně jako malárie na ústupu.
Maesotská všeobecná nemocnice, kterou tvoří rozbujelý komplex přeplněný barmskými a thajskými pacienty, zatím jen v letošním roce hospitalizovala 105 lidí nakažených TBC z Thajska a 38 z Myanmaru oproti 102 a 79 hospitalizacím za celý rok 2006.
Ještě znepokojivější je, že pět případů bylo "multirezistentních". To znamená, že tito pacienti musí podstoupit nákladnou a svízelnou dvouletou kúru tvořenou kombinací léků a injekcí, a i tak mají jen padesátiprocentní šanci na přežití.
Humanitární organizace Lékaři bez hranic (MSF), která v jednom uprchlickém táboře v Thajsku léčí 15 multirezistentních pacientů z Myanmaru, si je problémů spojených s léčbou pacientů s TBC u populace s vysokou migrací naléhavě vědoma.
Léčba obvykle trvá šest měsíců, avšak řada pacientů se cítí lépe už po polovině této doby, a tak vysadí léky.
"Na osvětě o TBC je třeba nesmírně zapracovat: vysvětlit lidem, jak mimořádně důležité je absolvovat svědomitě celou léčbu a nepřestat s ní ihned poté, co se člověk začne cítit lépe," uvedl terénní koordinátor MSF v Mae Sotu Andres Romero.
"Jak ale chcete u migrantů ověřit, že se k léčbě nestavějí liknavě? Nemají mobilní telefon, pevnou linku ani adresu."
Boj o přežití
Ačkoliv je Mae Sot na místní poměry zámožný a rozvinutý, veřejné zdravotnictví v tomto městě se potýká s migranty z Myanmaru, jejichž počet dosahuje odhadem 150 000 a také s chorobami, které sem tito lidé přinášejí.
Kromě jednorázové platby od organizace Global Fund za léčbu TBC u migrantů nedostává maesotská nemocnice žádné zvláštní státní peníze na léčbu tisícovek Barmánců, kteří se nechali zlákat vyhlídkou bezplatné zdravotní péče a houfně proudí přes velmi prostupnou hranici.
Vše zde vypovídá o tom, že nemocnice bojuje o přežití.
Její chodby jsou přecpány lůžky s pacienty připojenými na infuze pod vrnícími stropními ventilátory. Pod mnoha postelemi leží schouleni na rákosových rohožích příbuzní pacientů jak lidí s amputovanými končetinami po výbuchu nášlapných min, tak i pacientů s TBC, kteří mají nasazené respirátory.
"Každého pacienta, který sem přijde, Barmánce nebo Thajce, léčíme naprosto stejně. Nedělat to by bylo neetické," uvedl ředitel nemocnice Kanoknart Pisultakoon.
"Barmánci se často snaží léčit se sami, a když tato léčba nezabere, přijdou k nám do nemocnice, ale až ve chvíli, kdy už jsou velmi nemocní. Jakmile se jejich stav zlepší, vrátí se do Myanmaru a řeknou o tom svým přátelům. Zpráva o nemocnici se šíří, takže tu máme každý rok více migrantů, více pacientů a více závažnějších nemocí," dodal Kanoknart.
"Naplňuje mě to obavami z budoucnosti jak dokážeme všechny ty migranty zvládnout."
