Nairobi - Morris Njeru žije v Keni, živí se jako nosič zavazadel a jeho živobytí závisí na oslech. Donedávna jich vlastnil pět, všechny ale potkal stejný osud. Jednoho po druhém je během uplynulého roku našel na svém pozemku stažené z kůže neznámými zloději. Bezvládná hrouda masa lákala z okolí supy a hyeny.
Osli jsou pro mnoho lidí v Africe nepostradatelnými pomocníky při práci nebo na přepravu jídla, vody či lidí. V posledních letech jsou ale čím dál populárnější taky v Číně, ale z úplně jiného důvodu. Stále víc Číňanů totiž věří v léčivé účinky přípravků vyrobených z oslí kůže.
Peking proto nakupuje oslí kůže ve velkém, a to především v rozvojových zemích, kde je oslů dostatek. Samotný chov oslů je totiž mnohem náročnější než třeba chov krav nebo prasat. Oslice mají maximálně jedno hříbě ročně a jsou náchylné k spontánním potratům. Jednodušší je proto poohlédnout se po oslech tam, kde jsou jejich populace nejpočetnější.
Mezinárodní obchod s oslími kůžemi - legální i ten zakázaný - proto doslova kvete. Cena za extrakt z vyvařené kůže zvířete, který se využívá v tradiční čínské medicíně, za posledních 15 let závratně stoupla. Zatímco dřív platili čínští zákazníci za půl kila 9 dolarů (190 Kč), v současnosti už stojí stejné množství 400 dolarů (asi 8,5 tisíce korun).
Osel jako ohrožený druh
Projevuje se to i na klesajícím počtu oslů žijících v Číně. Z kdysi 11milionového stáda zbylo podle některých odhadů méně než tři miliony zvířat, píše americký deník The New York Times.
Podle některých vědců je zájem o oslí kůže v Číně tak velký, že se z lichokopytníka může stát brzy ohrožený druh. Podle britské neziskové organizace Donkey Sanctuary je každoročně pro účely čínské medicíny zabito 1,8 milionů oslů.
"V Číně existuje obrovská poptávka, která zatím vůbec neklesá," vysvětlil manažer organizace Simon Pope americkým The New York Times. "Výsledkem je, že osli mizí z komunit, které na nich přímo závisí."
V keňské vesnici, ve které žije Morris Njeru, zmizelo za minulý rok celkem 475 oslů, patřících vesničanům. Některé se podařilo vystopovat, většina z nich ale skončila na jatkách, odkud si zloději odnesli jen jejich kůže.
Majitelé si většinou nové osly nemohou dovolit a přicházejí o zisk i klíčový dopravní prostředek pro přepravu vody nebo dřeva. "Můj život se úplně změnil," říká Njeru. "Na těch oslech závisela obživa pro mou rodinu."
Černý trh a zakázaná jatka
Některé africké země - naposledy například Tanzanie - kvůli tomu zakázaly vývoz oslích kůží, což sice snížilo poptávku, ale krádežím to úplně nezabránit nedokázalo. Další země jako například Etiopie nebo Burkina Fasso úplně uzavřely jatka, která v zemi financovala Čína. Docílily ale jen toho, že se obchodníci s oslí kůží přesunuli na černý trh.
"Ve všech zemích, které obchodu s osly zakázaly, registrujeme pořád nelegální export," cituje deník The Guardian Alexe Mayerse z britské neziskovky. V Keni je ale obchod s osly pořád legální. V Nairobi dokonce existuje několik obchodů s oslími kůžemi, kde většinou končí i kořisti pytláků.
Podle veterináře Solomona Onyanga je poptávka tak obrovská, že ji keňská oslí populace brzy přestane stačit. Místním řezníkům se tak pod ruce dostávají zvířata ze sousedních zemích, odkud je pašují pytláci.
Podle Morrise Njeru proti tomu místní úřady nic nedělají. "Oznamoval jsem to policii, ale ta nepodnikla žádné kroky," říká. "Lidé tady kradou a prodávají kradené osly a vláda proti tomu nic neudělá," uzavírá chudý Keňan.
