Rijád - Vztahy mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií jsou mimořádně napjaté. Stejně jako v roce 2003, kdy americký prezident George Bush zahájil invazi do Iráku.
Washington se potichu, ale intenzivně snaží celou věc napravit. Král Abdalláh, krajně rozlícený postupem USA během arabských revolucí, zrušil minulý měsíc plánované návštěvy amerického ministra obrany Roberta Gatese a ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové v Rijádu.
Oficiálním důvodem byly jeho "zdravotní problémy".
Nakonec se přeci jen uvolil setkat s americkým ministrem obrany Gatesem a ve středu večer s ním hodinu a půl jednal.
Šéf Pentagonu se snažil dosáhnout určitého oteplení ve vzájemných vztazích. Ty jsou na bodu mrazu hlavně kvůli pádu egyptského prezidenta Husního Mubaraka a přítomnosti saúdskoarabských jednotek v Bahrajnu, kde stojí po boku vlády proti demonstrantům.
Obavy z Íránu
Gates jednal s králem Abdalláhem podle listu The New York Times fakticky mezi čtyřma očima, jen za přítomnosti saúdskoarabského velvyslance v USA Adela al-Džubajra, který královi tlumočil.
Rozhovor se točil okolo dvou témat, obvyklých při saúdsko-amerických jednáních: vzrůstající vojenskopolitické moci Íránu a obrovské zbrojní zakázky, v jejímž rámci mají USA dodat království vojenskou techniku a výzbroj v hodnotě 60 miliard dolarů.
Spojené státy i Saúdská Arábie se mimo jiné obávají, že šíitský Írán využije neklidu, který zasáhl celý Blízký východ a severní Afriku, a bude štvát šíity proti sunnitským vládcům, jak se tomu podle Rijádu děje právě v Bahrajnu.
USA mají Saúdům kvůli Íránu dodat nové stíhací letouny F-15 a velké množství raket, které budou království sloužit jako obrana před raketami, jež vyvíjí Teherán.
O nejkontroverznějším tématu, které nyní obě země nejvíce rozděluje, tedy o rozhodnutí saúdské královské rodiny poslat do Bahrajnu své vojáky navzdory žádostem prezidenta Obamy, aby tak nečinila, však nepadlo ani slovo.
Gates po jednání řekl, že si nepřál, aby se tato otázka dostala na přetřes.
Kdo intervenuje více?
Podstatou současného sporu mezi Washingtonem a Rijádem je právě otázka, kdo intervenuje více a také nevhodněji.
Spojené státy na začátku února vyzvaly k rychlému předání politické moci v Egyptě, čímž se fakticky postavily proti prezidentovi Husnímu Mubarakovi, proti kterému v té době už přes dva týdny demonstrovali lidé ve všech velkých egyptských městech.
Saúdský ministr zahraničních věcí Saúd al-Fajsal to však označil za "nestoudné zasahování" do vnitřních záležitostí Egypta ze strany cizích zemí, i když USA přirozeně nejmenoval.
Když potom mluvil král Abdalláh telefonicky s prezidentem Obamou, žádal ho, aby Spojené státy neponížily Mubaraka.
Současně mu sdělil, že podpoří Mubarakovu vládu, pokud USA zastaví hospodářskou pomoc Egyptu. Mubarak nakonec padl a Saúdové vinu za to přičítají především USA.
Poté přišel zmíněný Bahrajn, a tím pádem i další spor.
Obecně je však největším kamenem úrazu saúdsko-amerických vztahů obava saúdské královské rodiny, že arabská revoluce dorazí i do jejich království a že ji potom Washington hodí přes palubu stejně rychle, jako v únoru prezidenta Husního Mubaraka.
