I přes deštivé počasí musí vojáci po střelbě přesouvat těžká dělostřelecká vozidla a ukrýt je pod větvemi stromů, které už jsou ale značně prořídlé. "Skrýváme se. V létě to bylo lepší, když byly větve, které kryly vozidla. Teď už to tak dobré není: listí zmizí po dvou výstřelech. Musíme ořezávat další větve pro krytí," popisuje ukrajinský voják Oleh.

V bojových oblastech je právě období, kdy jsou silnice sjízdné jen pro těžké nákladní vozy. I ty ale mohou uvíznout. V takovém případě jsou použitelná pouze vozidla na pásových podvozcích. Problémem je i to, že některé pozice jsou z kopce a vozidla mají kvůli dešťům tendenci sjíždět z cesty. "Dnes jsme ještě nestříleli. Je špatné počasí. Je vlhko a zima. Ale jinak to jde. Ve vozidle zůstáváme, jen když prší," dodává Oleh.

Když prší, drony se nedají použít

Na frontě ale neustále dochází k protiúderné aktivitě. Rusko má podle ukrajinských vojáků v této oblasti více dělostřelectva než oni. "Pokud nepřítel podniká nějaké akce, když prší, tak my také. Takže záleží na nepříteli, ne na dešti. Dostřel běžného vysoce explozivního granátu je 17 kilometrů. U projektilu s raketovou podporou je to až 21 kilometrů," vysvětluje ukrajinský voják Andrij.

Když prší, nemohou vojáci používat drony k dělostřeleckému pozorování. Dělostřelci tedy pálí na předem naplánované cíle. Po střelbě se přesouvají na jinou pozici. "Předem naplánovaný cíl je cíl, který byl předem určen. Mohou to být vozidla nebo personál nepřítele. Jakmile se objeví na pozici, zahájíme palbu," doplňuje Andrij.

Staré i nové těžké dělostřelectvo hrálo klíčovou roli v nedávných ukrajinských úspěších. Nynější měnící se podzimní počasí ale představuje vážné riziko, co se týče terénní a maskovací taktiky. Ukrajinské dělostřelecké posádky ale i přesto stále pokračují v ostřelování.