Kyjev/Praha - "Promiňte, musím to vzít... volají mně z Doněcka," omluvil se snad osmkrát při exkluzivním rozhovoru s Aktuálně.cz ukrajinský generálplukovník Volodymyr Ruban, jinak také ředitel tamního Centra osvobozování válečných zajatců.
Při každém takovém přerušení nebylo možné neslyšet jména lidí, jejich počty či místa, kde jsou - anebo by měli být -, které si Ruban upřesňuje se svým protějškem na druhém konci telefonu. "To bude ono - jeď tam," zakončil jednu z bleskových diskusí s Doněckem a opět se věnoval té naší.
Volodymyr Ruban je generálem v záloze, někdejší pilot stíhačky a aktivní účastník protivládních protestů na Majdanu. Ještě včera - když jsme si domlouvali rozhovor - byl v Doněcku. Osvobozování ukrajinských vojáků ze zajetí proruských separatistů se věnuje čtyřiadvacet hodin denně.
Aktuálně.cz: Možná víte, že na straně proruských separatistů bojují i Češi. Naše kontrarozvědka odhaduje jejich počet do třiceti. Může jich být ovšem i mnohem víc. Už jste se s nějakým českým zajatcem při vašich vyjednáváních setkal?
Volodymyr Ruban: Osvobozoval jsem už zajaté Srby, Dagestánce, Čečence, jednoho Švéda, Gruzínce... ale Čecha zatím ještě ne. Ale vím, na koho se v Praze obrátit, pokud bychom narazili na vašeho zajatého krajana a mohli ho vysvobodit.
A.cz: Co radíte Čechům, kteří se přidávají k proruským separatistům a ukrajinští vojáci je zajmou?
Měli by pochopit, že pokud jako Češi bojují v ukrajinských praporech dobrovolníků a separatisté je zajmou, tak je po výslechu bez milosti zastřelí, stejně jako kteréhokoliv jiného cizince. Separatisté považují tyto muže za nájemné žoldnéře a ti si podle nich nic nezaslouží nic jiného než smrt.
Pokud ale například ukrajinští vojáci zajmou skupinu doněckých separatistů - a mezi nimi tedy třeba i Čecha -, tak ho posadí za mříže a jednají s ním jako s válečným zajatcem. Ten chlap zkrátka přežije. Ukrajinská strana se chová i ve válce jako stát.
A.cz: A kolik se vám už podařilo zachránit ukrajinských zajatců? Jestli tomu dobře rozumím, tak výměnou. Některé zdroje uvádějí, že už to dávno překročilo stovku mužů.
Dávno už jsme přestali počítat, kolika lidem jsme pomohli. Jenom jsme je ale osvobodili... před válkou nezachránili, pokud se rozhodnou v bojích pokračovat. Zachránci jsou ve válce lékaři, chirurgové, ale my rozhodně ne.
Tak to je. A každý den přibývají další a další. Každý den někoho zachráníme. Někdy jednoho, jindy čtveřici či pětici. A nemusí jít vždy o výměnu. Někdy stačí k propuštění zajatců i pouhá lidská prosba.
Dávno už jsme přestali počítat, kolika lidem jsme pomohli. Jenom jsme je ale osvobodili... před válkou nezachránili, pokud se rozhodnou v bojích pokračovat. Zachránci jsou ve válce lékaři, chirurgové, ale my rozhodně ne.
A.cz: Proslýchá se, že jste si za několik měsíců získal u proruských separatistů velkou autoritu a dokonce i důvěru... stejně jako v ukrajinské společnosti. Jak se vám podařilo vybudovat respekt obou válčících stran?
Těžká otázka. Jeden z důstojníků v Kyjevě mně dal přezdívku "šílený generál s ocelovými koulemi". Neuráží mě to. A možná to i vystihuje podstatu naší práce.
Jako šéf ukrajinského Důstojnického sboru jsem si nějakou tu autoritu získal už dříve. Nikdy nechytračím, nepodvádím a držím vždy slovo. Ať se děje cokoliv, tak jednám čestně a mluvím pravdu. Dokonce i tehdy, když je to ukrajinské vládě, anebo té doněcké či luhanské velmi nepříjemné. Pokud mučí a zabíjejí lidi? Tak jim jednoduše říkám, že je mučí a zabíjejí. A že jsou to zločiny.
Často přitom riskuji život, dokonce mě při výměně zajatců i zajali... tahle práce pro mě může kdykoliv znamenat konec... nemusím se vrátit.
A.cz: O kolika popravách a mučení zajatců víte?
... (dlouhá pomlka)... k mučení zajatců se při výsleších uchylují Ukrajinci i separatisté. Bohužel. A popravy? Ty se odehrávají jen na doněcké straně.
O tom, že rovněž ukrajinská armáda popravuje zajatce, nemám informace. Ani náznaky o tom, že se ukrajinská armáda něčeho podobného dopouští. O množství poprav máme představu, ale čísla uvádět nemohu a ani nechci.
A.cz: Popište mi charaktery a motivy proruských separatistů.
Jsou mezi nimi důstojníci, ale i veteráni z Afghánistánu. Snaží se o samostatnost a možná i demokracii v Doněcku či Luhansku - tak to alespoň říkají. Nechtějí už více hrát hry s ukrajinskými oligarchy.
Separatisté mají už oligarchů plné zuby a jsou jejich nesmiřitelnými odpůrci - na život a na smrt. Jak my říkáme - přejedli se jich až po hrdlo.
Stejné sny a tužby lidé dávali mimochodem najevo i na Majdanu. A teď si trochu zaspekuluji: Rusko podporuje separatisty a Západ naopak ukrajinský stát. Jednu spekulaci považuji za velkou a tu druhou naopak za malou. Už tahle moje věta ale v sobě skrývá nesmiřitelný rozpor.
A.cz: Jak se vám například jeví jeden z nejtvrdších vůdců proruských separatistů Igor Bezler?
Vždy když překračuji linii válečné fronty, jsem beze zbraně a ukazuji vojákům či ozbrojencům rozpřažené holé ruce. A vždy mě mají obě strany těch dvě stě či tři sta metrů na mušce či v optickém zaměřovači. Ty obličeje lidí, kteří na mě míří, pokaždé dobře vidím... a oni mohou kdykoliv zmáčknout spoušť svých zbraní.
Výsadkář, zkušený plukovník s německými i ukrajinskými předky. Považuje se za ruského důstojníka, avšak jeho rodina - matka - žije na Ukrajině. Věří, že Ukrajina by neměla existovat. A jestli ano, tak jen jako malá gubernie ve velkém ruském impériu. V každém případě o tom neustále hovoří a Ukrajinu považuje za jakési vzniklé nedorozumění. Takový stát by podle něj ani neměl existovat. Zároveň je nesmiřitelným nepřítelem všech ukrajinských oligarchů.
A.cz: Když už hovoříme o charakterech - v diskusní show ukrajinské televize jste vašeho premiéra Arsenije Jaceňuka označil za slabého, bezradného a unaveného "vůdce", jenž by udělal nejlépe, pokud by rychle odešel.
Vždy když překračuji linii válečné fronty, jsem beze zbraně a ukazuji vojákům či ozbrojencům rozpřažené holé ruce. A vždy mě mají obě strany těch dvě stě či tři sta metrů na mušce či v optickém zaměřovači. Ty obličeje lidí, kteří na mě míří, pokaždé dobře vidím... a oni mohou kdykoliv zmáčknout spoušť svých zbraní.
Za těch tři sta metrů chůze dostanu vždy alespoň pětkrát strach. Proč bych se měl tedy tajit s názorem, že Jaceňuk je velmi slabým premiérem a že škodí naší zemi?
A.cz: Má podle vás podíl na válce v Ukrajině?
Možná víte, že Ukrajinci Jaceňuka přezdívají "králíkem". A králík není v očích Ukrajinců zvířetem, z něhož by šel strach či by mělo u ostatních respekt a autoritu.
Jeho chování přímo kopíruje chování králíka. Možná je dobrý ekonom, ale jako premiér nemá ve válce právo plakat v parlamentu, prosit ho, hrát s ním jeho intriky, vyhrožovat, že položí funkci... on musí zemi řídit, spravovat ji a v době války i chránit.
Při ohrožení země nemá premiér nárok na rodinu, kamarády, odpočinek na plačtivé emoce. On je přece prvním z ministrů Ukrajiny. A Jaceňuk? Chová se jako pubertální dívka. Ano, je unaven, ale také slabý, protože nebyl nikdy silný... nebojuje za Ukrajinu, jen si neustále na vše stěžuje. Měl by proto odejít. Čím dříve, tím pro Ukrajinu lépe.
Pokračování rozhovoru čtěte ZDE: NATO nás obelhalo a zradilo
