Kyjev/Moskva (od našeho spolupracovníka) - S proruskými separatisty na východě Ukrajiny nebojují jen vládní síly. Armádu země, která balancuje na pokraji (nejen) ekonomické propasti, dotují i prostí Ukrajinci.
Podle novináře a jednoho z předních aktivistů hnutí Armija SOS (Armáda SOS) Jurije Kasjanova by bez pomoci občanské společnosti nemalá část ukrajinských vojáků bojovala bez neprůstřelných vest a uniformy.
Za poslední měsíce hnutí ukrajinským bezpečnostním silám předalo okolo 600 neprůstřelných vest, tři stovky vysílaček a 100 přístrojů pro noční vidění. Od Ukrajinců na to vybralo více než tři miliony hřiven (zhruba pět milionů korun). "Až nyní vznikají národní ozbrojené síly a vlastně i Ukrajina jako stát," říká Kasjanov v rozhovoru s Aktuálně.cz.
Aktuálně.cz: Jak vznikl nápad založit hnutí Armija SOS? Co je jeho hlavním cílem?
Myšlenka založit hnutí Armija SOS je jednoduchá a zřejmá: pokud Ukrajina fakticky nemá armádu, neboť ta je rozkradená a fakticky zlikvidovaná jako silová struktura, tak musí existovat někdo, kdo poskytne pomoc našim vojákům, příslušníkům silových struktur v tomto těžkém válečném období.
Armija SOS je neformální organizace aktivistů, je to doslova občanská iniciativa. My fakticky zastupujeme společnost, národ, který dnes přímo financuje, zásobuje ozbrojené síly vším, co potřebují. Kromě zbraní a munice.
Lidé vidí naši práci, svěřují nám své peníze, přinášejí potraviny, mycí prostředky, uniformu, obuv… vše, co je potřeba. A my buď přímo nakupujeme za svěřené prostředky potřebné věci, výbavu, výstroj, nebo dopravujeme náklad vojákům v první linii.
Kdo vlastně ukrajinské armádě pomáhá? Jsou to spíš prostí Ukrajinci, nebo bohatší podnikatelé?
Ukrajinské armádě, jednotkám Národní gardy a dalším silovým strukturám dnes pomáhají všechny části společnosti: podnikatelé i obyčejní občané. Někdo pošle deset tisíc dolarů a víc, někdo 100 hřiven (asi 170 korun – pozn. redakce). Každá částka je důležitá, jakákoliv pomoc – ať už finanční, materiální, nebo i vhodná rada – je potřeba.
Armádě velmi pomáhají také obyvatelé vychodoukrajinských regionů. Přináší jim potraviny, stany, spací pytle a také je informují o pozicích ozbrojenců.
Co konkrétně vozí hnutí Armija SOS ukrajinským vojákům?
Na první linii vozíme nejrůznější náklad - různé druhy výstroje, ale ne zbraně. Nepomáháme "naslepo", víme, co konkrétně potřebují na různých kontrolních stanovištích.
Jedná se o neprůstřelné vesty, přilby, uniformy, vojenské boty, maskovací oblečení a sítě, vysílačky, svítilny, přístroje pro noční vidění. Ale také léky, stany, tuny potravin, elektrické generátory.
Není nebezpečné jezdit s humanitární pomocí přímo do konfliktu? V jakých místech vojákům pomáháte?
Jezdit k první linii je vždy nebezpečné. Někdy ozbrojenci ostřelují naše aktivisty z minometů, někdy z pěchotních zbraní.
Na některá kontrolní stanoviště se lze dostat pouze obrněným transportérem nebo vrtulníkem – a to my děláme. Dříve i nyní jsme byli prakticky na všech kontrolních stanovištích a základnách okolo Slavjansku a Kramatorsku. Dovážíme náklad také do okolí Luhansku.
Dostali jste se někdy během svých cest na frontu do kontaktu nebo sporu s proruskými ozbrojenci?
S proruskými ozbrojenci a ruskými teroristy jsme se nesetkali. Při takovém setkání by nám hrozila smrt, protože jsme pro ně stejní nepřátelé jako ukrajinští vojáci. A my je také považujeme za nepřátele.
Jak vás přijímají ukrajinští vojáci? Jak moc je pro ně vaše pomoc důležitá?
K aktivistům, kteří jim pomáhají v první linii, se ukrajinští vojáci chovají velmi dobře. Oni naši pomoc velmi potřebují. Pokud by nebylo pomoci aktivistů, ukrajinské společnosti, armáda by byla částečně bosá a nahá, neměla by dostatek potravin, nebyla by vybavena prostředky individuální ochrany, komunikační technikou nebo navigací.
Je - nebo byla - podle vás protiteroristická operace ukrajinské vlády úspěšná? Podaří se vládním silám v dohledné době militantní separatisty porazit?
Protiteroristická operace probíhá úspěšně. Alespoň tak úspěšně, jak může probíhat operace proti deseti a půl tisícům ozbrojenců, z nichž polovina přišla ze zahraničí a jimž různým způsobem pomáhá vláda sousedního státu. Až nyní vznikají národní ozbrojené síly a vlastně i Ukrajina jako stát.
Kromě špatného zabezpečení armády úspěšnému provedení protiteroristické operace brání (nekvalitní) velení. Lidé, kteří náhodou získali generálské hvězdičky v tu dobu, kdy ukrajinská armáda prakticky neexistovala a my jsme neplánovali s nikým bojovat.
Mimo to, k úspěchu protiteroristické operace v žádném případě nenapomáhá nedůsledná politika nejvyššího vedení státu – není možné seriózně bojovat s agresí a zároveň sedět za jednacím stolem s vrahy našich vojáků.
