Když Abdughufurové loni na konci prosince zničehonic zavolala její matka, dcera neskrývala nadšení. Bylo to velmi dlouho od doby, kdy ty dvě spolu mluvily naposledy. Zatímco Abdughufurová v roce 2017 utekla do Austrálie do města Adelaide, její matka zůstala v Číně. Obě jsou Ujgurky.
Jenže videohovor se záhy změnil v hrůzu, když Abdughufurová spatřila na mobilním displeji matku v poutech, jak sedí vedle čínského policisty. Ten Abdughufurové začal pokládat jeden dotaz za druhým. Žena mu musela sdělit citlivé osobní údaje, například včetně čísla svého australského řidičského průkazu.
Krátce po telefonátu obdržela Abdughufurová hlasovou zprávu od matky. "Ti lidé po tobě půjdou," dozvěděla se z ní.
Uighurs fled persecution in China. Now Beijing’s harassment has followed them to Australia. https://t.co/4hUZIIa8uw
— The Washington Post (@washingtonpost) February 8, 2019
Od té doby o matce neslyšela. Zbytek nejužší rodiny, tedy otec a bratr, se nachází v převýchovných táborech v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang.
Před těmito tábory se mladé ženě podařilo utéct, klid ale nenašla ani v Austrálii. Stejně jako mnoho dalších Ujgurů tu čelí výhrůžným hovorům a zprávám z Číny. Nejčastěji se tak děje přes čínskou komunikační aplikaci WeChat.
Trik s balíčkem
Postup bývá podobný jako v případě Abdughufurové. Na druhé straně se objeví neznámý člověk, který se většinou představí jako čínský úředník. Často po Ujgurech chce prozradit třeba čísla cestovního pasu nebo informace ohledně víz.
Jindy zase Ujgurům po telefonu oznámí, že jim přišel balíček na čínskou ambasádu v Austrálii a mají si ho přijít vyzvednout. Deník The Washington Post, který svědectví Ujgurů přinesl, se na čínské velvyslanectví v Canbeře obrátil s prosbou o vyjádření, ale neúspěšně.
Když si Ujguři v Austrálii chtějí dopisovat s příbuznými v rodné zemi, často musí psát v kódech. Například místo slova "tábor" používají "nemocnice" nebo "škola", popsal pro britský deník The Guardian muž pod přezdívkou Alim.
Neděje se to jen v Austrálii
Podle Ujgurů v Austrálii se tlak Číny zvýšil v posledních měsících ruku v ruce s tím, jak nabraly na síle demonstrace muslimské menšiny. Jeden z největších protestů, který vyjadřoval nesouhlas s tím, jak Čína nakládá s Ujgury, proběhl v Austrálii loni v březnu. "Po protestu v Canbeře dostávaly telefonáty i děti, které už se narodily tady," říká sedmatřicetiletý Ujgur Adam Turan.
Přesto není špehování a nátlak něco, co by toto turkické etnikum zažívalo poprvé. Jeden z Ujgurů, který do Austrálie uprchl už před několika lety, si vzpomíná na návštěvu Číny v roce 2005. Tehdy mu tam údajně nabídli, že pokud se stane špehem uvnitř australské komunity Ujgurů, zařídí mu čínské úřady plat ve výši průměrné mzdy v Austrálii.
Obdobnou nabídku měla dostat i jedna Ujgurka v roce 2011. Obě osoby si z bezpečnostních důvodů přály zůstat v anonymitě.
Michael Clarke, který se v canberrské Národní bezpečností škole zabývá postavením menšiny Ujgurů, se domnívá, že se situace netýká jen Austrálie. Podle něj sleduje Peking i Ujgury v dalších zemích, například Kazachstánu nebo Turecku.
Ujguři, kteří žijí v Austrálii, se navíc obávají, že svým útěkem ještě zkomplikovali situaci zbytku rodiny v Číně. "Protože žijeme tady, tak oni trpí," myslí si Adam Turan, podle kterého hlasité protesty Ujgurů v Austrálii vedou k tomu, že jsou příbuzní těchto lidí v Číně zatýkání a v některých případech i zabíjeni.
Austrálie už loni na podzim, podobně jako třeba Spojené státy, vyzvala Čínu, aby detenční tábory pro Ujgury zavřela. Čínské úřady však tvrdí, že muslimskou menšinu drží v táborech pod záminkou boje proti terorismu. Loni v říjnu vláda tyto kempy dokonce legalizovala. Ti, kterým se z táborů povedlo utéct, hovoří o drsných podmínkách, mučení i propagandistických praktikách.
