Pasadena - Zásoby pitné vody se rychle tenčí, a pokud lidé rychle nezjistí, kolik jí v podzemních rezervoárech zbývá, mohou být v blízké budoucnosti nepříjemně překvapeni.
Satelity amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), které po deset let sledovaly gravitační vlivy na sedmatřicet největších podzemních zásob sladké vody, totiž odhalily alarmující úbytky u třetiny z nich.
Ohrožení žízní se relativně akutně týká stovek milionů lidí.
Podzemní rezervoáry vznikají tisíce let, a jejich obnova skrze dešťovou vodu a tající sníh je tedy ve srovnání s lidskou spotřebou nepoměrně pomalejší.
V osmi případech navíc lidé podzemní vodu čerpají, aniž by ji ekosystém dokázal jakkoliv doplňovat. To znamená, že je vyschnutí neodvratné.
Experti NASA navíc varují, že nedokážou ani hrubě odhadnout, kolik vody lidem v pásu od Indie přes Čínu až po Spojené státy a Francii zbývá.
"Dostupná fyzikální a chemická měření nám na to prostě nestačí," vysvětluje na stránkách NASA výzkumník z laboratoře Jet Proplusion v americké Pasadeně. "Vzhledem k tomu, jak rychle vyčerpáváme podzemní vodní rezervoáry, je nezbytné vytvořit celosvětovou iniciativu a zjistit, kolik vody zbývá."
Úbytek podzemních zásob pitné vody je způsoben populačním růstem a z něj pramenících nároků na zemědělské zavlažování, zástavbu a těžební činnost.
"Situace je skutečně kritická," potvrdil deníku The Washington Post odborník NASA a vedoucí hydrologický výzkumník Jay Famiglietti z Kalifornské univerzity.
Přes 35 % lidské spotřeby pokrývá podzemní voda
Podzemní voda v současné době pokrývá 35 procent spotřeby lidské populace.
Úbytek v přírodních rezervoárech by mohl v první vlně kriticky destabilizovat severozápad Indie, Pákistán a severní Afriku, což jsou regiony, jež jsou na podzemní vodě prakticky zcela závislé.
Největší úbytek byl zaznamenán na Arabském poloostrově, kde je na podzemní vodě závislých 60 milionů lidí.
Musíme dát hlavy dohromady a vymyslet, jak s podzemní vodou zacházet, protože nám dochází
"Podzemní voda ale ubývá po celém světě, zásoby nejsou nekonečné. Musíme dát hlavy dohromady a vymyslet, jak s podzemní vodou zacházet, protože nám dochází," shrnul hydrolog Famiglietti.
Pro měření použila NASA dva satelity GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment). Ty od roku 2003 do roku 2013 sledovaly jemné změny v gravitačním poli - čím víc vody v rezervoáru, tím větší gravitace na satelity působila. Téměř dva roky pak badatelé nasbíraná data vyhodnocovali.
"Tohle byla úplně první šance zjistit, k jakým změnám v těchto obřích rezervoárech dochází," potvrdil Washington Postu hydrolog z Oregonské státní univerzity, který se výzkumu neúčastnil, a mohl tedy přispět nestranným názorem odborníka.
