Tuvinci mají Putina za Čingischána. Ve velkém odjíždějí do války, aby vydělali peníze

Jan Gazdík Jan Gazdík
19. 9. 2022 6:16
Tuva je nejizolovanějším regionem Ruska: do hlavního města Kyzylu se lze dostat jen letadlem nebo jedinou dálnicí. V počtu padlých vojáků ve válce na Ukrajině ale drží jedno z předních míst v Ruské federaci, hned za Dagestánem a Burjatskem. Ruskojazyčný opoziční server Meduza oslovil šamany a buddhisty, na něž se rodiny vojáků obracejí s prosbou o pomoc.
Městský hřbitov v Kyzylu, hlavním městě Tuvinské republiky.
Městský hřbitov v Kyzylu, hlavním městě Tuvinské republiky. | Foto: Aktuálně.cz / Vladimir Sevrinovsky / Medusa / www.meduza.io

Vojenskou službu na kontrakt považují Tuvinci, ale i občané dalších izolovaných či zaostalých oblastí Ruské federace za nejjistější způsob, jak uniknout chudobě. Mnohdy za cenu nejvyšší. Například ruský gardista a regionální šampion v judu Vladimir Šabalin byl pohřben spolu se svou matkou, která nepřežila zprávu o smrti syna.

Počet padlých Tuvinců úřady zamlčují. Z jednoduchého důvodu: aby z místních nevyprchalo nadšení z války na Ukrajině.

"Doporučuje se zveřejňovat naopak něco radostného. Třeba vojáka ve speciálně šité, padnoucí uniformě, nicméně se smutnýma očima, kterého vozí sem a tam po celé Tuvě a fotí se s ním. Je ale viditelně smutný, musí mu být z toho všeho velmi těžko," říká Naděžda Antufjevová, která jako jediná systematicky shromažďuje informace o mrtvých krajanech. Každé jméno doprovází stručnými informacemi o zesnulém nebo jeho příbuzných.

"Voják, o němž Naděžda hovoří, se jmenuje Mergen Dongak," vysvětluje korespondent serveru Meduza.io Vladimir Sevrinovskij. Po ruském ministrovi obrany Sergeji Šojguovi jde o druhého Tuvince, který získal titul Hrdina Ruska.

Mergen Dongak se právě proto stal v Tuvě hlavní reklamní tváří "zvláštní vojenské operace", jak Kreml říká válečnému tažení na Ukrajině. Dongak zachránil zraněného velitele své čety, když ho vynesl pod palbou z přední linie bojů. Sám se pak ujal velení jednotky a donutil protivníka k útěku, zní oficiální verze.

Billboardy s Hrdinou Ruska Dongakem jsou téměř všude podél silnic. Spolu s hlavou Tuvinské republiky uděluje při slavnostních či sportovních akcích ceny zápasníkům a pronáší krátké blahopřejné projevy. Téměř nic nepřipomíná "zvláštní vojenskou operaci". Dokonce i její symbolika zmizela - jen na sanitkách občas zabliká písmeno Z.

Chudý kraj

Tuva má mnoho společného s republikami severního Kavkazu - moc nepsaných zákonů, klany a lásku k boji.

Dalším důležitým společným rysem je chudoba. Z celého Ruska je Tuva oblastí, kde na počet obyvatel žije nejvíce lidí pod její hranicí, konkrétně 34,1 procenta. A pod hranicí extrémní chudoby 6,8 procenta lidí. Průměrný měsíční příjem dosahuje v Tuvě 20 041 rublů (v přepočtu 8155 korun). V hodnocení příjmů je tak Tuva v Rusku až na posledním, 85. místě.

V roce 2015 vzniklo proto v Tuvě velké armádní cvičiště a vojenské město. Byla pro něj zformována 55. samostatná motostřelecká brigáda, známá pod neoficiálním názvem Černý leopard. Pomocníkem jejího velitele se stal buddhistický láma.

"Šlo o nejsrozumitelnější sociální výtah," vzpomíná Eres Kara-Sal, bývalý poslanec Nejvyššího Churalu, který je parlamentem republiky. "Až šedesát tisíc rublů (zhruba 24 600 korun - pozn. red.) měsíčně je v našem regionu opravdu mimořádný plat. Nikdo ale nepředpokládal, že přijde skutečná válka."

Tuvinské úřady propagovaly brigádu Černý leopard jako způsob vytváření nových pracovních míst. "Řekli nám, že náš význačný krajan, ministr obrany Sergej Šojgu - jediný člověk, který se z Tuvy prosadil i v nejvyšších postech Ruska -, nám tak pomáhá. Většina Tuvinců jásala," vzpomíná Eres Kara-Sal.

Šojgu jako reinkarnovaný vojevůdce Sübedej

Sergej Šojgu je stále velkou pýchou mnoha Tuvinců. Jeho portréty zdobí výškové budovy a mnohé další objekty v centru metropole Kyzyl. Dlouhé městské nábřeží podél veletoku Jenisej je pojmenováno po jeho otci, tajemníkovi Tuvinského regionálního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Kužugeta Šojgua.

Bojového ducha Tuvinců úřady podněcují rovněž odkazem na autoritativní vojevůdce. Ruský prezident Vladimir Putin je mnohými Tuvinci považován za reinkarnovaného Čingischána, sjednotitele mongolských kmenů. Šojgu je tak obdobně považován za Čingischánova nejbližšího vojevůdce Bagatura Sübedeje. Tuvinci ho mají za svého krajana - Tuva leží na jižní Sibiři, u hranic s dnešním Mongolskem.

Bývalý etnograf a politický stratég Boris Myšljavcev pro Meduzu říká, že to byl právě on, kdo přišel ve volební kampani strany Jednotné Rusko s obrazem Putina-Čingischána. "Zpočátku mi to připadalo jen jako vtipný nápad. Ale líbilo se mi to. Pak se toho kreativně chopil a dotáhl to do konce místní ideolog Kaadyr-ool Bičeldej. Zajímalo by mě, koho dnes chtějí komu podrobit? Ukrajinu Čingischánovi?"

V posledním půl roce spojuje Tuvu a Kavkaz ještě další rekord: počet vojáků padlých ve válce na Ukrajině. Z každých sto nasazených vojáků zemřelo nejméně 29 Tuvinců - bez započítání pohřešovaných a těch, jejichž smrt nezaznamenaly veřejně dostupné zdroje. Na počet obyvatel Tuvy, kterých je 307 930, jde i tak o nejvíce mrtvých vojáků mezi ruskými regiony.

Oficiální portál vlády Tuvy informoval ještě na jaře téměř každý den o tamních vojácích, kteří zemřeli ve válce na Ukrajině. Současně se v regionu konaly "vlastenecké kulturní pořady" na podporu války.

Hlava republiky například 6. dubna na centrálním náměstí Kyzylu slavnostně doprovázela skupinu 34 dobrovolníků odjíždějících na Ukrajinu. Hrála k tomu dechová kapela a čest jim vzdával kordon malých dětí. Na "Dnu vítězství" nad nacistickým Německem 9. května pak sbor příbuzných vojáků zazpíval píseň "Neexistuje vyšší hodnost než matka vojáka", a to rusky i tuvinsky.

Na městském hřbitově v Kyzylu.
Na městském hřbitově v Kyzylu. | Foto: Aktuálně.cz / Vladimir Sevrinovsky / Medusa / www.meduza.io

Avšak v srpnu, o pouhé tři měsíce později, se na oficiálních webových stránkách už neobjevují ani kondolence rodinám padlých na Ukrajině. V Tuvě přitom dnes téměř neexistují žádné jiné zdroje zpráv, svobodný tisk tu zmizel dokonce dříve než v Moskvě či dalších regionech Ruska, poznamenává Meduza.

Nové dobrovolníky na ukrajinskou frontu také už eskortují bez oslav. "Čekala jsem na svůj let a procházela se poblíž letiště," vzpomíná Taťjana Vereščaginová, vedoucí historického muzea v pětitisícovém městě Turan. "Kolem pochodovala jednotka asi čtyřiceti mužů. Nesměřovali ale k terminálu, minuli ho. Odvedli je stranou k velkému dopravnímu letadlu."

Manželský pár, který se vracel z letiště, se pak Vereščaginové svěřil: "Byli jsme se podívat na našeho zetě. Jsou to dobrovolníci."

Naši předci vypálili Kyjev, říká šaman

Nejvyšší šaman Ruska Kara-ool Dopčun-ool sedí u své svatyně ve starém křesle s rukama složenýma na hrudi. Jeho prsty zakončují dlouhé zakřivené nehty. Vysvětluje, že "těmito drápy se zatíná do rakovinových buněk, bakterií a virů, které pak vyhazuje z okna".

Šaman Dopčun-ool při provádění reportéra míjí soukromou přijímací místnost s portréty Putina, Šojgua či Sübedeje a vchází do svého kabinetu. U vchodu jsou zavěšeny hlavy zvířat - medvědů, vlků a jelenů.

Kabinet nejvyššího šamana Ruska Kara-ool Dopčun-oola.
Kabinet nejvyššího šamana Ruska Kara-ool Dopčun-oola. | Foto: Aktuálně.cz / Vladimir Sevrinovsky / Medusa / www.meduza.io

Mezi kožešinovými artefakty visí mnoho nejrůznějších předmětů jako meč, dřevěné masky, třístrunná balalajka… Připnuty jsou i desítky moderních fotografií mladých Tuvinců ve vojenské uniformě.

"Chlapci bojují na Ukrajině od prvních dnů," vysvětluje nejvyšší šaman. "Někteří se už vrátili a přinesli fotografie. Jde o velmi silnou ochranu! Kulka pak jen projde kolem nich." Někdy ale místo vojáků přicházejí podle šamana manželky, otcové či matky.

"Už Čingischán a jeho vojevůdce Sübedej dobyli a vypálili Kyjev, aby se pak obrátili na Západ, na Evropu. Ve druhé světové válce osvobodil bratr mého otce kapitán Kečil-ool se svými kavaleristy Ukrajinu, za což získal titul Hrdina Sovětského svazu," svěřuje se s hrdostí šaman.

Až po uši v dluzích

Všichni obyvatelé Tuvy ale válku nepodporují. Mladého právníka a blogera Ajana, který si nepřál zveřejnit své příjmení, prý zpráva o invazi na Ukrajinu šokovala. Začal proto psát na sociální síť Instagram protiválečné příspěvky. Po přijetí nových represivních zákonů v Rusku ale své apely odstranil. S krajany přesto i nadále komunikuje.

"Lidé neměli na napadení Ukrajiny svůj názor, takže přijali hned ten první, který byl po ruce: o 'denacifikaci a preventivním úderu', což jsou putinovské formulace. Teď už je těžké přesvědčit je o pravdě. Věří tomu, čemu chtějí věřit. Tedy že existují fašisté, kteří musí být zabiti, a že jejich děti zemřely na Ukrajině pro spravedlivou věc," vysvětluje Ajan.

Právník obyčejné Tuvince, kteří podporují invazi na Ukrajinu, neobviňuje. Má je za oběti intenzivní ruské propagandy. "Pokud většina žije na pokraji chudoby a nemá přístup ke kvalitnímu vzdělání, tak odkud se má vzít jejich kritické myšlení?" ptá se.

Vinu dává místním ideologům a politikům, kteří oslavují válku a posílají do ní své krajany. "Propaganda říká, že mrtví Tuvinci hrdinně položili své životy za vlast. Ale kde je naše vlast? Kde je Tuva a kde je Lysyčansk?" říká s poukazem na ostřelované ukrajinské město. "Tisíce kilometrů od sebe."

Ajan přiznává, že v mládí, stejně jako mnoho Tuvinců, podporoval vládu v Kremlu a ve volbách hlasoval pro Putina. Dokonce se rozhodl ke smluvní službě v armádě. Rozčarování z diskriminace národnostních menšin však bylo obrovské. Tuvinci byli například jen kvůli své národnosti nuceni se každý den svlékat. Prý v obavě, že si ze lžic vyrábějí ostré nože.

"Vznikaly tak neustálé konflikty, takže jsme v reakci na ponižování dávali nakonec za pravdu jejich absurdním předsudkům."

Se xenofobií se Ajan pravidelně setkával i po odchodu z armády. Kamkoli přišel, všude narážel na stereotypy. "Pokud jsem Tuvinec, tak přece musím mít nůž ukrytý ve spodkách nebo ponožkách. A jestli si Tuvinec chce pronajmout byt ve velkém městě, tak mu řeknou, že ho pronajímají jen Slovanům," popisuje některé příklady.

Znepokojuje ho, že kvůli válce se předsudky o "sibiřských Asijcích" jen množí. Nyní bývají mimo jiné spojeny se zločiny spáchanými ruskou armádou.

Ještě více ho ale trápí marné a opakované apely příbuzných, aby neodcházeli dobrovolně do války. "Co jste zapomněli v cizí zemi?" ptají se. Jenže manželky dobrovolníků podle něj namítají: "Jsme až po uši v dluzích, půjčkách, mikropůjčkách. Běž tedy do té války vydělávat peníze."

Nebýt tolik rozšířené chudoby, tak by podle Ajana mnohem méně Tuvinců riskovalo své životy za 200 tisíc rublů měsíčně (v přepočtu 78 993 korun). Avšak ani těm, kdo si na Ukrajině vydělají válkou, nepřinášejí peníze často radost. "Někteří kluci se vracejí se zraněním a dostanou odškodnění tři miliony, ale najednou nevědí, co po prožité válce dál. Začnou pít a své peníze bez rozmyslu marnotratně utrácet," dodává právník.

Video: Pád Doněcku by byl začátkem konce války, říká zpravodaj Martin Dorazín

„Ztráta Doněcku by byla pro Rusko taková rána, že se z toho pravděpodobně nevzpamatují a nejspíš by to znamenalo začátek konce války,” říká Dorazín. | Video: Daniela Písařovicová
 

Právě se děje

Další zprávy