Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ve středu zopakoval, že nesouhlasí s přijetím Švédska a Finska do NATO. Dodal, že se země ani nemusí namáhat posílat do Ankary delegaci, protože s nimi nyní nechce jednat. Takto ostře proti přijetí skandinávských zemí nevystupuje ani Chorvatsko. Jeho prezident Zoran Milanović se nechal slyšet, že požádá chorvatského zástupce v NATO, aby hlasoval proti. Tamní vláda to ale odmítá s tím, že prezident zastává proruské postoje.
"Turecko má pocit, že Finsko a Švédsko chtějí vstoupit do NATO kvůli své bezpečnosti, ale neberou v potaz bezpečnostní otázky Turecka," vysvětluje pro deník Aktuálně.cz Karolína Lahučká, analytička Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Oficiálním důvodem, proč Turecko nechce severské země do aliance vpustit, je jejich postoj vůči Kurdům. Švédsko financuje kurdské jednotky v Sýrii a obě země nechtějí vydávat příslušníky této menšiny, které Ankara považuje za teroristy, zpět do Turecka.
Strana kurdských pracujících (PKK) je v Turecku, ale i v USA nebo Evropské unii považována za teroristickou organizaci. Snaží se vytvořit vlastní kurdský stát a v posledních letech otevřeně mluví o sesazení Erdogana. Turecko ale za teroristy považuje i další kurdské organizace. Kvůli boji s PKK má Erdoganova vláda už několik let vojáky i v iráckém a syrském pohraničí, které sousedí s jihovýchodním Tureckem, obývaným velkou kurdskou menšinou.
Ve Švédsku žije na 100 tisíc Kurdů a ve Finsku asi 15 tisíc. V Turecku jsou dlouhodobě diskriminováni a Erdoganův režim poslal mnoho z nich do vězení, včetně poslanců. Mezi více než 30 lidmi, jejichž vydáním do Turecka Ankara podmiňuje souhlas s rozšířením NATO, je mimo jiné dlouholetý bojovník za svobodu slova v Turecku Ragip Zarakolu, uvedla turecká nezávislá agentura Bianet.
Situace navíc připomíná rok 2009, kdy si Erdogan podmiňoval jmenování nového šéfa NATO Anderse Rasmussena tím, že Dánsko musí zrušit kurdskou televizní stanici, připomíná Jonathan Eyal, ředitel britského think-tanku RUSI. Rasmussen nakonec jmenován byl a o rok později zmíněná stanice opravdu zanikla.
Vyjednávání a kompromis
Severské státy nicméně doufají, že se jedná o nedorozumění, které budou moci snadno vyřešit. Švédský ministr financí Mikael Damberg v pondělí prohlásil, že jeho země bere všechny hrozby spojené s terorismem velmi vážně. "Všechny nejasnosti vyřešíme diplomatickou cestou," dodal.
"Myslím, že všichni očekávají, že po dlouhých jednáních na to Turecko kývne. Turecko se asi neodváží jejich vstup vysloveně vetovat. Erdogan ani slovo veto nikdy nepoužil," upřesňuje Lahučká. Naopak se podle ní země snaží situaci využít jako příležitost k prosazení vlastních zájmů.
Souhlasí s ní i další odborníci. "Řada jeho požadavků ohledně PKK je pro Turecko typická. Ale k tomu, aby se Erdogan takto postavil Americe, ho vedou i vnitropolitické důvody. (Turecká) ekonomika je v troskách a jeho popularita je na historickém minimu," říká Eyal. Také šéf NATO Jens Stoltenberg uvedl, že Ankara rozšíření aliance nezablokuje. Přestože přijetí nových zemí musí schválit všechny členské státy.
Turecko se potýká s obrovskou inflací, která vystoupala už na 67 procent. Pro Erdogana je to obzvlášť velký problém, protože ho příští rok čekají volby. Americká stanice CNN připomíná, že současný turecký prezident před volbami často používá "siláckou" rétoriku, díky které získá větší podporu lidí.
"Erdogan se bude snažit získávat politické body doma tím, že hodnota Turecka ve světě stoupá a Turecko je právě díky němu světovým hráčem. Zemí, která je slyšet a může rozhodovat," míní Lahučká. Současná krize na Ukrajině zemi i jejímu prezidentovi podle ní hraje do karet.
Sankce za prodej zbraní
"Od doby, kdy začala válka na Ukrajině, se v Turecku dveře netrhnou a najednou tam všichni politici jezdí a jednají," dodává analytička AMO. Erdogan podle ní spoléhá na to, že získá zahraniční investice, které pomohou znovu rozjet tureckou ekonomiku.
USA a další západní státy totiž na Turecko v roce 2020 uvalily sankce kvůli nákupu ruských zbraní. USA navíc v reakci na turecký nákup ruského systému protiletadlové obrany S-400 zrušily tureckou účast v programu stíhaček F-35. Právě i to se nyní může stát obsahem vyjednávání o přijetí Finska a Švédska do NATO. Naznačil to ostatně samotný prezident. "Nepodpoříme ve vstupu do NATO ty, kdo na Turecko uvalují sankce," prohlásil Erdogan v pondělí.
Druhá nejsilnější armáda NATO má silný zbrojní průmysl, vyrábí například drony Bayraktar, momentálně ale nemůže sehnat součástky, vysvětluje Lahučká. Tím trpí celý průmysl, což ještě zhoršuje ekonomickou situaci v zemi.
Klíčem k celému problému mohou být i vztahy Turecka a Spojených států. "Prezident to téměř jistě vidí jako možnost, jak vyřešit problémy s už stálými členy NATO, hlavně s administrativou amerického prezidenta Joea Bidena, který si Erdogana drží od těla," myslí si Asli Aydıntaşbaşová z think-tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR).
Erdogan ve středu oznámil, že o rozšíření NATO by měl jednat turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu se svým americkým protějškem Antonym Blinkenem v rámci takzvaného turecko-amerického strategického mechanismu. Prezident doufá, že se mu povede Washington přinutit, aby mu povolil nakoupit modernizované stíhačky F-16.
