Bangkok (od našeho zpravodaje) - Jedni říkají, že hlas odevzdaný ve víkendovém referendu pro návrh nové thajské ústavy znamená cestu z krize, pro druhé je to naopak cesta do pekel.
Podle - armádou podporovaného - Surajuda Čulanonta mají pravdu ti první. "Považujeme novou ústavu za schválenou obyvatelstvem a chceme ji do konce srpna předložit králi, aby s ní souhlasil," prohlásil v televizi po nedělním, historicky prvním thajském referendu.
Pro ústavu se nakonec vyslovilo téměř 58 procent hlasujících, oznámila v pondělí Ústřední volební komise.
Zastánci nového základního zákona thajské monarchie argumentují především potřebou obnovit v zemi standardní poměry, neboť od loňského zářijového převratu se země řídí provizorní ústavou.
Tu předchozí, z roku 1997, prohlásila Rada pro národní bezpečnost (CNS) v čele s vůdcem puče generálem Sonthim Boonyaratkalinem za neplatnou.
Výhrady k návrhu
Odpůrcům návrhu na nové ústavě naopak vadí celá řada věcí počínaje tím, že by de facto zpětně legitimizovala převrat, a konče údajným zvýšením pravděpodobnosti jeho opakování.
Předkládaný návrh vypracovala armádou jmenovaná komise a k výsledkům její práce má výhrady celá řada odborníků.
Za krok zpět v porovnání s minulou ústavou je vedle zmiňované klauzule o amnestii pro pučisty považován například článek, který stanovuje, že ze 150 senátorů jich bude napříště voleno jen 76. Zbytek má jmenovat komise složená ze soudců a úředníků.
Pravomoci senátorů přitom vzrostou, neboť budou nově moci odvolávat premiéra. Premisa o veškeré moci pramenící z lidu je tak zpochybněna.
"Ústava je nejvyšším zákonem v zemi, lidé se ale na její přípravě vůbec nepodíleli," upozorňuje například doktor Prinya Thaewanarumitkul z právnické fakulty univerzity Thammasat v Bangkoku.
To je v ostrém protikladu s širokým konzultačním procesem, který předcházel přijetí minulé ústavy, považované všeobecně za nejdemokratičtější a k občanské společnosti nejvstřícnější, jakou kdy Thajsko mělo.
"Nerovný boj"
Už předvolební průzkumy veřejného mínění naznačily, že návrh nejspíše projde. Stačí k tomu prostá většina odevzdaných hlasů.
Vláda, která v posledních dnech vedla masivní kampaň ve prospěch přijetí ústavy, slíbila, že pokud bude ústava schválena, uspořádá v prosinci parlamentní volby, po nichž by se armáda opět měla stáhnout do ústraní.
"Říkají, že když ústava projde, politická krize zmizí. To ale jednoduše není pravda," řekl minulý týden v Bangkoku Aktuálně.cz jeden z mluvčích kampaně Hlasujte proti (Vote No) Sombat Boongamanong z nevládní organizace Mirror Art Group.
Připustil nicméně, že ústava zřejmě bude schválena. Vláda pro to podle něj udělala, co mohla: "Jsou připraveni svážet lidi k urnám v autobusech, dali příkazy všem guvernérům v provinciích a odpůrcům neposkytli v médiích žádný prostor. Je to nerovný boj."
Ve stínu uniformy
Thajsko zažilo od přijetí první ústavy v roce 1932 více než dvě desítky pučů. Po přijetí té poslední (tedy té regulérní z roku 1997, nikoli přechodné z loňského října), která byla už šestnáctou v pořadí, vliv armády na politiku výrazně klesl.
Opětovně zaktivizovala generalitu až politická krize, do níž se Thajsko dostalo v loňském roce, kdy tehdejší premiér Tchaksin Šinavatra ztratil v důsledku svého zjevně korupčního jednání důvěru veřejnosti.
Vojenský převrat konaný pod heslem očisty thajské politiky veřejnost nejprve uvítala, postupem času se ale u lidí začaly objevovat pochybnosti ohledně čistoty úmyslů hlavních lídrů puče, zejména poté, co řada generálů usedla do čela velkých státních podniků.
Negativní reakce vyvolala i série kroků vládnoucí junty směřující k omezení politických a občanských svobod v zemi včetně svobody slova.
Barma číslo dvě? Kdepak
Poslední v sérii znepokojivých zpráv bylo nedávné oznámení generála Sonthiho, že uvažuje o kariéře v politice, až na konci září odejde do výslužby.
"Měl by odejít. Je nebezpečné, aby lidé jako on zůstávali v politice," domnívá se Sombat Boongamanong. Katastrofické předpovědi některých znepokojených pozorovatelů, že by se Thajsko nakonec mohlo vydat cestou sousední Barmy, kde vojenská junta vládne nepřetržitě od roku 1962, ale zásadně odmítá.
"Žádná další Barma nebo Čína z nás být nemůže, na to jsme už urazili příliš velký kus cesty. Naši lidé by vojenskou vládu dlouhodobě nestrpěli a armáda to ví. Jde jen o to nenechat je napáchat příliš mnoho škod."
