Od našeho zvláštního zpravodaje - "Jé, vy jste Češi. Tak to musíte jít dál, používáme českou technologii a vaříme podle české receptury," říká sládek Jurij. Přichází i ředitel pivovaru Volodymyr Šemenkov. Jako první ukazuje raketu Grad, která před měsícem přilétla na silnici před budovou a vyhloubila do ní kráter. Vybila všechna okna a poškodila místnost, kde se pivo vaří.
Taková je realita Chersonu. Ruská okupace sice skončila loni 11. listopadu, ale nepřítel zůstal na dostřel, na levém břehu Dněpru. Město je denně pod palbou, umírají lidé a padají domy. Z 330 tisíc předválečných obyvatel jich zůstalo jen padesát tisíc.
Ředitel Drofy Šemenkov je jedním z nich. "Na výbuchy si nezvyknete. Ale zvykli jsme si, že nikde není bezpečno, ani doma. Nervy pracují, špatně spím a jsem pořád unavený, ale naštěstí obchod funguje. Vaříme pivo pro celou Ukrajinu a daří se nám," vypráví.
"Když odpálí raketu, máte čas se schovat. Ale sem posílají dělostřelecké granáty a ty dopředu nevidíte ani neslyšíte. Až když spadnou. V napětí jsme skoro pořád, ale práce nás drží," říká sládek Jurij.
Cherson je pustý a vylidněný jako zóna po apokalypse. Ticho v ulicích a zpěv ptactva střídají zvuky přilétajících ruských granátů a ukrajinské protivzdušné obrany. Otevřené jsou jen ty obchody s potravinami, které Rusové zrovna nezasáhli.
Velké nákupní centrum shořelo po dopadu ruských raket S-300, sousední supermarket zasáhlo před dvěma týdny ruské dělostřelectvo. Zemřeli tam zákazníci i zaměstnanci obchodu. Školy nefungují, ale dětí je tu stejně málo. Rodiny s dětmi většinou odešly.
Kaváren a restaurací je otevřeno jen pár. Mezi nimi Café Greenhouse, kde se reportéři Aktuálně.cz setkávají s důstojníkem ukrajinské armády Dmytrem Pletenčukem. Ten popisuje, jak Rusové z druhého břehu město terorizují. "Dopoledne je většinou klid, pálit začínají kolem třetí a pak nejvíc večer. Jednou za dva týdny je palba intenzivní, to vždy zemře mnoho lidí," říká Pletenčuk.
Cherson by mohla zbavit krveprolévání očekávaná ukrajinská protiofenziva, pokud by se podařilo ruské vojáky vytlačit z levého břehu. "To samo o sobě ale nestačí. Musejí odejít i z Krymu, protože odtamtud mohou dostřelit na město," tvrdí voják.
Odmítli jsme, a tak přišli vojáci
Ředitel pivovaru Drofa Šemenkov se v rozhovoru vrací k ruské okupaci. Říká, že i když je současné ostřelování hrozné, tak by neměnil a nechtěl by dobu okupace vrátit. "První dva týdny po příchodu Rusů jsme měli zavřeno, ale to všechny obchody a firmy ve městě. Všichni byli v šoku a nevěděli, co bude dál. Pak jsme znovu začali fungovat, ale normálně jsme platili ukrajinské daně a zákazníci nám platili v ukrajinských hřivnách," říká.
Zlom přišel v říjnu. "Dostali jsme nařízeno, že musíme přejít na ruské zákony a platit ruské daně. Odmítli jsme, takže za několik dní přišli do pivovaru vojáci s automatickými puškami. A s nimi několik místních lidí, zrádců. Nahnali nás do jedné místnosti a řekli, že přebírají pivovar. Naštěstí brzy poté přišla ukrajinská armáda a osvobození," vypráví Šemenkov.
Přišly ale jiné problémy. "Tři týdny jsme byli bez vody a elektřiny. Jeli jsme na generátor, ale jen na nutnou údržbu. Teď už naštěstí fungujeme normálně. Jsme však jeden z mála takových podniků ve městě. Jinak tu moc práce není a nejsou ani lidé, protože se bojí, když Rusové pořád střílejí," dodává ředitel.
Absolutní ticho
Na náměstí Svobody, kde v době okupace demonstrovali odvážní obyvatelé města s ukrajinskými vlajkami a 11. listopadu tady pak vítali ukrajinské vojáky po útěku Rusů, je všechno zavřené. Funguje jen malý stánek s kávou.
Budova regionální správy Chersonské oblasti (obdoby českého krajského úřadu) je také prázdná. Z boku ji zasáhl ruský granát a zdivo se vyvalilo ven, takže je zvenku vidět zelená malba na stěnách a lustry v místnosti ve třetím patře.
Naproti před kinem se zalepenými okny se fotografují zaměstnankyně pošty s ukrajinskými vlajkami. Jinak je v centru absolutní ticho, občas se zdálky ozvou výbuchy.
Nedaleko náměstí se reportéři potkají s fotografem Alexandrem Korňakovem. Ten je cosi jako kronikář dějin Chersonu. Roky fotografuje, co se tady děje. I okupaci a současnou zkázu města, která přichází z levého břehu Dněpru. "K vodě se nesmíte ani přiblížit. Číhají na druhé straně a pálí po všem, co se hne. Posílají i drony. Dněpr je nyní v Chersonu zapovězené a velmi nebezpečné místo," říká fotograf.
Proč město tak rychle padlo do ruských rukou? "Ráno 24. února začala invaze a už odpoledne jsme viděli a slyšeli ruské kolony tanků a vojenské techniky. V Chersonu na rozdíl od jiných měst téměř nebyla armáda, byla přesunuta jinam. Vojáci deváté brigády kladli odpor, ale neměli šanci," vypráví muž.
A vzpomíná na to, jak Rusové kradli. "Chodili do bytů, hlavně brzo ráno, a brali všechno," říká Korňakov. O tom hovoří i ředitel pivovaru Šemenkov. "Ve městě byla jedna známá rybí restaurace, spojená s podnikem na zpracování ryb. Rusové tam sebrali úplně všechno, zbyly jen podlaha a stěny."
Dokud jsou však Rusové na protějším břehu, normální život se nevrátí. "Bude těžké je dostat, mají tam mnoho vojáků," říká důstojník Pletenčuk. "Doufáme, že očekávaná protiofenziva povede tímto směrem. Protože takto nelze žít donekonečna," přeje si fotograf Korňakov, který také vzpomíná, že kdysi pracoval sedm měsíců v Česku. "Byla to první země, do které jsem jako mladý vycestoval," směje se. Plánuje, že se do Česka zase podívá, ale až budou Cherson a Ukrajina úplně svobodné.
