(Od naší zpravodajky) "Přestěhovala jsem se sem před deseti lety z Vratislavi a byla to hrůza. Slzely mi oči, neviděla jsem létat žádné ptáky. Teď je všechno lepší, nemůžeme si stěžovat," říká Jolka. V čase oběda se prochází s kočárkem čtvrtí, kterou svírá elektrárna a důl. Zbytek historického města leží o kus dál, jihovýchodním směrem.
Jolčin muž pracuje v povrchovém lomu. Kamarádka, která ji na procházce doprovází, měla dřív místo v elektrárně, teď je zdravotní sestrou ve zdejší nemocnici.
"Nevím, co by lidé dělali, kdyby těžba skončila. Pracuje tam spousta lidí nejen z Bogatynie, ale i dalších měst v okolí," shoduje se Jolka s druhou ženou. Myslí si, že právě to teď po Polsku požaduje česká vláda - okamžitě a navždy přestat dolovat. "Je to politická věc. Myslím, že nám chtějí důl zavřít, abychom my pak museli nakupovat české a německé uhlí. Nedávají nám čas na přípravu," říká přesvědčeně Jolka.
Varšava chce v Dolním Slezsku, v bezprostřední blízkosti české a německé státní hranice, těžit hnědé uhlí do roku 2044. Důlní jáma by se v té době měla dostat až těsně k silnici, která odděluje Liberecký kraj a Polsko. To vyvolává odpor na několika frontách: obyvatelé českých obcí Uhelná a Václavice si stěžují na ubývající zásoby pitné vody, hluk a prach. Česká vláda je zase přesvědčená o tom, že polské úřady při povolování další těžby nepostupovaly správně a nezohlednily dopady na životní prostředí.
Podala proto na Polsko žalobu, kterou svým nezávazným stanoviskem podpořila i Evropská komise. Soudní dvůr EU pak nařídil těžbu okamžitě přerušit, dokud se tribunál nedobere konečného verdiktu.
Ten zatím nepadl a zubatá rypadla žlutozelených strojů se dál zakousávají do země stovky metrů pod úroveň okolního terénu. "Co se týká přerušení těžby, tak to není možné udělat ze dne na den. Celý region to ohrozí ekologickou katastrofou. Došlo by k destabilizaci a sesuvům půdy na českou stranu a řeka Nisa by se mohla rozlít do důlní jámy," říká v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz ředitel dolu Sławomir Wochna, zástupce těžařské společnosti PGE (Polska Grupa Energetyczna). Tu většinově ovládá polský stát.
Další argument vychází z toho, že na dodávkách zdejší suroviny je závislá elektrárna Turów v městečku Bogatynia. Dovážet odjinud nedává podle těžařů smysl a turbíny by se bez fungujícího dolu zastavily za pouhé tři dny.
Podle PGE by tak dočasné uzavření dolu a elektrárny znamenalo jejich trvalou likvidaci a ohrožení dodávek elektřiny. "Evropská komise ovlivnila energetickou bezpečnost Polska," je přesvědčený Wochna.
Hádky o vodu
"Sledujeme ten spor na sociálních sítích, je to legrační. Těží se tu odjakživa a najednou je problém?" smějí se další dvě ženy, které postávají na chodníku v Bogatyni. Jedna z nich čeká na mikrobus, který ji odveze na směnu do práce. To pro obě znamená do Čech. Na fungování dolu a elektrárny jsou však závislí členové jejich rodin.
Celkem na obou místech pracuje asi pět tisíc lidí a PGE podle vzorce "každý zaměstnanec má ženu a dvě děti" dochází k závěru, že po přičtení všech dodavatelských firem a dalších navázaných podniků by konec Turówa znamenal ekonomickou pohromu pro 80 tisíc lidí zdejšího regionu.
"My za to nemůžeme, že se Češi s Poláky hádají. Hrozně se bojím, že důl zavřou," říká žena jménem Ela. S mužem Gregorem a synem sedí na venkovních schodech jednoho z domků, jakých je na ulici pojmenované po slavném polském literátovi Adamu Mickiewiczovi spousta. Že těžba bere někomu v Česku vodu? "To je možné, ale my potřebujeme práci," namítá.
Jinde jsou vůči argumentům, které zaznívají zpoza státní hranice, dokonce skeptičtí. "Na dvorcích v Hrádku nad Nisou mají bazény, to je trochu zvláštní, když jim tolik chybí voda," říkají dvě v Česku pracující Polky.
82 procent větrů
Ředitel dolu Wochna a další zástupci PGE uspořádali v srpnu v Turówě setkání hned s několika českými novináři. Záměrem bylo ukázat jim postupující práce na asi kilometr dlouhé podzemní bariéře, která by měla zastavit případný odtok podzemní vody ze svažujícího se podloží na českém území. O jejím účinku ale čeští hydrogeologové pochybují - obávají se, že voda kvůli příliš hluboké těžbě bariéru podteče.
Uhlí se tu doluje opravdu z hlubin. Už nyní je cesta na úbočí důlní jámy dobrodružnou projížďkou offroadovým vozem. V budoucnu by se její dno mělo dostat až do hloubky 30 metrů pod hladinou moře.
"Není technicky možné, že voda z Česka stěnu podteče, je tam jílovitá půda," říká bez bližších podrobností technický ředitel dolu Rafał Skorupiński, který reportéry do jámy doprovází. Je tu jako doma, doslova. Jak se svěřuje při cestě zpět k budovám, kde sídlí lokální vedení PGE, celá jeho rodina v dole pracuje už po několik generací.
Odmítá i další námitky obyvatel na české straně, například přílišný prach a hluk. Celkem 82 procent větrů tady podle něj vane směrem do Polska. "A tam jsou zábrany," reaguje na dotaz, jestli tedy tyto nepříjemnosti neškodí lidem v Bogatyni.
Místní se shodují, že oproti minulým rokům je tišší a méně špinavá i uhelná elektrárna. "Bloky elektrárny Turów jsou přizpůsobeny požadavkům Evropské unie na nejlepší dostupnou technologii, takzvanému BAT," zdůrazňuje ředitel dolu Sławomir Wochna.
Rozhovory se zástupci PGE i místními vzbuzují dojem, jako by pro budoucnost regionu existovaly jen dvě možnosti: uhlí, nebo katastrofa. V sousedním Německu i Česku lidé často namítají, že důl Turów je ošklivou ranou na jinak nádherné okolní přírodě podhůří Jizerských hor. Že už po několika desítkách let možná nastal čas s ní skoncovat a brát větší ohled na životní prostředí. Na polské straně hranice ale převládá pragmatismus.
Jak přejít od uhlí k zeleným zdrojům
Je pravda, že Polsko teď uhlí potřebuje. Při výrobě elektřiny spoléhá na jeho spalování z více než tří čtvrtin. Když letos v květnu vypukl požár v největším polském hnědouhelném dole Belchatów, pomohla udržet dodávky elektřiny odběratelům mimo jiné posílená výroba v jiných uhelných elektrárnách, včetně Turówa.
Ten vyrobí asi pět procent polského proudu. Podle expertů na energetiku by přesto bez elektrárny nedošlo k výpadkům dodávek, ačkoliv by zastavení těžby nejspíš zvýšilo ceny uhlí, uvádí server WysokieNapiecie.
Se zmírněním dopadů zavírání dolů, podporou lokálních firem nebo využitím zelených zdrojů elektřiny mají členským státům EU pomoci peníze z Fondu spravedlivé transformace Evropské unie. Ty si mají rozdělit uhelné regiony, které se potýkají s řadou problémů kvůli postupnému nebo plánovanému útlumu těžby. Jde například o nová pracovní místa nebo možnosti rekvalifikace někdejších důlních zaměstnanců.
Největší část z balíku 450 miliard korun, který je určený na pomoc regionům při přechodu od fosilních paliv k ekologičtějším alternativám, dostane právě Polsko. Region kolem Turówa a Bogatynie z něj ale neuvidí nic. Důvodem je právě prodloužení těžby hnědého uhlí i po roce 2030 a otevření nové jednotky v turówské elektrárně, jak již dříve Aktuálně.cz potvrdila mluvčí Evropské komise Veronika Favalliová.
Ředitel dolu Wochna s takovým vysvětlením zásadně nesouhlasí. "Fond spravedlivé transformace, přičemž tady je nejdůležitější to slovo 'spravedlivé', by měl spočívat v plynulém přechodu z jedné situace do druhé. Je nespravedlivé, že by finanční prostředky měly do zdejšího regionu směřovat teprve po zastavení těžby a likvidaci dolu," tvrdí.
Spory s Českem
Konkrétní plán co s Turówem, až těžba bude opravdu muset skončit, PGE nemá. "Je možné, že by tu v budoucnu vznikla přečerpávací elektrárna (speciální typ vodního zdroje, pozn. red.). Plynová tu být nemůže, protože schází potrubí o potřebné šířce," vyjmenovává Krzysztof Masiuk z tiskového oddělení PGE GiEK, části polského státního koncernu, která zodpovídá za fosilní zdroje. Právě plyn volí jako přechodové palivo na cestě k nízkoemisním zdrojům elektřiny řada provozovatelů uhelných elektráren v Česku.
Uhlí a Česko
Těžba hnědého uhlí v Česku nejspíš skončí mnohem dříve než v roce 2044. Firma Severní energetická je v dolování v lokalitách nedaleko Litvínova omezena územními limity, které naplní pravděpodobně za tři roky. Polostátní ČEZ v srpnu oznámil, že konec těžby uhlí plánuje nejpozději v roce 2038, na ještě dřívější termín se chystá Sokolovská uhelná. Největší zásoby suroviny stále uložené v zemi má Vršanská uhelná, která termín konce dolování ještě neoznámila.
Termín, kdy se v Česku nebude smět uhlí dále spalovat, musí určit vláda. Odborná komise loni doporučila rok 2038, ministři ale závazné rozhodnutí nepřijali.
Tuzemští provozovatelé dolů a elektráren se v poslední době uchylují ke stále dřívějším termínům konce těžby a spalování. Obávají se, že se dál nevyplatí. Důvodem jsou hlavně vysoké ceny povolenek, které si energetici musí pořizovat, aby do ovzduší mohli vypouštět skleníkové plyny, vznikající mimo jiné při hoření uhlí.
Debaty o nevýhodnosti elektřiny z uhlí ředitel polského dolu Wochna rovněž odmítá. "Zdali se uhlí v Turówu bude těžit a elektrárna se bude provozovat do roku 2044, rozhodne stát. Jestli já tomu věřím, nebo ne, nemá žádný vliv," uzavírá.
Za jakých okolností bude probíhat další těžba, by kromě rozsudku Soudního dvora EU mohla určit také mezivládní dohoda. Tu nyní dojednávají polská a česká vláda. Jedním z klíčových aspektů je příslib Varšavy přispět více než miliardou korun na zajištění dodávek pitné vody obcím podél česko-polské hranice nedaleko Turówa. Pokud skončí smírem, Praha slíbila evropskou žalobu stáhnout. Takové řešení je ale zatím v nedohlednu, napsal naposledy polský deník Gazeta Wyborcza.
