Bad Schandau / Wehlen / Hřensko (od naší zpravodajky) - Dělí je od sebe jen několik málo kilometrů. A spojuje řeka, která jejich obyvatele pravidelně vyhání z domovů. Česky Labe, německy Elbe.
Před měsícem voda ve stejný den zatopila české Hřensko i německé Bad Schandau a Wehlen. Svět pak obletěly obrázky, z nichž šlo jen stěží poznat, co je bylo fotografováno na české a co na německé straně hranice.
Po čtyřech týdnech už jsou rozdíly mezi Českem a Německem zase vidět. Zatímco z Čechů v Hřensku stále čiší rezignace a frustrace, saský Wehlen již týden znovu žije.
I v Bad Schandau, městě bezprostředně sousedícím s Hřenskem, jsou pyšní, jak letošní ničivou povodeň zvládli. A víc než o minulosti přemýšlejí o tom, jak nad vodou vyzrají příště.
"Brzy otvíráme!"
Stejně jako v Hřensku nebo ve Wehlenu, i v příhraničním městě Bad Schandau sahala voda z rozvodněného Labe minimálně do prvního patra, k příbytkům se nešlo dostat jinak než na lodích, nepřístupné byly obchody, hotely, hostince, bytové domy i radnice na břehu Labe.
"Tady už vám brzy zase uvaří náš šéf," hlásá teď plakát v okně bufetu Dietmar's Pausenservice, jen kousek od náměstí Bad Schandau. Ve vedlejším okně visí nápis "Děkujeme všem pomocníkům!".
Velký transparent "Říkáme díky" někdo pověsil i na zdejší kostel. Zóna před ním je přitom neprodyšně uzavřena - prostranství kolem kašny, kde jindy posedávají turisté, obsadily kontejnery na velkoobjemný odpad. Místo výletníků se to tu hemží muži v bílých ochranných oděvech.
Z luxusního pětihvězdičkového hotelu, filmaři vyhledávané Elbresidenz, vynášejí zničený inventář, který nákladní auta odvážejí kamsi za město. Jen jeho provozovatel odhaduje škody na pět až šest milionů eur.
Komplex přímo na břehu Labe je přitom stále ještě obehnán mobilní protipovodňovou stěnou. "Zábrany měli, jen je postavili moc nízké," vysvětluje Andreas Eggert, zdejší starosta. "Kdo mohl ale tušit, že stoletá voda přijde už po jedenácti letech?"
Zlomový rok 2002
I když se škody na majetku v příhraničním městě se 4000 obyvateli mohou vyšplhat k 50 milionům eur (aktuální odhady mluví o 47 milionech), obyvatelé Bad Schandau - alespoň drtivá většina z nich - nerezignovali.
"Všichni zas začínáme od nuly. A to je samozřejmě pro všechny velmi těžké - ekonomicky, ale i mentálně," přiznává starosta Eggert. "Pravda, máme vztek, že nás to postihlo znovu. Ale také jsme pyšní, protože jsme to opravdu skvěle zvládli. A taky cítíme naději, jelikož další pomoc je už na cestě."
V Bad Schandau totiž všechno srovnávají s velkou vodou v roce 2002. Už tehdy v něm "starostoval" Andreas Eggert.
"Stačí, abych na rok 2002 jen pomyslel, a vidíte? Už mi naskakuje husí kůže," ukazuje pokožku na svém předloktí.
Za posledních jedenáct let se podle něj změnilo skoro všechno. Přesnějšími předpověďmi - včetně těch ze sousedního Česka - počínaje, zkušenostmi s evakuací i popovodňovým úklidem konče. "Víme už třeba i to, že se voda znovu vrátí. A my teď musíme věci zařídit tak, aby nám v budoucnu působily ještě méně škod než teď."
Město už je například rozhodnuto, že kompletně přestaví zdejší školku. Stojí tak nešťastně, že ji voda zaplaví při každé větší povodni.
Stavět se bude, "ať to stojí co to stojí". "Celé zařízení musí příště zůstat kompletně suché. Na pozemku zůstaneme, ale už nám to nesmí zaplavovat šatny, ani jídelnu. Bude to určitě dražší než běžná oprava, ale vyplatí se to," věří badschandauský starosta.
Místo dřeva dlaždice
Také v sousedním Wehlenu napevno počítají s tím, že voda bude dříve či později město pustošit znovu. "Lidé se ale poučili, už po povodni 2002 použili úplně jiné postupy a technologie, když opravovali své vytopené domy," říká Eggertův kolega, starosta sousedního Wehlenu Klaus Tittel.
"Mnohem víc pracovali s dlažbou, betonem, nepoužívali už žádné dřevo. Prostě tak, aby se vytopené prostory daly jednoduše vysušit, uklidit. Proto jsou tentokrát o tolik nižší škody," vysvětluje. "V roce 2002 to bylo mnohem víc, možná nějakých 25 milionů eur," odhaduje.
Jeho slova potvrzuje italská cukrárna přímo na náměstí. Otevřela už po dvou týdnech. Po povodni tu není ani stopy. "Měli jsme strašnou spoustu pilných pomocníků," vysvětluje číšnice překvapeným zákazníkům. Nejen místní vědí, že v místech, kde stojí stoly, byl ještě před pár dny metr a půl špinavé vody.
"Tentokrát obchodníci neutopili veškerý inventář," vysvětluje Tittel rozdíl mezi povodní "tehdy" a "teď". "Nábytek nyní nevynášeli jen do vyššího patra, ale většinou odváželi úplně pryč," říká během interview, které se mimochodem namísto v kanceláři konalo v archivu radnice, plném věcí vynesených ze spodních pater radniční budovy.
Hned za hranicemi města stojí velká sportovní hala, kam lidé z Wehlenu sváželi věci už tři dny předtím, než je začalo ohrožovat Labe.
"Už nejsem za blázna"
"Ještě před pár lety jsem chodil od domu k domu a vždycky před povodní ukazoval, kam až voda asi dosáhne, které okno bude pod hladinou a které už ne," usmívá se Klaus Tittel. "Dívali se na mě tenkrát jako na blázna. Letos už jsem to takhle názorně demonstrovat nemusel," říká s tím, že se z náměstí - na rozdíl od povodně před jedenácti lety - teď všichni dobrovolně evakuovali.
I tady by se mimochodem mohli Češi od Němců učit. Také Hřensko vědělo o velké vodě s předstihem, rok 2002 ho přesto nepoučil.
"Dvacet čtyři hodin předtím, než se voda objevila na silnici ve vnitřním Hřensku, jezdili obecní policisté s tlampači a hlásili, že jim starosta vzkazuje, že přijde povodeň stejná jako v roce 2002," vypráví hřenský starosta Jan Havel. "Lidé tomu pochopitelně nevěřili, protože se ještě nic tak velkého nedělo. Stěhovat začali, až když viděli, že starosta vynáší nábytek. Někteří dokonce nestěhovali stejně."
"Asi dvacet lidí z obce domy neopustilo, já ten svůj ostatně taky ne," líčí měsíc po povodni Havel. "Z bytu jsem každý den vyjížděl na malém gumovém člunu přes restauraci k oknu a tam jsem pak přestoupil na velkou motorovou loď. Když to zatopilo i okno, musel jsem do lodě nastupovat z balkonu po žebříku."
Kde je pomoc pana Nečase?
Zatímco Němci za hranicí chválí, jak rychle se k nim po povodni dostaly první peníze, v Hřensku žádná euforie nepanuje. "Tohle má být podle pana Nečase ta nebyrokratická pomoc, co slíbil?" zlobí se majitelka jedné z restaurací na paní z pojišťovny, která s ní přišla sepsat protokol o škodách.
Spokojen s penězi není ani hřenský starosta. Pojišťovnám hrozí, že udělá průzkum spokojenosti mezi obyvateli obce a jeho výsledky zveřejní. Hlavou však kroutí i nad penězi, které Hřensko dostalo od kraje.
"Na účtě sice máme 14 milionů korun na prvotní povodňové škody, tyto peníze jsou ale určeny jen na úzce vymezené věci," upozorňuje Jan Havel. "Z kraje nám však chybí informace, jaké větší opravy bude a nebude hradit. Na opravy povodňových škod tedy zatím nemůžeme nikoho najmout. My na to nemáme, a kdyby je kraj nakonec neuhradil, strašně bychom se zadlužili," vypočítává starosta.
Pro srovnání - saská vláda vyčlenila na rychlou povodňovou pomoc pro postižené obce 30 milionů eur. Starostovi Eggertovi z Bad Schandau přišel už během povodně z Drážďan fax s dotazem, kolik peněz jeho město urgentně potřebuje, a ty potom také dostal.
"My místo toho, abychom něco dělali, vyplňujeme tabulky," zlobí se jeho hřenský protějšek Jan Havel. "A ještě k tomu teď čekáme, jak to dopadne s vládou."
Potíže s telefonem
Něco ale Bad Schandau s Hřenskem přeci jen spojuje. Během povodně nefungovalo ani na jednom místě telefonní spojení.
"Vždycky když přijde velká voda, zamrzne veškerá komunikace," upozorňuje starosta Jan Havel. "Vypadává tu proud, ohroženy jsou vždy i vysílače, hlavně ale nefunguje pevná síť, ani internet. Protože se zaplaví telefonní rozvodny," přitakává mu Andreas Eggert.
"Už 5. nebo 6. června mi kolega z Hřenska poslal mail, abych se mu ozval, který jsem ale dostal až 14. června," dodává.
To ve Wehlenu telefony tentokrát fungovaly. "Byl to ale skutečný boj, proto jsme na to také náležitě pyšní," vysvětluje šéf tamní radnice Klaus Tittel.
"Bitva o udržení spojení zaměstnávala tři dny hasiče i dobrovolníky," líčí. "Vstupy do budovy, kde je wehlenská telefonní rozvodna, byly zabarikádované pískem, padlo na to 4000 až 5000 pytlů. Uvnitř kolem zařízení nesměly být víc než 3 až 4 centimetry vody. Kdyby Labe stouplo ještě tak o půl metru, do stanice by nateklo větracími otvory a bylo by po všem," dodává.
