Podle Zimmta jde o obrovskou porážku Teheránu a jeho bezprecedentní oslabení na Blízkém východě. Zároveň potvrzuje, že íránské vedení před dvanácti lety nebylo jednotné v názoru na podporu Bašára Asada, neočekává ale, že by pád syrského režimu vyvolal nestabilitu v samotném Íránu. Zimmt působí jako analytik telavivského Centra íránských studií a je autorem knihy Uvnitř Íránu: stát a společnost v islámské republice.
Jak Izrael přijímá pád Asadova režimu?
V poslední době se vedla v Izraeli celkem intenzivní debata o Sýrii. Jestli máme upřednostňovat takzvaně ďábla, kterého známe - tedy Asada -, nebo jestli je lepší změna, která ovšem může přinést chaos a nebezpečí. S tím, jak se věci vyvinuly v uplynulých dnech a hodinách, bych řekl, že převládá v zásadě pozitivní názor, že kolaps Asada je pro Izrael příležitost. Příležitost oslabit vliv Íránu, který je pro Izrael dlouhodobě nepřítelem číslo jedna.
Sýrii samozřejmě čeká období nestability spojené s přechodem k nové vládě. Nebezpečí mohou představovat radikální džihádisté u hranice s Izraelem nebo nezabezpečené chemické zbraně ze syrských skladů. Ale řekněme, že převládá opatrný optimismus.
Írán platil za blízkého spojence syrského režimu čtyři desetiletí. Lze pád asadovské dynastie považovat za jednu z největších proher Teheránu na Blízkém východě?
Kolaps Asadova režimu je bezprecedentní ranou pro Írán. Nyní bude pro Teherán velmi těžké jakýmkoliv způsobem podporovat Hizballáh. Ztratil Sýrii, která pro něj představovala strategické území. Ztratil takzvanou strategickou hloubku, snížil se jeho geopolitický vliv na Blízkém východě. Regionální vliv Íránu je nyní výrazně menší v kombinaci s oslabením Hizballáhu a Hamásu. Asadův pád je ale, jak říkám, zdaleka nejtvrdším úderem.
Írán přes Sýrii zásoboval Hizballáh zbraněmi a veškerým vybavením. Je s tím definitivně konec?
S tím bych byl opatrný. Írán byl a bude velmi vytrvalý s podporou svých klientů a spojenců, včetně Hizballáhu. V krátkodobé perspektivě si ale myslím, že přes Sýrii nebudou schopni cokoliv dopravit, protože všechny hraniční přechody mezi Sýrií a Libanonem jsou v rukou rebelů. Nevylučuji, že se o něco pokusí, ale v tuto chvíli nemají moc šancí na úspěch.
Je možné, že Asadův kolaps může nějakým způsobem rozkolísat i režim v Íránu?
To si nemyslím. Především íránská opozice je slabší, než byla syrská. A íránský režim bude nyní ještě tvrdší, aby zabránil třeba jen náznakům toho, k čemu došlo v Sýrii. Nepřipustí jakýkoliv náznak nestability ve světle syrského vývoje.
Mluví se o tom, že když v roce 2012 naplno propukla v Sýrii občanská válka, íránské vedení se hádalo o tom, zda má smysl Asada podporovat. A tehdejší lídr Hizballáhu Hasan Nasralláh údajně hájil stanovisko, že je třeba Asada vojensky podržet. Je to pravda, nebo mýtus?
Je to pravda, jsou k tomu k dispozici hodnověrné, potvrzené informace. Tehdejší íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád se vyjádřil v tom smyslu, že vojenská podpora Asada jsou vyhozené peníze, protože stejně dříve nebo později padne. Debata ale skončila rozhodnutím nejvyššího vůdce Alího Chameneího, který řekl, že Sýrie je pro Írán životně důležitá a je třeba tam Asada udržet. Dlouho to vypadalo, že se Íráncům tato strategie držet Asada u moci za každou cenu vyplácí.
Syrská opozice ale využila příhodné situace. Izraelci oslabili Írán a Hizballáh a Rusko válčí na Ukrajině. Tentokrát, i když se možná Íránci chystali intervenovat, byl vývoj příliš rychlý a prostě to nestihli.
Panuje v Íránu zklamání, že Rusko neudělalo pro záchranu Asada víc?
Určitě, ale ještě větší zklamání tam panuje z faktu, že syrská armáda prakticky přestala bojovat. Vlastně se vzdala bez odporu. V posledních dnech jsem si pročítal íránské noviny a zpravodajské servery. Dokonce i ty konzervativní, které jsou velmi loajální vůči režimu v Teheránu, psaly, že pokud syrská armáda ustupuje bez boje, pak Írán ani Rusko nemají co nebo koho zachraňovat. Zklamání z ruského rychlého opuštění Asada tam je, ale všem je jasné, že Moskva stejně nemohla situaci zachránit.