reklama
 
 

Spí na betonu, jí sušenky. Atomový superman z Fukušimy

30. 3. 2011 18:15
Přečtěte si, jak vypadá běžný den lidí, kteří se snaží odvrátit jadernou pohromu

Fukušima (Japonsko) - Každý den v osm večer se neútulný prostor v jedné z budov japonské elektrárny Fukušima zaplní lidmi. Bíle a modře oděné postavy s maskami na obličeji si mezi sebou vyprávějí, jaký byl právě skončený den.

V jednu chvíli začnou všichni v místnosti tleskat a volat: "Gambaro!" Rituál se opakuje den co den, už skoro tři týdny.

"Gambaro" znamená něco jako "Jedeme dál!" Na společných setkáních se tak povzbuzují technici, kteří se v troskách nukleárního kolosu snaží odvrátit jadernou katastrofu.

Celý svět je zná jako "hrdiny z Fukušimy". O jejich každodenním boji s tavícím se jádrem ale až dosud nikdo nic nevěděl.

Teprve teď se objevil člověk, který ho novinářům v Japonsku deatilně popsal. Je jím Kazuma Jokota. Inspektor jaderné bezpečnosti, jenž s takzvanou padesátkou statečných - podle počtu energetiků v jednotlivých směnách - ve Fukušimě strávil celkem pět dní.

Dvanáctihodinová směna

Uvnitř kolabující elektrárny je momentálně asi 400 lidí. Pracují dvanáct hodin denně.

Den hrdinů z Fukušimy začíná kolem šesté ranní. Část z nich má za úkol chladit poškozené reaktory, další se snaží odčerpávat radioaktivní vodu z budov, v nichž se reaktory nachází.

Protože chybějí vhodné nádrže, co chvíli řeší, kam kontaminovanou vodu dát. Přímý kontakt s ní je přitom velmi nebezpečný: tři techniky museli lékaři ošetřit poté, co při kladení kabelů šlápli do radioaktivní louže.

Každou hodinu může navíc přijít povel, že se energetici musejí z elektrárny Fukušima evakuovat. Kvůli zvýšené radiaci, jako ostatně už několikrát.

Konzervy a crackery

Když se nad Fukušimou setmí - což bývá někdy mezi pátou a šestou večerní, pracovní den končí. Ani potom ale na techniky nečeká nic zvláštního.

K večeři mají instatní rýži či nudle a kuře nebo rybu z konzervy, k snídani 30 crackerů a zeleninový džus.

"Jí se v tichosti, všichni mlčí," popisuje Kazuma Jokota. Jen občas si prý někdo posteskne, že by k jídlu mohlo být něco lepšího.

Ještě minulý týden se Hrdinové nemohli ani pořádně napít; na příděl dostávali denně jen 1,5 litru vody.

Minulou středu však do Fukušimy dorazila pomoc, od té doby má každý nárok na jednu láhev navíc.

Plakat je zbytečné

V budově, vzdálené asi kilometr od reaktoru 1, se večer všichni uloží ke spánku. "Spí všude, kde je místo," popisuje televize CNN. V konferenčních místnostech, na chodbách i na zemi u schodiště.

Aby se jim do těla nedostala radiace z betonové podlahy, balí se do speciálních přikrývek s příměsí olova. Strach z ozáření je ale velký, někteří proto raději usnou opření o zeď.

"Vypadají unaveně," přiznává v rozhovoru pro CNN Jokota.

A není divu. Jak připomíná americká televizní stanice, "padesátka statečných" nebojuje jen s radioaktivitou a tvrdými životními podmínkami v jaderném kolosu. Vypořádat se musejí i s vlastními, ryze osobními tragédiemi.

"Mé rodiče spláchla tsunami, pořád nevím, kde jsou," napsal jeden z energetiků v e-mailu.

"Plakat je zbytečné," uvedl jiný. "Jestli jsme teď v pekle, jediné, co můžeme udělat, je plazit se směrem k ráji."

autor: Zuzana Kleknerová | 30. 3. 2011 18:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama