Išinomaki (Japonsko) - Kacuhiro Suzuki už nevěří nikomu. Holiči z Išinomaki, jednoho z nejponičenějších japonských měst, vzalo zemětřesení a následná vlna tsunami skoro všechno.

Spolu s ostatními sousedy skončil ve škole, kde po otřesech o síle 9 stupňů Richterovy škály zřídili evakuační centrum, píše v reportáži z místa britský list Guardian. První tři dny tam nebylo co jíst - o jediný banán se dělilo i několik lidí.

Kacuhirovi to ale nevadilo. Byl rád, že přežil.

Všechno se zlomilo až o pár dní později. Když přišel navštívit místo, kde stál jeho zničený dům.

V domě byl totiž zloděj. Vzal si Kacuhirovy osobní věci a to, co našel v rodinné kapličce. Do domu se dostal po stejném žebříku, po němž tam lezl jeho majitel. Ukrást stačil i šekovou knížku a kartu do banky.

"Můj smysl pro důvěru je zničen stejně jako tahle země," řekl Kacuhiro Suzuki listu Guardian.

Rabování opuštěných domů

Případy rabování se v katastrofou zmítaném Japonsku množí. Jen ve zdevastované prefektuře Mijagi, kde Kacuhirovo město leží, registruje policie za uplynulých deset dní 250 krádeží.

Tento chlapec přežil devět dní v troskách | Foto: Reuters

Odcizené věci stály v přepočtu 2,1 milionu korun.

"Zloději rabují v domech, které jsou opuštěné a nikdo v nich teď nežije," řekl deníku Telegraph Hironori Kodašima, zástupce velitele policie v přístavu Kamaiši v provincii Iwate.

Krade se ale nejen tam; v oblastech zničených tsunami se množí případy nelegálního vybírání bankomatů, kradení benzínu z aut, rabování v zavřených obchodech.

Policie v Mijagi už kvůli tomu posílila hlídky o 100 mužů.

Zoufalí lidé v zoufalé době

Když policisté pachatele přistihnou, nezřídka zjistí, že jde o člověka, který by za normálních okolností nikdy neloupil. Má hlad, tak krade jídlo. Chce odvézt rodinu pryč, ale nemá jak zaplatit benzín.

Většina Japonců, proslulých klidem a pevnými postoji, však pro něco takového nemá pochopení. "Ano, je mi jich líto, ale zločin je zločin," říká Jošinori Sato, radní z Išimaki.

Děti v evakuačním centru ve městě Minamisanriku se radují z lampy. Dostali ji v rámci humanitární pomoci poté, co při zemětřesení přišly o střechu nad hlavou. | Foto: Reuters

Množící se krádeže krom toho ještě více stresují ty, kteří trpí v evakuačních centrech. Podle agentury Kjódó jich je kolem 380 000, včetně 100 000 dětí.

V jedné místnosti provizorních ubytoven ve školách, tělocvičnách, sportovních halách a na úřadech se tísní i 700 lidí.

Řada z nich má k dispozici jen pár metrů čtverečních. Nemají dostatek jídla, pití ani léků, není si jak zatopit.

Trauma na celý život

Nouze je hrozná, přiznala Guardianu traumatizovaná Eda Macumi, která se do základní školy v Išimaki utekla schovat se svou tříletou dcerkou. "Viděla jsem, jak se tu lidé prali o sušenku," vzpomíná.

Edin dům - nebo spíš to, co z domu zůstalo - stojí hned naproti evakuačnímu centru. Mladá žena se do něj ale bojí.

"Když tam musím, poprosím někoho, aby se díval z okna," vysvětluje. "A i tak potom běžím, abych tu byla co nejrychleji zpátky," říká.

"Přežila jsem tohle zemětřesení a tsunami a jsem stále naživu. Nemůžu teď umřít jen proto, že tam venku bude nějaký kriminálník."