Nick Deocampo, zakladatel prvního gay a lesbického filmového festivalu na Filipínách a autor řady mezinárodně oceněných snímků se sociální tématikou (Oliver, Revolutions happen like refrains in a song, Ynang-Bayan a mnohé další) přicestoval do Prahy, aby zasedl v hlavní porotě festivalu Jeden Svět.
Když vzpomíná na to, jak se v mládí vyrovnával se svou odlišnou sexuální orientací, dostávají se do hry i tehdejší stísněné politické poměry v jeho vlasti.
"Já jsem své první filmy natočil ještě za dob diktatury Ferdinanda Marcose a pochopitelně to nebylo nijak snadné. Otázka sexuální represe (v mých snímcích) velize úzce souvisela s vojenskou represí, která tehdy na Filipínách existovala," popisuje slavný filmový režisér, který se v poslední době věnuje především pedagogické a kurátorské činnosti.
Růžová je dobrá
Mezi jeho nejvýraznější organizační počiny z poslední doby rozhodně patří příprava prvního gay a lesbického festivalu na Filipínách, přehlídky se sugestivním názvem Růžový festival (Pink Festival).
Deocampo, jehož filmy se s úspěchem od 80.let promítaly na G&L festivalech po celém světě, ale doma zůstával dlouho po všech stránkách menšinovým umělcem, vysvětluje, jak se tento nápad zrodil.
"Majitel nového kina v prominentní manilské čtvrti Ayala mě před několika lety oslovil, jestli bych tam nechtěl dělat kurátora. Napadlo mě, že by toho šlo využít k uspořádání prvního filmového festivalu s gay a lesbickou tématikou."
"Vlastník obchodního domu, ve kterém se kino nachází, mi ale kladl na srdce, ať se výrazy gay a lesba neobjevují v samotném názvu filmové přehlídky. Přišel jsem tedy s nápadem pojmenovat to jednoduše Růžový festival. To se všem líbilo, a tak bylo rozhodnuto."
Církev říká ne
Pink Filmfest má za sebou už čtyři ročníky a jak se zdá, jeho budoucnost je (jak jinak?) růžová.
Horší už je to se samotným zrovnoprávněním homosexuálů na Filipínách, kde se přes 90 procent obyvatel hlásí ke katolické víře a kde si církev dodnes udržela významný vliv na věci veřejné. To v praxi znamená, že si žádný z vysoce postavených politiků nedovolí zpochybňovat výklad tradičních rodinných hodnot, který předkládá Vatikán.
Španělsko, které v 16. století Filipíny na katolickou víru obrátilo, přitom dnes ve své zemi umožňuje osobám stejného pohlaví uzavírat manželské svazky. Na samotných Filipínách se podle Deocampa něco podobného rozhodně nedá čekat.
"Ani náhodou," říká. "Stejně jako legalizace potratů. Pro většinu filipínských homosexuálů to ale není tak zásadní téma. Zatím se bojuje především o ekonomické zrovnoprávnění."
Otázka homosexuálních sňatků je prý i pro samotnou filipínskou gay a lesbickou komunitu v tuto chvíli něčím naprosto vzdáleným a je považována v podstatě za "západní fenomén".
"Na Západě už si gayové právo na důstojnou práci vybojovali, mají solidní zaměstnání, a tak se jejich boj přenesl do sféry rodinného zázemí," vysvětluje Deocampo a dodává. "Na Filipínách jim ale sociální podmínky v podstatě neumožňují hledět za horizont dennodenního boje o zajištění obživy."
Jen si nerozhněvat Boha
Na první pohled by se přitom nezasvěcený pozorovatel snadno mohl domnívat, že gayům a lesbám na Filipínách pšenka jen kvete.
"Někdy to vypadá až tak, že v téměř každém televizním nebo rozhlasovém programu vystupují homosexuální účinkující," říká Nick Deocampo.
"Připadá mi, že je v tom plno prostopášnosti, a někdy s nostalgií vzpomínám na to, jak jsme si dřív, když byly horší časy, museli své právo na vyjádření vlastní identity opravdu zasloužit."
Svět televizní zábavy ale zakrývá mnohem drsnější realitu, kde lidé s menšinovou sexuální orientací často nemohou sehnat práci, protože na dané místo "nehledají lesbu, ale ženu" (zdokumentovaný případ). Právě na základě podobných zkušeností se aktivistům nedávno podařilo přimět skupinu zákonodárců k předložení návrhu antidiskriminačního zákona.
JEDEN SVĚT
Filmy o sexuálních menšinách
V chapadlech
- 5.3. 20:00 Světozor, MS
Znásilnění jako trest
- 8.3. 21:30 Evald
Ten ale zatím v Kongresu naráží na odpor některých zákonodárců v čele s předsedou sněmovní komise pro lidská práva (!) Bienvenidem Abantem, který během parlamentní debaty na dané téma opakovaně citoval z Bible a apeloval na své kolegy, aby návrh zamítli.
"Napomáháním hříchu a bezbožnosti bychom na sebe a na náš bohabojný národ seslali hněv Všemohoucího," prohlásil Abante, který během stejné řeči napadl i předlohu zákona o zodpovědném rodičovství s odkazem na to, že se zavedením sexuální výchovy na školách a rozšířením kondomů by se mezi mladými Filipínci rozmohla promiskuita a dekadence.
Kongres pouze pro seriózní kandidáty
Ve snaze pomoci s prosazováním agendy sexuálních menšin do širší politické debaty, vznikla v roce 2003 v Manile i první GLBT (gay, lesbická, bisexuální a transgenderová) strana pod názvem Ladlad (ve filipínštině: rozvinout se, otevřít).
Původně se chtěla zúčastnit nadcházejících parlamentních voleb v květnu, ústřední volební komise (COMELEC) však její žádost zamítla. Stejně se vedlo i zakladateli Ladladu, profesoru anglické literatury na univerzitě Ateneo de Manila Dantonu Remotovi, jenž chtěl kandidovat do Senátu.
Komise z 80 kandidátů schválila jen 37, u zbývajících zpochybnila serióznost jejich záměrů: "Existují náznaky, že některé z kandidatur byly podány s cílem znevážit volební proces či způsobit zmatek mezi voliči, ať už podobností jmen zaregistrovaných kandidátů, nebo jinými okolnostmi a činy, jež jasně dokazují, že kandidát nepřistupoval k volebnímu souboji v dobré víře," píše se v rezoluci COMELECu z minulého pátku.
