Praha - Každý pracovní den začíná v Obamově Bílém domě neměnným rituálem. V půl desáté se v Oválné pracovně sejde prezident s nejbližšími zahraničně bezpečnostními poradci a projde s nimi hlášení zpracované zpravodajskými službami.
O půlhodinu později je ve stejné místnosti vystřídají klíčoví ekonomičtí spolupracovníci, kteří s Obamou proberou nová data o vývoji amerického hospodářství.
Vedle prezidenta je ještě jeden člověk, který pracovnu po dobu obou schůzek neopouští a má právo kdykoli vstoupit do diskuse - viceprezident Joe Biden.
Když si Barack Obama před více než rokem muže přijíždějícího dnes na návštěvu Prahy vybral za svého spolukandidáta, sledoval tím především dva cíle. Vykompenzovat svou nejslabší stránku - téměř absolutní nezkušenost ve věcech zahraniční politiky (Biden byl dlouhá léta předsedou zahraničního výboru v Senátu) a mít vedle sebe záskok, který nebude provozovat zákulisní politické hrátky, neboť si vzhledem ke svému věku bude moci nechat zajít chuť na vlastní prezidentskou kandidaturu (Bidenovi bude v roce 2017, kdy by končilo případné druhé funkční období Obamy, 75 let.).
Bidenovi předchůdci
- Dick Cheney (viceprezident Bushe ml.)
Vybudoval si tak silné postavení, že se o něm hovořilo jako o stínovém prezidentovi. Sehrál klíčovou roli v rozhodnutí zahájit válku za svržení Saddáma Husajna i při prosazení kritizovaných výslechových metod u osob podezřelých z terorismu. Ve druhém funkčním období jeho vliv oslabil.
- Al Gore (viceprezident Billa Clintona)
Až do nástupu Cheneyho považován za vůbec nejvlivnějšího viceprezidenta v historii. Bill Clinton mu v rozporu s do té doby platnou tradicí přenechal celá "portfolia" problémů. Jedním z nich byl i boj proti změnám klimatu, jemuž se Gore věnuje i poté, co prohrál v roce 2000 volby s Georgem Bushem.
- Dan Quayle (viceprezident Bushe st.)
Dodnes se o něm mluví jako o nešťastné volbě, kterou si prezident Bush uškodil. Senátor z Indiany byl považován za příliš nezkušeného, aby se mohl potenciálně stát prezidentem. V předvolební televizní debatě byl v roce 1988 zesměšněn svým demokratickým oponentem Lloydem Bentsenem, když se vzhledem ke svému mládí přirovnal k J.F. Kennedymu.
Druhý Cheney: Ano, či ne?
Ačkoli to Obama veřejně nikdy nepřiznal, v obou ohledech se jeho viceprezidentská volba podobala té, kterou o osm let dříve udělal jeho předchůdce George Bush. Také Dick Cheney byl muž bez prezidentských ambicí, kompenzující zahraničně politickou neotesanost texaského guvernéra.
Sám Biden už v předvolební kampani zdůrazňoval, že to hlavní, čemu by se nechtěl podobat, je právě Bushova šedá eminence Cheney. A přestože lze jen stěží Bidena obvinit z toho, že by si po Cheneyho vzoru vytvořil uvnitř Bílého domu cosi na způsob stínového kabinetu, vliv, jaký si za deset měsíců ve funkci dokázal vybudovat, ten Cheneyho nápadně připomíná.
Ve chvíli, kdy Obama čelil sílící kritice, že jeho balíček na podporu hospodářství není efektivní, a potřeboval obranný štít, ukázal na Bidena jako dohlížitele nad penězi tekoucími od vlády do ekonomiky. Když potřeboval dát najevo, že nehodlá nechat střední třídu napospas ekonomické krizi, vytvořil pracovní skupinu a do jejího čela postavil opět Bidena.
Naháněč hlasů
Kdykoli je potřeba sbírat v Senátu pro klíčové předlohy zákonů vlastní demokratické i opoziční republikánské hlasy, tím, kdo žhaví den co den telefony, je znovu Joe Biden. Jakmile se Obamovi otevřela na jaře příležitost jmenovat prvního soudce Nejvyššího soudu, byl to opětovně Biden, kdo měl v interním výběrovém procesu jako bývalý předseda senátního právního výboru klíčové slovo.
Už zhruba měsíc probíhá uvnitř Obamovy administrativy exponovaná diskuse o případné změně válečné strategie v Afghánistánu. Ze všech zákulisních informací, které pronikly na veřejnost, je zřejmé, že nejsilnějším a nejaktivnějším hlasem je v ní ten Bidenův. Je to právě viceprezident, který tlačí na změnu dosavadního přístupu a staví se na odpor vyslání vojenských posil.
Nejen americká pravice se v reakci na to jala Obamovi vzkazovat, že poslouchat Bidenovy rady v zahraniční politice nemusí být prozíravá věc. Kritici připomínali zejména jeho odpor k Reaganovu programu Strategické obranné iniciativy, nesouhlas s první válkou v Perském zálivu, jejímž cílem bylo osvobození Kuvajtu od irácké agrese, a z poslední doby pak jeho návrh na rozparcelování Iráku podle etnických zón, který předcházel Bushovu rozhodnutí o posílení vojenské mise, jež vedlo ke zklidnění situace v zemi.
Nejdřív mluvím, pak myslím
Pokud se nakonec Obama pro vyslání dalších vojáků do Afghánistánu rozhodne (v tuto chvíli ta pravděpodobnější alternativa), půjde o dosud nejsilnější důkaz, že Bidenův vliv má své limity. A že je to zejména přílišná ochota přespříliš otevřeně hovořit, která mu může přistřihávat křídla.
Dosud největší Bidenův přešlap ve viceprezidentské funkci má na svědomí tento jeho sklon. Když se v létě Biden vracel z návštěvy Gruzie a Ukrajiny, rozhovořil se před redaktory listu Wall Street Journal o budoucnosti Ruska způsobem, který by slušel každému analytikovi mezinárodní politiky, vyslán z úst druhého muže Spojených států se však rovnal diplomatickému faux-pas.
„Jejich populace vymírá, jejich ekonomika chřadne, mají bankovní sektor, který pravděpodobně nevydrží příštích patnáct let, jsou v situaci, kdy se jim před očima mění svět a oni se chytají čehosi v minulosti, co je neudržitelné," prohlásil Biden s věšteckou samozřejmostí o Rusech.
Mise, kde slova nestačí
A vyvolal tím nejen veřejné ruské protesty, ale pomohl také tomu, aby se v moskevských diplomatických a politických kruzích usídlilo neveřejné přesvědčení, že deklarované úsilí o „zresetování" rusko-amerických vztahů je jen nedorostlý fíkový list snažící se zakrýt další pokus o oslabení Ruska.
Bidenova pražská mise má účel opačný. Ujistit místní politiky (v řadě druhé) a americkou politickou scénu (v řadě první), že Spojené státy nehodlají znovu sebevědomím překypujícím Rusům vyklidit ve střední Evropě pole.
Slova pro takové ujištění nebudou především v Americe stačit. Pro Joe Bidena mise nelehká.
Ve středu večer se Joe Biden přesunul z Varšavy do Bukurešti. Ve čtvrtek večer přistane v Praze.
