Rusové v Severodoněcku zničili všechny tři mosty, přes které Ukrajinci mohli ustoupit přes řeku Severní Doněc. Civilisty nelze evakuovat kvůli pokračujícímu ostřelování, granáty a rakety dopadají na silnici.
Okupační armáda nabídla lidem ukrytým v Azotu, že jim umožní odejít koridory na území, které Rusové ovládají. Ukrajinská vláda ale žádá, aby civilisté směli odejít do míst pod její kontrolou.
"Kdyby teď vyšli ven, tak by 99 procent z nich zemřelo," napsal gubernátor Luhanské oblasti Serhij Hajdaj o civilistech na sociální síti Telegram. Lidé ukrývající se v areálu mají zásoby jídla, dva týdny se ale nedoplňovaly, sdělil ve středu americké stanici CNN šéf místní vojenské správy Roman Vlasenko.
Kyjev ještě před zničením mostů velkou část vojáků ze Severodoněcku stáhl. Ti, co zůstali, mají za úkol vázat ruské síly a zpomalovat tak jejich postup do dalších míst Donbasu. Podobné to bylo v mariupolském Azovstalu.
Přes tisíc bojovníků ukrytých v tamních ocelárnách nakonec složilo zbraně, když je k tomu vyzvalo ukrajinské vedení. Ruské síly pak vojáky podle různých zdrojů převezly buď na ruské území, nebo do oblastí, které spravují proruští separatisté.
Nedostatek munice
Z kdysi stotisícového Severodoněcku po neustálém ruském ostřelování zbyly jen trosky a zdi, které podle bezpečnostních expertů s výjimkou železničního a silničního spojení představují pro Moskvu jen malý strategický zisk.
"Dobytí Severodoněcku je ale pro ruské vedení důležité z politického hlediska. Optikou vojenství to naši situaci samozřejmě zhorší, ale zásadní ztráta to není," řekl agentuře Reuters ukrajinský vojenský analytik Kosťantyn Mašovec. Severodoněck je poslední město v Luhanské oblasti, které Rusové ještě neovládají.
Agentura Bloomberg ve svém výhledu uvádí, že Ukrajině sice dochází munice, ale i Rusové začínají mít problém s nedostatkem lidí a bojeschopné techniky. Očekává proto, že intenzita ruské ofenzivy v nadcházejících týdnech poklesne.
Bombardování Azotu
Severodoněck je průmyslovým městem, existujícím od roku 1934, a to jako předměstí sousedního Lysyčansku, které leží na opačném břehu řeky Severní Doněc. Chemička Azot vyrábí hlavně hnojiva a patří mezi největší továrny svého druhu v Evropě. Fungovala od roku 1951, před válkou měla šest tisíc zaměstnanců. Závod patří do koncernu Ostchem Holding, jehož majitelem je ukrajinský podnikatel Dmytro Firtaš.
Šéf proruských separatistů v Luhanské oblasti Sergej Pasečnik řekl agentuře TASS, že ruští vojáci už v jednu chvíli vstoupili do továrny, ale stáhli se a nyní se jim nedaří obránce vytlačit.
Mezi Azotem v Severodoněcku a Azovstalem v Mariupolu jsou však podstatné rozdíly. Azot je rozlohou mnohem menší a nemá rozsáhlý labyrint podzemích chodeb a prostorů, kde by se vojáci a civilisté mohli dlouho ukrývat.
V komplexu továrny je několik protileteckých krytů. Rusové Azot poprvé bombardovali 24. května, tehdy zemřeli čtyři lidé. O týden později při dalším úderu zasáhli nádrže s kyselinou dusičnou, další den dopadla raketa na sklad metanolu. Zatím nejhorší útok se odehrál 11. června, kdy střela zasáhla zásobníky s palivy, což způsobilo obrovský požár.
