Barcelona - Před šesti lety byl katalánský expremiér Carles Puigdemont jen neznámým starostou stotisícové Girony. V posledních týdnech se zařadil mezi neznámější evropské politiky. A od pátku, kdy region vyhlásil nezávislost, mu hrozí dlouhé vězení.
Puigdemont spolu s dalšími separatistickými předáky odjel do Belgie. V zemi si už najal právníka. V úterním projevu ale uvedl, že o azyl v této zemi nepožádá a vrátí se do Katalánska.
Čtyřiapadesátiletý politik se přitom do premiérského křesla dostal podle vlastních slov "zadními dveřmi". Vyhlášeným separatistou byl ale odedávna. O úřad předsedy vlády formálně přišel v pátek, když pravomoci Katalánska převzala madridská vláda.
"Touhu po nezávislosti má v těle, je součástí jeho osobnosti," říká jeho blízký přítel a kmotr jeho dvou dcer Jami Matamala.
V roce 1982 pobíhal Puigdemont během výměnného studijního pobytu po Ženevě s katalánskou vlajkou. Udivení turisté i místní ji měli za kubánskou, kterou vzdáleně připomíná. O rok později prožil těžkou dopravní nehodu, po níž mu zůstaly v obličeji jizvy. Ty od té doby zakrývá rebelským beatlesovským účesem.
Nedostudovaný syn cukráře
V dětství chtěl být Puigdemont astronautem a létat na Měsíc. Začal ale studovat filologii a stal se novinářem.
Narodil se v Ameru, ospalé vísce ležící dvacet kilometrů na západ od Girony, kde jeho rodiče mají cukrárnu a pekařství. V referendu na začátku října se devadesát procent populace Ameru vyslovilo pro nezávislost, i Girona je bašta katalánských separatistů.
Puigdemont v osmdesátých letech vstoupil do Nacionalistické mládeže Katalánska. Separatisté byli tehdy marginálním hnutím.
Regionální katalánská strana Konvergence a Jednota, která ovládala parlament v Barceloně po více než dvacet let, se zasazovala za posílení autonomie, o vyhlášení nezávislosti tehdy ale nikdo veřejně příliš nemluvil.
Až na mladého Puigdemonta, pak se přidaly další horké hlavy. Novinářský elév, jenž přičichl novinařině poprvé v šestnácti letech, psal zprvu pro fotbalové rubriky v lokálním tisku. Pak ale přešel do listu El Punt, který je dnes hlásnou troubou separatistů. Svá studia Puigdemont nedokončil a vrhl se po hlavě do žurnalistiky.
Slovinská cesta
Když v červnu 1991 vyhlásilo nezávislost na Jugoslávii Slovinsko, podobně jako Katalánsko hnací síla ekonomiky tehdy jednotného federálního státu, odcestoval do Lublaně jako dopisovatel gironského tisku i Puigdemont. Navázal zde řadu cenných kontaktů.
Na "slovinskou cestu" k nezávislosti se katalánští separatisté odvolávají i dnes. Úsilí Katalánců o samostatnost naráží však od samého začátku na jeden zásadní problém. V létě 1991 měli Slovinci podporu většiny Evropy.
Tu Katalánci nemají. Pokud by Madrid poslal do vzpurné provincie armádu, oficiální místa v Bruselu by se sotva vzmohla na hlasitější protest.
S myšlenkou nezávislého Katalánska souhlasí hlavně skotští a vlámští nacionalisté. Podporu má Puigdemont vedle Slovinska ještě v některých dalších zemích východní Evropy. Mimo jiné v Maďarsku a Rumunsku.
K této balkánské zemi má Puigdemont osobní pouto. Jeho o patnáct let mladší žena je Rumunka a on sám rumunsky plynně hovoří. Seznámila se s ním ve dvaceti letech na divadelním festivalu v Barceloně a nyní pracuje pro časopis Catalonia Today. Jeho šéfredaktorem se Puigdemont v roce 2004 stal, než vstoupil do vrcholné politiky.
Jsme evropštější než Španělé
Bývalý katalánský premiér tvrdí, že chce region pouze dovést k nezávislosti a pak se z vrcholné politiky stáhne. K hrozbě 30 let ve vězení se podle jeho známých staví s klidem.
"Má velké ambice, co se týče katalánského nacionalismu, avšak žádné ambice osobní," říká další jeho přítel, novinář Antoni Puigverd. Ten mimochodem s vyhlášením nezávislosti nesouhlasí.
Puigdemont se tváří, že samostatnost regionu je hotovou věcí.
"Nevedeme žádnou nacionalistickou vzpouru," prohlašuje Puigdemont. "Naopak, jsme evropštější než vláda v Madridu. Ta jedná autoritářsky, zatýká politické protivníky, ovlivňuje média a blokuje internetové stránky."
V Bruselu zatím Puigdemont pro nezávislost porozumění nenašel. A nikdo neví, zda najde, pokud jej soud v Madridu skutečně pošle do vězení, které mu velmi reálně hrozí.
Puigdemont navíc oznámil, že se do vrátí Katalánska a o azyl v Belgii žádat nebude.
I kdyby o něj zažádal, šance na získaní by neměl příliš velké. V případě, že by mu totiž Brusel azyl udělil, došlo by podle diplomatických zdrojů k roztržce mezi Belgií a EU. Pro to, aby stát EU udělil azyl občanovi jiné členské země, navíc neexistuje precedent.
