Berlín - Ani čtyři měsíce po německých volbách není jasné, kdo zasedne ve správní radě Centra proti vyhánění v Berlíně. Přesněji řečeno: zda se do ní dostane radikální šéfka Svazu vyhnanců (BdV) Erika Steinbachová.
Nominaci Steinbachové, která na začátku devadesátých let - coby poslankyně bavorské CSU - odmítla uznat současnou německo-polskou hranici, před volbami blokovali tehdy ještě vládní sociální demokraté (SPD).
Ani po vítězství pravice se ale nic zásadního nezměnilo. Od SPD "převzali štafetu" liberálové (FDP). Steinbachovou odmítají s tím, že si ji ve správní radě nepřeje sousední Polsko.
Ze zdánlivě malicherného sporu se tak pomalu stává německý politický evergreen. Evergreen, který se dotýká i Česka.
Centrum proti vyhánění má totiž mimo jiné připomenout osudy Němců, odsunutých po Druhé světové válce z někdejšího Československa. A složení správní rady nepochybně ovlivní to, jak se bude v berlínském Centru na "odsun" - německy "vyhnání" - sudetských Němců nahlížet.
Protiútok Svazu vyhnanců
Spor o Eriku Steinbachovou se vyhrotil poté, co se proti ní postavil nový šéf německé diplomacie, liberál Guido Westerwelle. Pohrozil, že pokud Svaz vyhnanců Steinbachovou do správní rady nominuje, bude ji ve vládě vetovat.
"Jako ministr zahraničí nedopustím, aby historicky beztak zatížené vztahy mezi Německem a Polskem poškodily nepromyšlenosti," řekl napodzim týdeníku Der Spiegel.
Dcera vojáka německé Luftwaffe, která se narodila nedaleko Gdaňsku, se ale nedala. Naopak. Přešla do protiútoku.
Westerwellemu nejprve pohrozila, že se bude svých práv domáhat třeba až u soudu. Podle platných stanov jsou totiž pro vyhnance v radě vyhrazena tři místa. A jen na nich samých záleží, kým tato místa obsadí.
"Vyčerpám všechny možnosti," řekla Erika Steinbachová listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. "A mezi ty patří i možnosti právní."
Nařčení z vydírání
Další zlom ve "vyhnanecké" kauze přišel počátkem ledna.
Šéfka BdV - která mimochodem nesouhlasila ani s Česko-německou deklarací z roku 1997 a po Berlínu chtěla, aby blokoval vstup Poláků a Čechů do EU - se nechala slyšet, že je za určitých podmínek ochotná se vytouženého postu vzdát.
Požadovala, aby Svaz vyhnanců získal ve třináctičlenné správní radě víc míst, než kolik mu přísluší teď. A aby spolková vláda přišla o právo členy grémia vetovat.
Na výtku, že se kabinet snaží vydírat, Steinbachová odpověděla: "Svaz vyhnanců nemá vydírání zapotřebí."
Rozlícení Židé
"Ústupek" Eriky Steinbachové ale rozbouřené vody nezklidnil. Spíš naopak.
Kritických hlasů ještě přibylo. Ozvala se třeba Ústřední rada Židů v Německu, které Němci - vzhledem ke své minulosti - velmi pozorně naslouchají.
Berlínské Centrum proti vyhánění "má být dílem smíření a ne zdrojem nových zraňování," připomněl její místopředseda Dieter Graumann v rozhovoru pro deník Handelsblatt.
Posilovat vliv Svazu vyhnanců a umožnit mu, aby tak určoval výklad historie, je podle něj krokem špatným směrem. Utrpení odsunutých Němců je sice třeba si připomínat, "za žádných okolností se však nesmí zpřetrhat řetěz příčiny a důsledku".
"Nesmíme zapomenout na brutální, zločinecký a čirou touhou po vraždění poháněný útok nacistického Německa na východní Evropu," řekl Graumann doslova.
Klín ve straně
Ultimátum Eriky Steinbachové rozdělilo i její spolustraníky, křesťanské demokraty a sociály (CDU/CSU) kancléřky Angely Merkelové. "Steinbachová vrazila do strany klín," napsal deník Süddeutsche Zeitung.
Ještě loni napodzim CDU šéfku Svazu vyhnanců hájila. Teď při ní stojí jen bavorská odnož unie - CSU.
Politici z Bavorska, tradiční obhájci odsunutých Němců, Steinbachovou chválí, že se zříká osobních ambicí ve prospěch Svazu. A souhlasí s ní, že by ministři z Berlína neměli mít možnost členy správní rady vetovat.
Zbytek CDU říká pravý opak: na právu veta spolkové vlády trvá.
